Poslední motýl

Nejsem si tak úplně jistá, proč jednoduše nevznikl film o inscenování dětské opery Brundibár, která se skutečně v Terezíně na jaře 1944 přehrála i pro Mezinárodní červený kříž. Ale pakliže přistoupím na hru s francouzským mimem Antoinem Moreauem a jeho verzí Jeníčka a Mařenky, dále se nenechám odrazit množinou českých herců v nic neříkajících šablonovitých rolích (od Molavcové přes Štekla po Zedníčka)... ale naopak vše nechám vyvrcholit při závěrečné montáži příběhů se šťastným koncem, které se nikdy neodehrály, mohu Posledního motýla akceptovat jako hodnotný příspěvek na téma terezínského ghetta. (13.05.2011)

Jak vyprávět krutý příběh bez krutosti , jemně a se srdcem na dlani ? Zeptejte se Karla Kachyni. Poslední motýl je nostalgicky strhující, teda aspoň pro mě byl, dlouho jsem v poslední době zanedbával starší československou tvorbu ( komunistický agitky pro pobavení se nepočítají) a z tohohle filmu na mě dýchla doba dávno minulá. Dokonalost Kachyňova vyprávění mi trochu kazilo "herectví" hlavní dětské představitelky Stelly ( Linda Jablonská) srovnatelné s výkony "novácké dětské superhvězdy" Františka Hrubého a nevýrazné vedlejší postavy, v kterých nezářily české herecké osobnosti. Přes tato drobná a vcelku nepodstatná negativa pálím plný počet a to i kvůli pro mne nejsilnější scéně výměny Stelly při transportu za malého bezejmenného chlapce. (16.04.2013)

Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (02.06.2013)

U nás téměř neznámý Kachyňův klenot z Terezína. Bez hromad mrtvol, zubožených těl a naturalistických scén je vykreslena tak "úžasně" zoufalá atmosféra beznaděje a nespravedlenosti, že bledne i Schindlerův seznam. Takhle to prostě umí jen Kachyňa. Finální představení pro zástupce Červeného kříže bylo hrozivě skvělé. (31.05.2014)

Kachyňa, keď už mohol, si odbehol do Paríža a natočil pomerne výpravný film s medzinárodným obsadením a českými hviezdami (a jednou slovenskou). Ide o pomerne ťaživý film s rozprávkovým divadlom o perníkovej chalúpke s inotajmi. Takými inotajmi, aké musel majster používať v čase socialistickej cenzúry, a nie vždy mu to prešlo. Ani francúzskemu mímovi to pred fašistami očividne nemohlo prejsť a tak divaka musí potešiť aspoň snový záver. No a nebol by to Kachyňa, keby aj sem nedostal niekoľko odhalených žien a tiež "žien". Film je to po všetkých stránkach vrátane hudby na vysokej úrovni a pritom veľmi zriedkavo viditeľný v televízii. –––– Je mi líto, pane. Tohle je kavárna pouze pro Židy. –––– Je skutečně zvláštní mluvit mlčením. (30.03.2023)