alpeew

Že Svěrákovská duše nestárně a nikdy nepřestane být aspoň v koutku duše dítětem je jasné a jsem tomu velmi vděčná. Hravost ař hračičkovost Svěráka seniora se evidentně a naštěstí dědí :-) Jan Svěrák dokázal neopakovatelně skloubit napínavý příběh s lehkou ekologickou agitkou (méně než v Ropácích) s laskavým příbehem jedné nechtěné, ale věrné hračky, navíc podanou očima dospěláka, který ale nejen dítětem je, ale sám i děti vychovává a evidentně jim dobře rozumí. Dokonalý obrázek toho jak by měl vypadat film pro - ne uplně předškolní děti - které vyrazí do kina s rodiči. (já byla ale s kolegyní z práce - všechny naše děti už dětmi nejsou - a bavily jsme se moc dobře!). V ukázkách před Kukym byla zase-jedna-americká-animovaná-šílenost, která Kukymu poesií, zábavou a ani "posláním" nesahá ani k červenému, pilinami naplněnému, kotníku.´ P.S. Intonace Zdeňka Svěráka čtoucího komentář ,je nenahraditelný a skvělý (to ocení hlavně dospěláci)

Jeden z lepších českých seriálů - byť je to vlastně okopírovaé Cold Feet (Šest v tom). Ale to vůbec nevadí a neubírá to té české verzi na zábavnosti - a realismu - postav a dění. 3 páry v různých životních situacích, kterých je v opravdovém životě spousta. Seriál má - oproti těm ostatním - to štěstí, že má neokoukané tváře herců, kteří navíc skvěle hrají. Těším se na každý díl a zasměju se vždycky!

Již docela dávno jsem tomu dala 5x* a na tom neměním nic ani po The End, ba naopak. Podle mne nejgeniálnější seriál, včetně tolik probíraného závěru. Opravdu by se mělo v životě vysvětlit všechno, co je na něm záhadné? Opravdu si myslím, že o tohle tvůrcům celou dobu, kdy se psaním epizod zabývali (a bavili), aby nás donutili se všemi otázkami a myšlenkami zabývat a bavit, šlo ze všeho nejvíc. Já vidím všechno, co se zůčastněným dělo či stalo, jako pestrost a variace života, kdy nejsme ani černí ani bílí. Nikdo se nenarodí jako záporný, ale ani jako kladný člověk. A jsme-li zlí nebo naopak hodní, to z nás dělají lidi kolem, okolnosti, co nás utvářejí. Dobro nebo zlo kolem nás. Víra v to nebo v opak. Ostrov byl jako očistec, peklo, ve kterém si všichni,. co na něm pobývali-byť z různých důvodů a úmyslů, sáhli na dno nejen svých fyzických sil a schopností, ale hlavně našli sama sebe. Jakkoli to zavání patosem, tak to na mne půspbilo a proto jsem byla nadšená, že nedošlo k žádnému polopatickému vysvětlování - tím by se všechno pokazilo a zlacinělo! Na to naprosto stačila dvojice MiB a Jacob.... "...a doufej, že někdo pro tebe udělá to, cos právě udělal ty pro mne..." Víc není co dodat! Moc krásný a silný zážitek, který se celých 6 let stupňoval a vyvíjel do tohoto famozního a očisťujícího závěru. Smekám!

Film trpí trochu víc pomalým rozjezdem než je obvyklé, takže lze ztratit trpělivost v prvních 10-15 minutách, kdy se neví kdo je kdo a proč se o něm nedozvím víc, a hup na dalšího zoufalce, ale pak to začne do sebe zapadat a má to svůj účel. Takový pomaloučký Crash bych řekla. Osoby a jejich osudy, ztroskotanci všichni stejným dílem-ač každý stojí na opačné straně vztahu k tomu druhému. Kevin Spacey nemusí vůbec mluvit, může si zaníceně kouřit ty svoje podivný cigárka, chlastat a probouzet se na lehátcích u bazénu a stejně ho žeru! Nejvíc mne překvapil výkon pro mne naprosto neznámého Marka Webbera. Nicméně všechny postavy, byť se sebemenší roličkou, perfektně zapadají do mozaiky made in Hollywood, viděno odjinud než ze Sunset Blvd.

Beznaděj, ve které se lidstvo ocitlo, doslova bez jiskřičky světla a naděje, se stává životním prostorem pro všechny přeživší - a je jich jen pár. Jejich jediná touha je...přežít a dožít se dalšího dne. Ale je to instinkt nebo bláhovost? Jdou tu svou beznadějnou cestu, např. na jih, třebaže si musí být vědomi, že ani tam je nic nečeká než to čím procházejí. Ale je to CÍL, je to NADĚJE i NÁPLŇ toho co zbylo ze života. Líbí se mi víra, že i v téhle mizérii se má cenu učit (syn od svého otce, ale i naopak), vyprávět příběhy a předávat tak zkušenosti a moudrost a především jistota, že člověk zůstane člověkem dokud neztratí milosrdenství. Na to, aby tohle platilo i dnes, není třeba rovnou takové apokalypsy. (Třeba si to z filmu někdo vezme a dokáže to vztáhnout i sám na sebe). Nicméně i přes fungující příběh i atmosféru nebýt jako-vždycky fantastického Vigga Mortensena v hl. roli (a jeho hlasu v roli vypravěče) byla by to možná jen další zfilmovaná kniha... Je jen málo filmů, které ve filmovém zpracování zůstávají do detailů věrní knižní předloze a netratí ani na přitažlivosti, ani na napětí ,ani na citovosti. Cesta k nim patří snad nejvíc ze všech, na které v tuto chvíli myslím

Ani vyložená komedie, ani jasná romantika, ani drama, přesto kompaktní a soudržný, nadto výborně zahraný kousek. Jim Carrey ve skvělé formě, snad ještě lepší než vynikající Man on the Moon, a Ewan McGregor v naprosto nečekané poloze (a to doslova), rytíře Jediho byste v něm hledali marně. Příběh skutečně žijící (a nyní ve vězení hnijící) osoby, v sobě spojuje několik jiných filmů - především vězeňské prostředí z Prison Break - tady ála jak ho neznáte (úpornost a vynalézavost útěků Steva Russella je na Knihu rekordů). Jim Carrey si roli podvodníka, lháře a člověka s nadprůměrnou inteligencí skvělě užívá. Komik on je rozený a herec jakbysmet (Man on the Moon a Věčný svit neposkvrněné mysli, např.) a Ewan se v roli buzíka cítí víc než skvěle. A navím mne mile překvapilo jak něžný a lidský film na toto téma vznikl.

Především Peter Jackson je pojem, idol, kult. Nikoli pouze pro LOTR trilogii. Všechny jeho filmy jsou tak jiné, tak propracované, ve všech nechal kus svého já. Pokud to nevíte, jeho filomům neporozumíte. Lovely Bones je skvělá kniha. Tak skvělá, že na ní myslím celé 4 roky od přečtení. Hrůzostrašným až otřesným způsobem popisuje znásilnění a vraždu 14 ti leté holky tzv. v přímém přenosu a přesto je kniha krásná a hlavně silně působivá. PJ, jakožto otec dvou podobně starých dětí, dokáže transponovat veškeré pocity osob z příběhu do představ "co já kdyby..." Zmizí-li dítě takovýmto způsobem, smířit se s tím je nemožné...každý si v nejhlubším koutku duše přeje aby to nebyla pravda, je schůdnější žít s nadějí, že se vrátí, že někde je - byť by to mělo být nebe...a otec Susie si to přál taky. Dokud žijeme s pocitem, že naši zemřelí jsou s námi, neodejdou. Úchvatně natočený (dle mého názoru jinak nenatočitelný) snímek, ani ne tak fantasy, jako atmosférické drama do 5x* za mne povznesli herci. Fantastická Saoirse Ronan a výborný Mark Wahlbergovi, kterého jsem nikdy předtím ráda neměla. Škoda, že kritika v tisku byla tak povrchní a neúprosná, hodně to ublížilo návštěvnosti. Pevné pouto je totiž výjimečný film. P.S. pokud si chcete přečíst rozhovor s PJ na toto téma, skákněte na: http://www.fantasyplanet.cz/lotr/art.asp?id=1520

Nevulgární, nebláznivá, neurážlivá, ale ani klišoidní, zkrátka k těm lepším patřící komedie nejen pro ženy. Není to dvouhodonový komediální nářez, ale o to víc si užijete nejrůznější jemosti a narážky. Tři ženy, tři generace a tři neokoukané herečky, prima hudba, pěkné lokace a pan režisér Vejdělek to (nejen) s ženami umí. Eliška Balzerová v její životní filmové roli, Lenka Vlasáková je velmi příjemným překvapením (a to byla už i v "U mně dobrý", kde její ujišťování "Jsem kurva! No vážně jsem kurva!" mne na dlouhý čas naprosto uzemnilo - roumíte z úst nejrůznějších hereček typu Brožové, by to nebyla taková pobaveníhodná hláška, jako u L.V.). Bavil se i můj manžel - rozhodně nebyl ve vyprodáném sále muž jediný....a ani mladá Veronika Kuchařová nezklamala, není okoukaná a velmi příjemně hraje. Pánská část obsazení - Jiří Macháček, Roman Zach a Vojta Dyk nejen příběh třech ženských generací téže rodiny podbarvovali, ale doslova tvrdili muziku.

Dojemný, silně lidský a příjemný filmeček, od kterého jsem nic moc nečekala, a o to více zahřál u srdce. A pro mne zatím ne moc známý Hugh Dancy mne svým výkonem naprosto nadchl. On a jeho Adam a Rose Byrne jako Beth mi dělali skvělou společnost.

Příjemný filmeček který si (na rozdíl od Bobulí všecho druhu) na nic nehraje. Vyprávění plyne až dokumentárně a v prvních 20 minutách si možná ani nejste jisti, o črm film vlastně bude. Ale to se mi líbí-karty nejsou rozdány v prních dějově zběsilých minutách. Tempo je stejné jako když si otevřete lahvinku vašeho oblíbeného vínečka-chce svůj čas a klid, vychutnávat vůni, provní dojmy z prvních doušků...Cahrismatický Alan Rickman jako vždycky nepřekonatelný a Billa Pullmana odhalíte až za pár replikách-ttak jiný jako majitel Cateau Monteley je. Věříte mu každý cípek jeho obrovského a všemi z jeho městského okolí vysmívaného snu a držíte mu palce do poslední vteřiny. A to do velmi dramatického konce. By't se zde nestřílí, nikdo nikoho nebije 'až na sympatické vybíjení vzteku a zloby z marných pokusů vychovávat svého už dospělého syna v přátelských boxovacích utkáních v ringu postaveném na samé hranici rozsáhlých vinohradů výše jmenovaného snílka) a přesto je to napínavé. Lahvinku tohoto vyhláčeného moku z Napa Valley asi hnedtak u nás nekoupíme, ale po Bottle shock si rozhodně víno dáte. Naše moravské, čejkovické třeba, je taky nádhera sama.