dormouse

Dosti již bylo filmů o autistech. Snímek není nijak originální, ani mimořádný. Snaží se sice v divácích vzbudit sympatie s hlavní postavou Václavem, z něhož si okolí při nejmenším utahuje, při nejhorším mu ubližuje nebo se jej chce zbavit směrem do ústavu choromyslných, ale zkuste se vžít do role jeho matky, která za něj musí každodenně rovnat problémy a platit dluhy. Takže tato charakterová "černobílost" mi vadila, stejně jako vykrádání nápadů. Scéna, kdy Václav vymaluje místnost a zapomene sundat věci ze zdí, už tu byla, a sice u pana Beana. Ale herecké výkony všech představitelů jsou dobré, tři hvězdy dát musím.

"Kdybychom každého trestali za sebemenší hřích, nezbyli by na zemi žádní lidé." "Ano, zůstali by jen andělé."-říká Armin von Heide, fanatický křižácký rytíř. Jednoduchý, drsný příběh temného středověku. Ondřej se stane na přání otce křižáckým rytířem, ale tento způsob života mu není vlastní ani blízký, přítel Armin je fanatik, který neumí ani číst, Ondřejova duše zůstavá vnitřně pohanská. Řád a Armin von Heide však nechtěji Ondřeje ze svého vlivu nechat vymanit. Skvělé herecké výkony a silný zážitek.

Epilog mi připadal stejně kvalitní jako první část dvojfilmu. Změna se týká hlavní postavy-Mesrina, který se nechá zkorumpovat svou slávou a čistý charakter "čestného gangstera" je odkloněn na cestu ješitnosti a sebelásky. (To jen potvrzuje mé přesvědčení, že moc a sláva nejvíc křiví člověka). Neznám předlohu, nevím, nakolik je film věrný, ale postavu Jacqua Mesrina vykreslil uvěřitelně a velmi barvitě. A musím znovu opakovat, že Vincent Cassel je jedinečný.

Byla jsem nadšena klasickou gangsterkou starého ražení. Poctivé rány pěstí, žádné zběsilé střihy či technické vymoženosti. Výkon Vincenta Cassela je skvělý a já doufám, že ho budeme vídat častěji. Postava Jacqua Mesrina je fantastická, zvláště když vezmeme v potaz, že není smyšlená. Samozřejmě to byl bídák a násilník, pravděpodobně psychopat, ale s enormně vyhrocenýn smyslem pro čest, pro dodržení slibu. Kombinace brutality s touto "čestností" i schopností milovat z něj činí vyjímečnou postavu, podle které se podařilo natočit skvělý film. Násilí zde zaujímá jen minimální nutný prostor, netečou zde samoúčelně potoky krve, to oceňuji. Prostě je to film o člověku a ne o násilí. A moc se těším na pokračování.

Na film jsem se velmi těšila a Wima Wenderse mám opravdu ráda. Ale Nebe nad Berlínem na mne působilo dost rozpačitě. Myšlenka, že andělé chodí mezi námi, bdí nad našimu životy, chrání nás a při tom celou svou andělskou bytostí touží vyměnit svou nesmrtelnost za lidskou nedokonalost a hmotnost, je krásná. Slovy anděla: není nutné zasadit strom nebo zplodit dítě, ale moci tak nakrmit kočku.....Přestože film je v podstatě jedna velká báseň, jeho poetičnost a působení na mne jako na diváka se vytratilo asi po první čtvrtině. Konec filmu, kdy anděl "zpozemští" a obleče směšný kostkovaný kabátek a tyroláček, aby si pak s dívkou svých snů vyměňoval hlubokomyslné věty, mi přišel hodně přitažený za vlasy.

Film mne vážně nenadchl, ale 2 hvězdičky už by znamenaly negativní hodnocení, což si pro svou upřímnost i herecké výkony nezaslouží. Není to konzervatismus ve mně, spíš heterosexualita, která nedovolí vžít se do 4% erotických scén. Navíc na rozdíl od ostatních Almodóvarových filmů, které jsem viděla, zde chybí humor, který by vše nadlehčoval. Co se mi ale líbilo, byl počátek barevnosti, kterou dává rozeznít v každém svém filmu víc.

Film má poněkud barvotiskový rozjezd, Bryan se snaží okouzlit 17ti letou dcerku z rozpadlého manželství dárkem-přehrávačem na karaoke, což může jen těžko konkurovat poníkovi od otčíma. Záhy se ukazuje, že Bryan není obyčejný tatík, ale drsný bývaly vládní agent a bodyguard, který je schopen zachránit život mladé chráněnkyni, zpěvačce pop music, a když se následně vlastní dceři snaží rozmluvit tuto kariéru pro její zdánlivou nebezpečnost, netuší, že skutečné nebezpečí je mnohem blíž, než kdokoli čeká . Poté co naivní dceru unesou v Paříži obchodníci s bílým masem, má Bryan 96 hodin na to, aby ji vystopoval. S minimem prostředků, jen s běžný mobilem ale zato s pěstmi plnými násilí, zmasakruje půlku pařížského podsvětí, rozdává rány, které kosí jak zločince, tak nevinné, padni komu padni. Pravda, s takovým ochráncem by se člověk nebál ani na procházku do Litvínova, ale já takové explicitní zobrazování násilí považuji za nemorální. Proto jen tři hvězdy, ač jinak klasiku, kde se hrdina po vzoru Ramba s téměř holýma rukama dokáže ubránit, beru všema deseti. Jako další klad považuji to, že film není hekticky sestříhaný po vteřinových záběrech a divák skoro vždy ví, která končetina komu patří. Liam Neeson je pašák.

Film tedy rozhodně není horror. Je to něco mezi pohádkou, společenskou satirou a metaforou. Má to kousek z Krásky a zvířete, z Věci Makropulos a celé je to prokládané filosofickými úvahami. Nešťastný tvor, vypadající jako monstrum, trpí nesmrtelností a nedokáže se jí nijak zbavit. Mladá dívka, které zabil snoubence, se rozhodne mu pomoci. Do toho se dozvídáme, že monstrum vlastně neexistuje, že si jej lidé vymysleli, aby dodali do svých životů dimenzi strachu a vybavili jej pamětí až k počátku vzniku lidstva. Film je trochu nevyvážený, chvílemi převládá dojem pohádky, jakmile ale monstrum přijde mezi lidi, atmosféra se přemení ve společenskou satiru. Přesto je film nějakým podivně naivním způsobem odzbrojující a něžný. A monstrum je jednoznačně fešák.

Pořádny špionážni thriller jako vystřižený ze stránek Frederyka Forsytha. Roger (Leonardo di Caprio), představitel americké zpravodajské služby na blízkém východě, pracuje v podstatě s minimem prostředků, jen s nějakou tou elektronikou a satelitním krytím s americkými vrtulníky za zády. Někomu připadala odstrašující představa, či realita toho, že nás Velký Bratr sleduje a monitoruje každý náš pohyb a hovor uskutečěný přes telefon. Ale samotný film na toto odpovidá. Teroristé jsou o krok dál a vědí, že nesmí elektroniku používat, aby nebyli vystopovatelní. Takže stačí vrátit se o pár desetiletí zpět, používat jen psané vzkazy a chodit s partou kamarádů v kloboucích s širokou krempou (aféra Thomase Crowna), abyste zmátli satelitní pozorovatele. Postava Eda (Russel Crowe) mi přišla velmi uvěřitelná. To, jak žije paralelně dva životy, ukládá děti do postýlky a přitom mluví s kolegou v Iráku-totální schizofrenie. Chybu jsem našla v Rogerově zalíbení v mladé Arabce. Každý agent přeci ví, že něco takového si pro bezpečí svých milých nemůže dovolit. Ale jinak jsem byla nadšená.

S Mrtvým mužem mé nejoblíbenější Jarmuschovy filmy. Příběh černocha ptáčníka Ghost Doga (Forest Whitaker), kterému kdysi italský mafián náhodně na ulici zachránil život a on se pak rozhodne po vzoru samurajů zasvětit mu své služby i svůj život. Film provází úryvky z knihy Cesta smuraje, podle níž má být samuraj vždy připraven na smrt (a nosit sebou rtěnku a pudr, kdyby opouštěl bitvu příliš bledý) a život brát jako bonus, který obdrží před nevyhnutelnou smrtí. Díky této filosofii Ghost Dog proplouvá životem s lehkostí holuba, v pohybech mohutného černocha je elgance a radost, ať už se ohání samurajským mečem nebo červeným praporkem, s nímž své holuby naviguje. Poslouchá zpěvnou mluvu svých barevných bratrů na ulici, která sama o sobě je rapovou písní, kamarádí se se zmrzlinářem, s nímž si rozumí, přestože oba hovoří jinou řečí, nachází přátelství, ač se mu vyhýbá, a radost, i když od svého rozhodnutí stát se samurejme, je de fakto mrtvý.