Blue.Shark

Jednička byla na poli animovaných filmů zjevením. O dvojce se to samé říct nedá. Animace je stále perfektní, draky by každé dítě i dospělý chtěl mít doma, soundtrack ladí se vším, co se na plátně děje. Problém je ale v příběhu, který je o příčku níž, než u předešlého filmu. Celou dobu jsem měl pocit jako by tvůrci stavěli z větší části na roztomilosti Toothless a příběh tam jen tak naplácli. No a pak je tu samozřejmě turbozlý záporák, který chce...co vlastně chce? Aspoň, že měl motiv. How to Train Your Dragon číslo jedna zůstává nepřekonán, ale dvojka si pořád zachovala hrdost.

Vcelku poutavý historický film, který ale z mého pohledu hodně trpí přepálenou stopáží. Opět jsem byl naplněn nenávistí vůči náboženství a vyloženě mě bavilo sledovat počínání mladého "doktorského učně", který narážel na mantinely vytyčené právě oním stupidním náboženstvím. Pokud by se děj trochu zhustil, asi bych šel s hodnocením výše, ale určité části filmu prostě působí hrozně natahovaně. Také mě trochu mrzelo, že se za celou dobu schyluje k jednomu pořádnému souboji, který ale z nějakého důvodu není divákovi ukázán. Možná se tvůrci snažili obsáhnout příliš mnoho témat. I tak shledávám Ranhojiče příjemným zážitkem.

Jednou větou: Jeden z nejvtipnějších hororů na téma "chatka v lese".

Lepší, než první díl, pokud vezmu v potaz technické provedení. Kamera už se tak neklepe tolik, a pokud zrovna klepe, netrvá to celý film, takže se nedostavuje akutní potřeba prohlédnout si znovu tu lahůdku, co měl člověk před patnácti minutami k večeři. To je ale asi jediné, co je oproti prvnímu dílu lepší. Jednotlivé povídky jsou totiž opět dost nevyvážené a množství střev a prasáren poněkud překračuje hranici únosnosti, což možná tu lahůdku od večeře stejně z žaludku vyžene (je ale pravda, že už bych si díky VHS pravděpodobně zvládl sám vyoperovat appendix). Pochvalu mohou sklidit pouze dvě povídky, tedy sekta a ufouni. Zbytek je jen klasické bububu bez invence, okořeněné velmi detailní hrou na doktora. Sympatické je, že jednotlivé postavy nebyly tak turbotupé a nepříjemné jako v téměř všech povídkách z prvního dílu.

Vcelku velmi dobrý seriál, který ale místy trpí hluchými místy. To však nezabrání tomu, aby byl seriál tvrdě návykový. Zpočátku je také docela těžké oblíbit si vůbec nějaké postavy. To se ale s dalšími epizodami spraví a z Vikingů je krvavý historický seriál se snad nejlépe ztvárněnými středověkými souboji na poli seriálové tvorby. Rovněž je třeba poznamenat, že krajiny, ať už byly digitálně upravované či ne, jsou naprosto úchvatné. Vikingové určitě stojí za zhlédnutí.

Za originální považuji provázání různých "povídek" do jednoho celku. Problémem ale je, že jednotlivé části jsou dost nevyvážené. Náměty nejsou až tak špatné, ale v polovině případů končí jen na půli cesty k dobrému hororu. Například mi trochu vadily ty gore prasárny, které tam často vůbec nemusely být. Mimo jiné mě strašně vytáčí, že jen v poslední části se parta čtyř kamarádů chovala racionálně a přemýšlela i mezi vším tím shitováním a fuckováním. V ostatních částech byli pravděpodobně všichni retardovaní (nejvíce samozřejmě parta chuligánů, kterým jsem přál, aby jim nějaký nemrtvý nacistický dědek za doprovodu skopčáckého šlapáku názorně ukázal starožitnou sbírku použitých análních kolíků). Také jsem si všimnul, že do hororů přichází nový trend - fláknout do kraje záběru něco, co se tam jen tak náhodou mihne. A pak je tu ta prasácky roztřesená kamera, se které mi bylo v určitých částech fakt vyloženě blbě.

Narozdíl od prvního dílu má tenhle koule. Vlastně nechápu, jak je možné, že se z Kapitána Ameriky vyvrbilo něco dobrého. Příběh je lepší, postavy mají charakter, záběry jsou velkolepé a, pozor, akce je konečně akční! A když říkám akční, myslím tím takovým způsobem, že člověk hází popcorn přes rameno a žvýká hubou naprázdno, což mu ale dojde teprv když odchází pryč a něco mu nepříjemně křupe pod chodidly. Jestli mohu u nějaké komixárny detekovat kvalitativní vzestup, je to právě Kapitán. Vážnější nota mu viditelně prospěla. To samé lze tvrdit o zadku Scarlett Johansson v nejupnutějších legínách v dějinách filmu...třeba si i vyslouží spin-off. Myslím zadek, ne Černou Vdovu.

Hezké CGI, dobře ztvárněný Electro (graficky, jinak je to ten nejhloupější superpadouch, kterého jsem zatím viděl), ale jinak těžký průměr. Spider-man se vůbec nikam neposunul a jediné co jsem si z filmu odnesl je, že se chystá film Sinister Six, ve kterém Nosorožák konečně nebude vypadat jako účastník Prague Pride viděný okem psa.

Já prostě nevím. Jako odpočinkový film Divergent určitě obstojí, ale cokoliv jiného mu odmítám přiznat. Hlavní výtka poputuje k hercům, kterým jsem vůbec nevěřil jejich role...s čestnou výjimkou J. Courtneyho. Naprosto debilně na mě působil všechen ten romantický balast, který dle mého názoru ještě ruku v ruce s dějem srazil film na kolena. Všechno se totiž děje hrozně rychle a například drsný trénink Neohrožených působí vyloženě směšně i s tím jejich bojovým postojem (kdo někdy alespoň zakopnul o bojové umění, musí se prostě skepticky uculit). Na to, že politická situace tamního "státu" hraje vcelku velkou roli, je jí věnováno všeho všudy asi tak 15 minut. Vizuál je přitažlivý a zároveň nejspíš nejlepší složka filmu. Divergent beru jako takový pokus o trochu jiné Hunger Games, přičemž Hunger Games si narozdíl od tohoto kousku dokázaly vybudovat slušnou atmosféru, umožnily pochopit a vcítit se do hlavní hrdinky a neměly tak okatě polovičatý příběh.

Napětí od záčátku až do konce, sžití s postavami nulové, ale ten zážitek je hmatatelný. Jednoduchý námět a naprosto precizní provedení. Alfonso, Georgi a Sandro, bravo!