alpeew

Film Petera Werira zaštítěný nezvyklým spolupartnerem v produkci - National Geographic - je obrazově a výrazově naprosto dechberoucí. Nicmnéně spíš než drama s diskutabilním napětím bych to viděla jako vynikající hraný dokument o dramatických událostech r. 1940 a útěku z hrůzného utrpení v sibiřském gulagu. Skutečný příběh o skutečných událostech nejen na Sibiři a nejen v Rusku, ale i o bezvýchodnosti takového útěku. Však před komunistickou hrůzovládou se v minulém století vpodstatě moc utéci nedalo. Ve státech obklopující Sovětský svaz komunismus dohnal všechny... Jak říkám, dechberoucí krajiny, záběry. Taky hudba vynikající a herci vybraní naprosto skvěle. Že vyzáblý Ed Harris skvěle hraje nikoho nepřekvapí, o to víc překvapili herci naprosto neznámí a v neposledním momentě Colin Farell ( jak ho rozhodně neznáte) :-), Saoirse Ronan jako prototyp ženy/dívky, jejíž zranitelnost se zdá být od počátku jasně daná a přesto taková není doslova do posledního dechu-element, jež by partu až-na-dno-si-sáhnuvších chlapů mohl narušit , naopak spojí. Peter Weir navíc mistrovsky ukazuje co bývá v předem prohraném boji o zachování důstojnosti a života v nelítostných podmínkách jediné podstatné - víra, cíl, smysl pro humor a přátelství.

Potřebovala jsem jen vidět nějakou blbinu bez myšlenek, jen se zasmát a Stillera mám docela ráda - leč tuto trapnou stupidní "komedii" jsem vydržela sledovat ani ne 3/4 hodiny. Komu byla tahle věc určená? Slaboduchým dětem?

Mám ke golfu vřelý, byť ryze amatérský, vztah. Ta hra mi sice stále nejde, ale hrozně mne baví (rozčiluje) a fascinuje. Není to jen o tom jak se bez ztráty vzácných bodů prostrefovat jamkami na greenu. Hra je o soustředění, o psychice a také o lidech kolem. Tenhle naprosto neznámý a nenápadně až béčkově se tvářící titul v cd bazaru jsem vlastně koupila jen proto, že je o golfu. A kromě toho mi dal spoustu hrozně příjemných zážitků a v záplavě natočených komiksových blbin(ek) na mne působil dočista jako zjevení. Autobiografický, natočený podle skutečného osudu, to mám vždycky moc ráda. Když se to povede, a tohle se povedlo dokonale, dá to člověku tolik podnětů na přemýšlení jako dobře napsaná kniha. Golfový sen není film, který se úderem opuštění kina nebo zavřením cd do krabičky vypaří z mysli, už pro skvěle vybrané neokoukané herce (Shia LaBeouf mne hrozně překvapil), výbornou hudbu a krásu golfových hřišť. Má to atmosféru, má to děj, má to humor i city, zkrátka to má šťávu!

V případě filmů jako je Králova řeč vnímám počet možných hvězdiček (5) jako značně nedostatečný. A také si právě teď potvrzuji jak těžké je napsat krátké shrnutí pocitů a zážitků, když je film zážitek s velkým Z. Z kina jsem vycházela se slzami v očích, nicméně usmívala jsem se doslova celá:-). Tleskám celému týmu vč. castingu. Za všechny skvělé a skvěle vybrané herce hlavně Colinu Firthovi. Je herec par excellant, který KONEČNĚ dostal již dávno zasloužené ceny. Král Jiří VI. je v jeho podání přesně takový jamý měl být, bez zbytečných řečí :-)kolem. (A zaplaťbůh. že to nenatočili Američani). Kdybych se nestyděla, tleskám vstoje!!!!

Dlouho očekávaný filmeček, který - díky Jeffu Bridgesi a Hailee Steinfeld - nezklamal, třebaže scénář nebyl nejakčnější, což u Coenů zamrzí. A také mi kapku překážela přílišná ukecanost.

Drama o životě primabaleríny, v němž se její sny stanou skutečností a skutečnost snem - zlým snem - jsem dlouho a nedočkavě vyhlížela. No a teď jsem ho viděla a cítím určité zklamání. Film mi nedal to, o čem jsem byla přesvědčená, že dá. Znám Aronofského tvorbu a např. Rekviem za sen mi z hlavy nevyprchal dodnes, třebaže jsem ho viděla hodně dávno. Zrovna tak Fontána byla jízda pro všechny smysly a z hlavy jí dostat nelze. Černá labuť, třebaže jsem se v kině bála a byla napjatá, mne přesto nechala naprosto chladnou. (a to já normálně brečím i při večerníčku...). Natalie Portmanová předvedla svůj nejskvělejší, doslova životní výkon, nicméně za srdce mne nejvíc braly klasické scény baletu Labutí jezero, fantasticky krásná Čajkovského hudba a finále baletu. Samotný příběh mi přišel překombinovaný a účelový-nedokázala jsem uvěřit, nechat se strhnout. O tom, že jsem s rozpačitými pocity v tom nebyla sama svědčil smích během vypjatých scén a ti, co se smáli ,nebyli žádní puberťáci.

Velký příběh bez velkých gest, plynoucí i s jemnou ironií a nadhledem, když na to přijde v okamžicích, kdy ještě přeci sakra musí být ještě nejen ta poslední naděje, že je tu ještě i jiná možnost než....Samotný akt, kdy už ta naděje umřela, je krutý a hrozně syrový a je mnohem a mnohem hororéznější než jakýkoli horor, ale ne samoúčelný. Mnohem víc mne sebral Aaronův šílený boj se svědomím a zápas se sebou samým, s beznadějnou zoufalostí a neuvěřitelná vůle žít a dokázat přeprat děsný osud. Na konci filmu, kdy už vše "dobře" dopadlo, jsem se už jen třásla. Ne odporem, ne strachem, ale vlastně ani dojetím ne. Pouze sílou toho, co skutečný a bezmezně houževnatý a statečný Aron Ralston udělal. Bude-li šance si přečíst jeho knihu, nezaváhám ani okamžik. K tomu naprosto ojedinělý herecký výkon skvěle vybraného Franca, výjimeční Sigur Ros v soundtracku a téměř amatérsky podaná domentární kamera. Výsledkem je neintenzivnější filmový zážitek za spoustu let.

Dávám za 4x* a ne proto, že jsem Woodova fanynka. Tenhle filmeček působí tak trochu bezradně, trochu rozpačitě, trochu je k smíchu, a tajky je trochu dojemný. Některé scény pobaví, jiné způsobí trapný pocit. Ale o tom přece dospívání nás všech bylo (nebo je) :-) Všechen svět dospělých bizarní je, a my, začátečníci nejen v navazování vztahů a nejen k opačnému pohlaví, se pokoušíme být jiní než autority kolem nás a jsme legrační jak stejně se chováme. Elijah Wood se nerozpakoval jít do nezávislého snímku i proto, že si zde mohl střihnout velmi intimní scénku se svou dlouholetou platonickou láskou Deborah Harry z Blonies :-). Mám Try 17 ráda, je to kouzelný a funguje za každé nálady.

Jeffovi Brdgesovi vyloženě sedí role lehce či hodně uválených bonvivánů, orvaných bouřlivým(a pijanským) životem. A role Bada Blaka patří -vedle duda Lebowského - k těm nejpovedenějším. Kromě toho Bridges nečekaně skvěle zpívá a hraje na kytaru.Příběh sám není nijak orginální, spíš se zdá, že jede ve stokrát omletých kolejích, přesto díky Bridgesovi sleduje člověk osudové zvraty vysloužilé hvězdy s dojetím, pochopením a sympatiemi. Story stárnoucí blusovo counryového pojmu ve světě amrické hudby není nepodobné story wrestlera. Jen tady rány nerozdává soupeř v ringu, ale člověk sám sobě.

I kdyby Kevin Costner už nikdy nic jiného než Tanec s vlky" nenatočil, tenhle fantasticky poučný film o životě a údělu native americans by musel na vstup dopomyslného filmařského nebe či "síně slávy" stačit. Víc dodávat je zbytečné mlácení slámy.