alpeew

Pro mne příběh s enormě silným poselstvím, dopadem a myšlenkou. Z komentářů zde je vidět, že spoustě diváků to vůbec ale vůbec nedošlo. Za vší skvělou výpravou, zcela výjimečnou choreografií, skvělými pěveckými a hereckými výkony i líbivým prostředím je jedna zásadní myšlenka o svobodě. O přístupu k hodnotám, které si dáváme do "žebříčku" jak k nim v životě přistupujeme, jak žijeme a za co chceme či hodláme bojovat. Vlasy jako symbol osobního postoje k svobodě - a boj za to, zda si /je/nechám vzít /ostříhat/ nebo ne, byť to může znamenat, že se ocitnu na opačné straně společnosti (a ta se na nás bude dívat jako na póvl) a zejména bolestný bod zjištění, že trvat na tomto svém postoji nestojí za to, když můžu pomoct příteli činem, který by neudělal - jedno na jakém konci společnosti -skoro nikdo. Ta oběť, kterou konvencemi zcela nedotčený Berger pro svého kamaráda podstoupí, je prostě neuvěřitelná !!! Málokdo dnes to dokáže pochopit a jen kroutí hlavou a nechápou, tuhle sílu, tenhle postoj. Dneska se to už nenosí...

Je možné a vlastně reálné, aby kandidát na prezidenta byl normální člověk, který kromě toho, že je politik a veřejně činná osoba, musí být zároveň charakterově čistý - zkrátka, že obyčejným člověkem vlastně být nemůže? Ze zákulisních hrátek prezidentských primárek je vidět, že to možné není. Vždycky lze na druhého něco vyšťourat, něco, co by se - idealisticky - s funkcí hlavy státu - nemělo slučovat. Záleží jen na tom, kdy se k tomu okolí dostane nebo sníží. Kdy se ta pověstná loajalita stane účinnou zbraní pro boj nejen s protistranou, ale i proti tomu, kdo hru začal. Kdo může vyhrát? A může vůbec někdo vyhrát? Hra na pravdu končí tam, kde je pravda využívána ve vlastní prospěch a nakonec žádná pravda neexistuje, protože jsou hajzlové všichni...politika pro slušné lidi není a dle tohoto principu být ani nemůže. Clooney letos vážně exceluje! Za Děti moje získává ocenění, ale ještě víc pozornosti si zaslouží film Dny zrady. Jako kandidát na prezidenta má uvěřitelné charizma, a jak se zpočátku zdá, ani žádné slabosti, kromě obvyklých slibů. Tým kolem něj – hlavně dvojka týmových poradců Ryan Gosling a Philip Seymour Hoffman - pracuje tak tvrdě jak tato vysoká (a tvrdá) hra vyžaduje a jak dobře je napsán scénář. Skvělá hudba, kamera a střih a další skvěle obsazené role (Paul Giamatti, Marisa Tomei a Evan Rachel Wood) dohromady fungují téměř 100%. Na nadupaných 95%

Třebaže v příběhu (pův. divadlení hře) jde v první řadě o pohlavní styk a sex, příběh není ani trochu perverzní či skandální (ne více než jakýkoli jiný o čemkoli jiném), je jen trochu více otevřený :-) Nejlépe to asi vystihl Jungův konzultant/pacient psychiatr Gross (Cassel), dovoluji si citaci : "Připadá mi, že se skutečná perverznost lidské rasy projevuje tím, že jedna z mála skutečně slastných aktivit je terčem takové hysterie a represí." A ač Cronenberg tentokrát nevsadil na násilí a vlastně vysloveně akční příběh to také není, díky skvělým hercům - především na Vigga Mortensena jako Freuda je slast pohledět, a rovněž díky hudbě a režii jde o mimořádně působivý zážitek, který mi z hlavy jen tak nevyprchá. Po přečtení některých z předchozích recenzí nesouhlasím s tvrzením, že Keira příliš přehrává, naopak, byla skvělá!

Pro mne srdcovka. Směs trochu jiných- a ne vždy jen ženských - dramat v podání skvělých hereček s velkou dávkou nadsázky a humoru. 3 ženské, co spolu nemají nic moc společného, kromě šance zjistit něco sama o sobě. Lidskost nemusí mít vážný obličej a tenhle filmeček je toho příladem. Film, ke kterému se ráda vracím, třebaže ne pro velké umění. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vksfC8UNpsk

Nikdy nebude dost filmů jako je Černobílý svět! Nesouhlasím s některými hodnotícími, že je to jen naleštěná pohádka o dobru a zlu - už pro ten fakt, že je to zfilmovaná kniha, zfilmované vyprávění příběhů, které se někomu konkrétnímu staly. a které spustily důležité společenské a politické události v dějinách USA. Teďf to ale není dokument, ani historický film, jen pár lidských vyprávění. A žádné vyprávění nejde do morku, to už je pak něco jiného. A kromě toho tenhle dojímavý film je jen o začátku změny, která v průběhu žádnou pohádkou nebyla. Velmi působivé, velmi trefný překlad a byť je minutáž docela výživná (145 min), chtěli byste slyšet další a další černé ženy vyprávět o jejich životě a bez jediného slova navíc vidět tu propast (lidskosti a její absence) mezi nimi a "kulturními či čistými" bílými ženami. Skvělé herecké výkony, super muzika. Nádherný film, který z vás jen tak nevyprchá.

Film, o kterém jsem dopředu nic nevěděla, neměla ho v budíčku a zkrátka o něm neměla ani páru, dokud jsem nešla do kina. Moc mne překvapil, jsem velmi spokojená, a možná půjdu znovu. Nesnáším, když filmy na toto téma jsou povrchní nebo slzoždímačně vážné až samožerské - a navíc sklouznou do melodramat a klišé, stokrát omletých. To se tu ale nestane ani omylem-i když to chvílemi tak může vypadat, okamžitě je v nabídce i zcela protichůdný význam (a dopad) situace. Minimálně do půlky filmu nevíte je-li to komedie (trochu černá) nebo drama a pak to začnete chápat. A ať o jemných náznacích mimo hlavní děj (rodinné vazby, úcta a respekt , vztahy mezi partnery, ale i generacemi apod.) přemýšlíte sebevíc, pořád je něco navíc, co film Děti moje naprosto odliší od (ke klišé inklinujícím) zpracování podobných témat kdykoli předtím . K tomu si přičtěte výkon Clooneyho, kde jej objevíte jako parádního herce a nikoli jako dalšího z Dannyho parťáků či salónního hezouna (ba naopak, vypadá starší než ve skutečnosti je či měl být), ne zcela běžné lokace - nádherné prostředí havajských ostrovů a také vtipnou jednoduchou hudbu, vykreslí se příjemný ba přímo parádní filmový vstup do r. 2012.

Zatím jsem viděla jen dva díly, ale jsem spkojená a budu jej sledovat.. Oceňuji, že seriál není ani kriminálka, ani z lékařského přostředí, ani komedie - jako všechny ostatní seriály, které jsem zatím v tv viděla. A kromě zajímavých herců a prostředí, je i děj gradovaný a ne zcela předvídatelný.. ..Te'ď.jsem na konci řady čtvrté, sleduji v televizi. Kromě toho, že ČT předvádí trotální (to není překlep) ignoraci divákem (seriál vystřídal oba programy a několik dnů i časů vysílání), jsem za takový seriál bez násilí, vražd a umělých fabulací hrozně vděčná. V osudu bratrů a sester jedné mimořádně soudržné americké rodiny se odráží nejzajímavější problémy současného světa (syndrom navrátilců z válek, tady z v Afganistánu, homosexualismus, partnerství, situace když zrovna není jen dobře jak zdravotně tak finančně apod). Nad tím vším vládne maminka v excelenetním podání Sally Fieldsové. Nechybí humor, nechybí romantika ani nadsázka, ani drama - je to prostě život. Moc pěkný a obzvláště nepochopitelný, že nedlí řadu let na hlavním vysílacím čase, ale klesá z odpoledních přes večerní do pozdně nočních a t.č. časně ranních hodin vysílání. Nevzdám se, ty záludná česká televize!!!

Po 9. části měním hoidnocení ze 3x* na 4*, protože se mi to líbí ším dál tímvíc a víc věřím. Perfektně natočené, akční a bez zbytečných klišé. A děsivé, je-li na tom byť jen kapku reralističnosti.

Náhodně v televizi nalezený film mne nejen dobře pobavil, ale příjemně naladil. Charlie Sheen, ale i ostatní - neokoukaní -herci podali solidní výkon a přes klišé "americká komedie" neměl hluchých (či trapných) míst. Co víc ci od nenáročné zábavy přát?

Školními dějepisáři stokrát popsaná tragédie dostala díky úspornému a hluboce lidskému Mahlerovu scénáři naprosto šokující rozměr. Režisér Nikolaev vyprávění zobrazuje jako příběh pár lidických obyvatel s jejich obyčejnými sny a láskami, bolestmi, starostmi a toužením, které dohromady s frajeřinkama sotva odrostlých kluků na zač. války (kdy nic nebylo jako dřív, ale o to bylo všechno uspěchanější nebo plněnější touhy po tom žít a užít), způsobily osudovou tragédii všech z obce - sousedů, známých, rodiny. Film plyne jako život sám, nepůsobí akčně nebo účelně k tomu, co musí nutně náslwedovat, naopak první půlka působí až dokumentárně. Při vší té zoufalosti jsem cítila beznaděj a smutek, ale ne účelně natočené scény nezpůsobovaly přímo v kině ptoky slz, jak by se dalo u Lidic čekat. Za to příběh, pokud máme srdce a dokážeme si představit sebe, svou rodinu, svůj svět ve stejné situaci, z hlavy a ze svých pocitů hnedtak dostat nelze. Smutek, tíseň z té hrůzy, co musel každý tvor té noci zažít než se jeho osud naplnil, ten stále cítím. Karel Roden je pan herec, to ví každý. Jeho minimalistický projev v Lidicích mne rozbrečel ale spolehlivě. Žádná role ve filmu, kromě Rodena by se dalo říci, není hlavní. Jen OSUD... a pak hudba. Michal Hrůza, s k tomuto příběhu docela vhodným příjmením, hudbou řekl ještě o něco víc než scénář, ale i přesto jsem toho názoru, že někdy by bylo působivější absolutní ticho...Např. když se Šíma vrací "domů" aniž ví, že žádný nenajde....