Cizinec

Mastroianni je ve své roli skvělý, obzvlášť v závěru, kdy jeho postava trčí ve vězení očekávaje popravu. Mám nicméně neodbytný dojem, že adaptace existenciálních knižních předloh, nemohou dopadnout nikdy moc uspokojivě (viz různé přepisy Kafky). Nemají k tomu prostě předpoklady, protože těžiště románového existencialismu je zkrátka hlavně ve filozofické bázi a režiséři mají pak dvě možnosti - buď myšlenkovou popisnost nekorespondující s filmovým médiem (které by mělo vyprávět především obrazem) nebo její opuštění (kde dochází k redukci na pouhé zobrazení děje). (01.08.2016)

Tohle se mi hodnotí těžko. Asi bych si měl zkusit přečíst knihu, protože film toho dost rozehraje, ale nedokáže vše pořádně rozvinout, i když to vypadá, jako by z něj byly vystřiženy scény, kde to rozvinutější bylo. Vlastně jediné, co mě tady naprosto pohltilo a připadalo skutečně propracované a hluboce filozofické, byla závěrečná půl hodina u soudu s verdiktem a vším, co následovalo po něm. Tam bych Cizinci snad i pět hvězd dal, nakolik jsem s předkládanými názory ne vždy souhlasil, ale podat je to umí ze všech stran a přitom se to na žádnou jednoznačně nepřiklání. Jenže zbytek filmu je zase přesně ukázkou toho, co mi na Viscontiho stylu nesedí. Vadilo mi to u Geparda, vadí mi to i tady - prostě mě nedokáže oslovit. Tady to aspoň zachránil závěr, ale u Geparda jsem si tím musel projít místy úmornými třemi hodinami. Já chápu, o co se snaží a na čem se snaží své filmy postavit, ale prostě mě to míjí, přijde mi to moc chladné, moc roztahané a taky lehce zahleděné do sebe. A přitom se takový styl ani k jednomu z těch námětů moc nehodí. Ale tady to u mě na čtvrtou hvězdu ještě vyjde, právě kvůli té poslední půl hodině, která se mi snad ničím z hlavy jen tak nevymaže. A na rozdíl od některých se mi Mastroianni do hlavní role hodil, dokázal ji zahrát skvěle. Tak jako tak mi ale potrvá, než zase od Viscontiho něco zkusím... Slabé 4* (23.06.2023)

„Povedzme, že zrovna tentoraz bolo na vine slnko, ktoré teda úplne oslepilo nášho ústredného protagonistu, ktorý tým pádom i nechtiac smrteľne postrelil akéhosi nenávideného Araba...” • Skrátka, akýsi »naturalizovaný Alžírčan«, podľa všetkého pôvodne Francúz: Arthur Mersault, žijúci v Alžírsku, a pracujúci v úradníckom prostredí, a či momentálne teraz i čeliaci úmrtiu svojej matky, z ktorého si v podstate ani nič extra zvlášť nerobí; trebárs absolútne neprejavoval žiadny smútok, alebo dokonca by sa dalo podotknúť, že na jej pohrebe ani neplakal, za to ale s priateľkou Máriou prežíval hneď naprosto vrúcny vzťah, aspoň to tak spočiatku i vyzeralo, že by sa zo vzťahu mohlo čosi napokon vykryštalizovať, čo by smerovalo k uzavretiu sobáša? • Nie, to ani zatiaľ nebolo v pláne, nakoľko protagonista mal kompletne rozdielne starosti, než pomýšľať nad potenciálnym ovrabčením sa, keďže sa pomaličky zaplietal do čím ďalej, do tým väčších, intrígových pavučín, z ktorých by sa nemusel vôbec vymotať, a to snáď už len z toho prostého hľadiska, že sa tesne predtým spoznal aj s istým pasákom [Raymondom], ktorý mu privodil takú konkrétnu situáciu, à la: Mňa sa to [potom už] netýka, vskutku je to iba Tvoj problém, môžeš si za to sám, a pritom ak by sa dajme tomu ani nenechal nahovoriť na úvodné napísanie daného listu, od ktorého sa následne odvíjali i ďalšie podstatné súvislosti, tak si veru mohol žiť [s]pokojný život so svojou frajerkou, keď by sa mohli kľudne vyvaľovať na alžírskej pláži; proste maximálne relaxovať... • Taliansky režisér: L. Visconti v ďalšej spolupráci s excelentným, talianskym hercom: M. Ma[e]stroiannim, ma spoľahlivo presvedčili o tom, že hlavná postava to určite nebude mať JEDNODUCHÉ, čo mi vzápätí jasne a stručne prezentovali i nasledovné zábery, v ktorých sa poriadne zamiesilo na krkolomné udalosti, ktoré ma čoraz viac znepokojovali, až to zašlo do krajného extrému. • Cudzinec síce nebol zlým titulom, ale autor ako by sa nevedel rozhodnúť, čomu mal vlastne venovať náležitejšiu pozornosť: A). smrti protagonistovej matky, ktorú neustále vyhadzoval na oči. B). súdnemu prelíčeniu a jeho následkov, a čo tomu všetko predchádzalo; takto jedno stále miešal s druhým, až to miestami bývalo neúnosné, rovnako, v akej nezávideniahodnej pozícii sa zrazu ocitol i hlavný aktér. • I napriek určitým výhradám z mojej strany, sa jednalo o pomerne dosť silné 3*. (25.11.2023)

1. Marcello Mastroianni; 2. Výprava a kamera - kostýmy, vyprahnutá piesočná pláž pozvoľna prechádza do nekonečného mora, neďaleko ostré a nehostinné skaly a na rozhraní mora a piesku, pod spaľujúcim slnkom, plážový dom + súdny proces - skazené divadlo manipulácie, deklamácie moci, kafkovský proces; 3. dokonale verná adaptácia dokonalej existenciálnej novely; (07.10.2011)

Hodne presná adaptácia, spolu so Snovou novelou jedna z najpresnejších, vrátane celých dialógov a bezchybne obsadených postáv. Akurát Mastroianni sa mi na toho úradníka moc nehodil, ale kto ja som, aby som kritizoval obsadenie Mastroianniho, že?! A má to atmosféru, ako všetky staré talianske filmy. Iba ten záver bol na papieri údernejší. Každopádne, ja mám od Camusa radšej Pád. (30.01.2022)