Šílený Max

Já vím, je to počátek velkého kultu. Jenže dnes Maxíka jedničku ocení spíš nostalgičtí strécové - mladé generaci nic nedá, poněvadž byl mnohonásobně překonán a ani se nemůže zapsat do análů tím, že byl první. Ani ten antikrist Mel Gibson neměl v té době nějak extra charisma. Začátky bývají holt těžké (a řádně krvavé a plné bouraček) (08.08.2011)

Klasika s řadou velice sugestivních a syrových scén, která je místy tak krásně béčkově laciná, že jí to nemůžu vyčítat. Trochu mi ji kazí akorát ty zrychlené "akční" záběry, ale vlastně i ty k ní patří. Mel Gibson obzvlášť ve finále podává výborný výkon a věříte mu všechno. Když jsem Šíleného Maxe viděl poprvé, byl to právě drsný závěr, kvůli němuž jsem ho chtěl vidět znovu a znovu. Nicméně druhý díl je ve všech myslitelných směrech mnohem lepší. (28.05.2015)

Když jsem Maxe viděl poprvé, ještě jsem nebyl úplně připraven. Líbil se mi což o to, ale stejně jsem nedokázal docenit tu sedmdesátkovou syrovost (dělalo se mi z toho tak nějak blbě). Ty stylové honičky a nemalou dávku drsného násilí. Prstořez a jeho gang jsou strašlivě znepokojující, člověka z nich opravdu mrazí. To vše zabalené v "blízké budoucnosti" která působí spíše westernovým dojmem, ale s nabouchanejma autama. Že to občas ztrácí spád, a k dokonalosti je dotažená až dvojka tvrdím stále. Jenže teď dokážu ocenit i tu upřímnou neučesanost jedničky. (28.10.2005)

Je mi líto, ale pozice Šíleného Maxe v historii australské kinematografie mě ani o jediný stupeň neuhnula z kurzu nastoleného prvním záběrem na hlavního záporáka a jeho bandu, která má představovat ultimativní zlo ekvivalentní čtyřem vyšinutým smažkám v čele s tím blonďákem v Carpenterově Okrsku 13 (1976). Psychopatičtí motorkáři totiž víc než co jiného vypadají a chovají se jako teplí šerifovi pomocníci ve Vůni Cibule (1975). Nemá smysl tu řešit nějaké herectví, ve filmu jde hlavně o honičky a bouračky, a až v poslední čtvrthodině dojde na Maxovu pomstu. Té předchází záběr na Gibsona opřeného o futra nemocničního pokoje, s vyvrácenou hlavou a nepřítomným pohledem - toť vše k přerodu policajta s obavami, aby se nestal takovým "jako oni". Uznávám, že první scéna se zapalovačem, stejně jako první scéna v nemocnici, jsou působivé a nepříjemné, ale do očí bijící celková lacinost snímku, ve spojení s extrémně chabým scénářem respektive jeho režijní realizací, které nesahají legendárním revenge movies jako Přání Smrti (1974) ani po kolena, zabíjejí celého Mad Maxe tak dokonale jako Pokémon, Beyblade, DigiMon a spol. dětské mozkové buňky. Nedočkáte se tu ani vysvětlení, v jakém světě se vše odehrává - všechno vypadá celkem normálně, třeba nemocnice dokonale současně, jen je všude podezřele málo lidí, po silnicích jezdí krom policajtů a magorů asi dvě auta "civilů" a jedna cisterna, a toť vše. Čili varování pro ty, kdo se těší na postapo, které se stalo vzorem třeba i pro design zbrojí ve Falloutu a stovkách dalších děl - BORCE S BROKOVNICEMI A OŠTĚPY NAVLEČENÉ V KOŽENÝCH BUNDÁCH A KYRYSECH S OSTNATÝMI NÁRAMENÍKY UVIDÍTE AŽ VE DVOJCE:) Z toho vyplývá, že první příběh "Mad" Maxe Rockatanskyho je dobrý jen jako ukázka, co že se to vlastně hlavnímu hrdinovi přihodilo, než se z něj stal Road Warrior, který se pustil do křížku s pozdějším Bennettem z Komanda;) Odmítám se kdykoliv podívat ještě byť jen na kousek z tohohle těžce nepodařeného filmu, a odmítám i jeho kultovní status. Z dnešního pohledu jen upřímně doufám, že se George Miller od svých nezralých 34 let za těch v mezidobí uplynulých dalších 35 něčemu naučil, a nepromrhá účast Toma Hardyho na novém Šíleném Maxovi. Jelikož ale filmografii pana Millera "zdobí" po prvních dvou Maxech kromě výborných Čarodějek Z Eastwicku a zřejmě slušného dramatu Lék Pro Lorenza (neviděl jsem) jenom Happy Feet a Prasátko Babe, docela se výsledku obávám. Snad bude mít schopného aspoň druhého režiséra, a bude se krom Charlize Theronové s holou hlavou na co dívat:) Pro prvního Mad Maxe mám ale schovaných slabých 50%. (20.09.2014)

Kdyby se měl tento australský biják srovnat s nějakou hudební skupinou, napadá mě Exploited nebo možná i The Clash. Mladičký Mel Gibson tu simuluje situaci, která by nastala v postapokalyptickém světě, kdy je jediným cílem boj o holý život a někdo vám motorkou přejede manželku i s miminkem. Pohnutky jsou v půlce filmu jasně dané a tak zabiják vyráží na svou cestu slepé pomsty. Na svou dobu lze ve filmu objevit cosi, co jej staví tak trochu do jiného světla a ne nadarmo z něj činí jeden z nejpopulárnějších australských filmů. Prostě kult. (10.01.2012)