Na konci cesty

Pomalé tempo buduje atmosféru a charaktery, což oceňuji, protože takových filmů dnes nevzniká mnoho. Journey's end je možná komorní film, ale vizuál, atmosféra a hudba ho vyzdvihuje mezi velkou áčkovou produkci. Dokonalý zážitek ale narušují mizerně odrežírované akční sekvence a nemastný konec, který jakoby neměl co říct. 7/10 (23.08.2018)

Přestože při stolování nedošlo na krysu au tuo, připadal jsem si jako u sledování Černé zmije 4, jen ten humor tady chyběl. Pokud je válka nesmysl, tak zákopová válka v první světové byla kvintesencí blbosti. V definici šílenství se říká, že je to opakování stejných chyb, přičemž očekáváte jiný výsledek. Lépe bych asi strategii na obou stranách fronty nepopsal. Film mě zaujal hlavně tím, že v něm téměř chyběla akce, namísto toho nabídl parádní psychologickou sondu do nitra mužů, které povinnost přivedla do smrtelné pasti. 4*+ (06.03.2019)

,,A tak posílám, ti pozdrav z fronty...'' ---- Tak nějak se nám válečným fajnšmekrům teď nedostáv moc nových filmů z druhé světové. Filmaři to naštěstí kompenzují snímky o té první válce. Všemu vévodí skvělý dokument They Shall Not Grow Old . V tomhle filmu máme možnost strávit pár dní s rotou C ze Surrey a to přímo v první linii. Skopčáci jsou tak blízko, že je slyšet jejich hlasy i ruch od dovážených posil. Proslýchá se, že se chystá ofenzíva a každá rota věří, že těch svých šest dní stráví v relativním klidu hlídek a jen občasných rušivých přestřelek mezi zákopy. Stačí vydržet 6 dnů a bude je střídat jiná. Jenže ono i samo čekání na útok umí někdy nervy pěšáka rozhodit víc, než jistota střetu. Filmaři si dali velkou práci s reáliemi a divák má pocit, že v tom bahně Francie opravdu je. ,,Jaká je dnes polévka?'' ,,Žlutá pane! '' - Tento rozhovor mezi velitelem a jeho pomocníkem a kuchařem vypovídá sám za sebe... Prostřednictvím celkem velkého prostoru, který byl dán několika postavám na několika čtverečních metrech bunkrů a zákopu máme možnost proniknout do myslí mladých mužů ať už se jedná o velící důstojníky i řadové mužstvo. Máme tak možnost na vlastní oči vidět jak první světová válka pomalu ale jistě stravovala celou generaci mladých a zdravých mužů Anglie. A nejen je. Ti co přežili, nesli si svá traumata a doživotní následky často až do svých posledních dní. Mimochodem všemi proklínaný Chamberlain se Mnichovem právě snažil zabránit něčemu podobnému čehož jen v podobě maličkaté epizodky jsme byli svědky v tomto filmu. Opravdu se divím nízkému hodnocení zde. Předpokládám, že většina diváctva nebyla cílovou skupinou, která by dokázala dostatečně ocenit sílu tohoto filmu. Já dávám za 5 hvizdů z důstojnícké píšťalky. * * * * * (06.02.2019)

Filmov z prvej svetovej zas tak mnoho nevzniká a od tohto som mal pomerne vysoké očakávania. Výsledok nemôžem nazvať sklamaním, ale nadšený tiež nie som. Málo akcie mi nevadilo, od týchto nízkorozpočtových filmov som to ani neočakával, ale dialógy a postavy musia zaujať, čo u mňa celkom nefungovalo. Viac ako 60% dialógov je úplne bežná konverzácia vojakov, nič mimoriadne. Dôstojník Stanhope má rád whisky, to už niečo naznačovalo, ale ostalo len pri náznakoch. Jeho uplakané scény som pretrpel, nemám rád tieto typy, pretože som tvrdšia povaha, ale stále som očakával aspoň nejaký konflikt. Keď nie medzi vojakmi v zákopoch, tak aspoň medzi nimi navzájom, no stále nič. Jediná zaujímavá linka je sledovanie mladého naivného dôstojníka a bavil ma aj P. Bettany, ale nedostal veľký priestor. Páčil sa mi úplný záver, ale to už je trochu neskoro na to, aby divák začal fandiť, že už to bude lepšie. 60%. (11.03.2020)

Nevýrazné, bez chuti a bez zápachu. 1) Psychologické filmy o vzrůstajícím napětí a frustraci jsou náročné na scénář, režii i herce. Zde to nebylo špatné, ale ani zvlášť dobré. A navíc dost předvídatelné._____ 2) Zaujal mě 20letý Asa Butterfield (podporučík Raleigh)._____ 3) Dabingové "nazdar, pane," znělo jako výsměch. Překladateli bych sebral diplom, má-li jaký. (13.02.2019)