dormouse

Vzhledem k tomu, že 4 hvězdy už jsou v mých očích vynikající film, nemohu je dát. Jakoby se režisér nemohl rozhodnout, zda bude točit dokument, či příběh. Film mi připadal žánrově nevyvážený. Jako ukázka z prosředí léčebny samozřejmě výborné, ale v tom případě je děj rušivý a naopak. Herecké výkony jednoznačně skvělé.

Asi nejsem takový milovník Jarmusche, jak jsem si dosud myslela. Tato sonda do neveselého života sociálně slabších imigrantů mne nechala chladnou. Troufnu li si srovnat s podobnou sondou Kafe a cigára, tak tam už jsem čistokrevně nadšena.

Film se snaží opravdu velmi věrně zachytit atmosféru literární předlohy, pocity hrdinů i celého poválečného Německa. Kdybych nečetla dřív knihu, asi bych byla hodně nadšená. Kate Winslet je ale lepší v Nouzovém východu. Není divu, postava Hanny je velmí složitá a těžko představitelná. Ve dvou momentech ale film knihu převyšuje a kvůli nim dávám pět hvězdiček. První moment je, když Bruno Ganz shrnuje jako profesor a právník celou situaci válečných zločinů a říká: "Společnost nestojí na morálce, ale na zákonech". (lidé nejsou odsuzováni soudy za to, že nepomohli, ale za to, že nesplnili rozkaz). Druhý moment je, když dospělý Michael navštíví židovskou ženu, která jako jediná přežila osudnou událost (aspoň trochu se vyhnu spoilerování). Stojí proti sobě dva neslučitelné světy. Bohatá úspěšná američanka, židovka, která v genech nese 4 tisíciletí útlaků a pogromů završených holocaustem, a zlomený muž, jehož podivný vztah s Hannou poznamenal na celý život a který na sebe vzal břímě generační viny. Michael žádá ženu když ne přímo o odpuštění, tak alespoň o pochopení. Samozřejmě se mu ho nedostane, protože pochopit toto neumí nikdo z nás.

Především je film o něčem úplně jiném než kniha. (Štěpa má být ošklivá, tlustá, mondénní, ale v jádru dobrá, pragmatická a citlivá ženská.) Ve filmu je krásná a její klobouky jsou zajímavé, místo aby vzbuzovaly odpor nad nevkusem střední vrstvy. I atmosféra knihy je jiná, spíše vyznívá kritika maloměstského způsobu života a nostalgie nad končícím 19. stoletím. Film je snový, vizuálně působivý, ošperkovaný bláznivými postavami jakoby z jiného světa. V každém momentě je znát Herzův rukopis. A to je, co na filmu oceňuji. Vedle knihy vzniklo jiné, ale stejně úžasné filmové dílo. A Karla Čepka jsem asi v jiné roli lépe hrát neviděla. Úžasný nápad byl zhudebnit Gellnerovy básně a přirozeně je zakomponovat do filmu. "Nezemru já od práce, nezahynu bídou, nezalknu se v oprátce, skončím syfilidou."

Pokus o přepis výtečného románu na filmové plátno je vždy riskantní. Já v tomto případě dávám přednost knize, film mne zklamal. Nejsilnější je scéna s Hessovou dcerou.

Já bych dala tak tři a půl hvězdy. Ve změti zfilmovaných comicsů hluboký lidský příběh vždy vítězí, i když mne osobně víc než "pochyb" oslovilo téma "pomluvy", které se dopouštíme každý den, zraňujíce lidi, které ani neznáme. Postavy filmu mi připadaly trochu moc černobílé, divák neměl šanci pochybovat, že je otec Flynn nevinný, sestra Aloysius byla na druhé straně příliš kladnou postavou a nezmátla diváka svou přísností. Nejživotnější a nejlépe zahraná postava byla mladá, nadšením překypující sestra James.

Průměrná komedie s několika světlými momenty. Film, který neurazí, ale nenzanechá stopu.

Celkem průměrný psychothriller s předvídatelným koncem. Běžného diváka naurazí, milovník severských filmů dá asi o hvězdičku víc, ale já chci být vyjíměčně spravedlivá.

Není to film, z něhož by divák odcházel se slovy "Aha, tak takhle to všechno bylo!", ale přinejmenším si zapamatuje, kdo byli Frost a Nixon. Síla osobnosti je neuvěřitelně zrádná věc, když takový zločinec s upřímným pohledem a sametovým hlasem řekne: " Ano, provedl jsem zločin, je mi to líto a omlouvám se.", člověk si zapamatuje jen jeho čestnou omluvu a odpustí mu všechno zlé. Buďme obezřelí před charismatickými osobnostmi, dvacáté století nás poučilo dost.

Na mne to nepůsobilo jako film o homosexuálech, i když o nich taky, ale především film o lidské omezenosti a bigotnosti, které se dává průchod na konci dvacátého století v pokrokové zemi zvané Amerika. Je li něco takového, jako vymýtači homosexuálů v zemi za oceánem, je to i v každém z nás. Odpor vůči homosexuálům je v (nás) heterosexuálech zakořeněn hlouběji, než jsem si dosud myslela. Bojovat s ním je nutné nikoli srdcem, ale rozumem. Odhlédnuto od toho, je film standartní biografií s dobrými hereckými výkony.