alpeew

Tento film v roce svého uvedení působil v českých kinech jako zjevení a v době jeho putování pražskými kiny jsem ho viděla hodněkrát. Jeho českou verzi v tv jsem vidět nechtěla(nedokázala jsem si T.Hulce představit ani s češtinou ani s jiným smíchem) a myslela jsem si, že dvd vydané s odstupem 14 let, mne už tak nedostane. Chyba, dostalo! Smršť emocí, jaké se člověk nejen nebrání, ale dobrovolně jí podlehne. A první, co po posledních titulcích udělá, je nákup jakéhokoli cd s Mozartovou hudbou, protože ta je v hl. roli příběhu. Souboj geniality s průměrností je jen povrch příběhu, skvělý casting a v neposlední řadě geniální režie z Mozartových a Salieriho autibiografických fragmentů dělá kompaktní, silný a burcující film.

Mistr A.Hopkins v jedné ze svých nejcivilnějších rolí. Laskavý biografiický film o touze a uskutečnění snu novozélandského (a na americké poměry hodně chudého) snílka Burta Munro , který celý svůj život touží na ručně (a s láskou) vyšperkovaném motocyklu značky The Indian překonat rychlostní rekord. Za pomoci přátel se mu to na starší kolena podaří. Než ale na Bonevillské solné jezero v Utahu dorazí, musí překonat doslova strastiplnou cestu napříč USA. Potkává spoustu příjemných lidí, stejně neobyčejně obyčejných jako je on sám a s jejich podporou a pomocí si svůj sen uskuteční. Nevšedně něžná a přitom chlapská role skvělého Hopkinse mi nejednou vehnala slzy dojetí do očí. Bravo!

Kdyby se mne někdo chtěl ptát zda Společenstvo či Návrat je pro mne ten top, pošlu ho do háje, ale je pravda, že Návratem krále mne Jackson dostal na kolena a na bradu, pokud jsem tam už nebyla rok a dva roky před tím...Filmu není co vytknout, a třebaže ve Dvou věžích mi bitev připadalo moc, hlavní bitva Středozemě je zcela a naprosto fascinující. Jemnůstky typu Aragornova nikoli bojovného výkřiku, ale vyčerpaného zašeptání "For Frodo", scéna v Šedých přístavech (nezapomenutelný Frodův úsměv na rozloučenou), korunovace v Gondoru ("přátelé moji vy se neklaňte") a stovky dalších mne tak dojaly, že jsem se styděla z kina za světla odejít...naštěstí, hlavně na premiéře, na tom byly všichni stejně. A co jediné mi strašně vadilo? Že je to NAPOSLEDY.. V komentářích jsem našla spoustu poznámek typu: hirnlego napsal:Pokud se při "vypjatých" scénách pobaveně pošklebuji, popřípadě rovnou nahlas směji, asi je něco špatně. LOL. Ano, ale nikoli na plátně, ale v lidech...

Rok čekání byl nepředstavitelně dlouhý a nebýt internetu a všech LOTR webů asi nedožiju. Počáteční tónu fantastické Shoreho hudby a záběr zasněžených vrcholků Mlžných hor a střemhlav padající kamera do dolů Morie, kde se odehrává smrtelný zápas mezi Gandalfem a Balrogem mne vcucly do Středozemě a svět kolem mne přestal na 172 minut zcela existovat. Zážitek, který nemá obdoby. Z kina jsme klopýtala, uřvanmá a zamilovaná, okamžitě jsme četla všechny tři díly znovu, čekání na Návrat krále bylo utrpením...přesto Dvě věže mám z trilogie ráda nejméně - na mne je tam až moc války (ale já vím, že tam patří!!!), nebo možná to tempo. Je tak zběsilé, že kouzlo, jakým na mne působil rozkvetlý Hobitín a laskavě tajemná Roklinka, a ve Dvou věžích už nemá co dělat, trochu postrádám.

Hodnotit tento film je pro mne nepředstavitelně těžké - za prvé mám již několikaletý odstupa za druhé tento (a další dva) film není pro mne jen jako další z mnoha oblíbených filmů - změnil mi život, což je na dlouhé povídání a ne na pár řádků. Knihy jsem četla chvíli před premiérou - a doslova mne vzaly za srdce, takže jsem byla tzv. v obraze a měla jsem dojem, že vím co mne čeká. Ale to, co se mnou Jacksonova trilogie udělala se popisuje špatně. Zamilovala jsem si nejen Froda, ale všechny postavy, a také prostředí kde se jejich cesta odehrávala, myšlenky příběhu, který pouze vypadá jako pohádka, mne nadchly, rozbrečely a donutily k zamyšlení a dodnes mne ovlvňují. Tak dějově bohatý - i v nevyřčených větách - a tak čistě krásný příběh, který nepůsobí ani vteřinově jako kalkul, zpracovaný s oddaností k Tolkienově světu, to je mistrovství hodné nejméně 10*.