alpeew

Trochu jsem se bála, že z ne-rusky nafilmované ruské klasiky zmizí to, proč je tato ruská látka tak oblíbená a naštěstí jsem se mýlila! Kromě zbytečného patosu zůstalo všechno a byl to strhující zážitek - rozhodně i kvůli skvělým hercům a naprosto nečekané,u obrazovému a kulisnímu zpracování. V současné nabídce filmů působil jako čisté zjevení.

Tak mám první shlédnutí (a ne poslední) Hobita za sebou. Jsem dojatá a nadšená a nemám k tomu ani jednu výhradu - snad, že je to příliš krátké . Ani jednu věc bych nevynechala. "Předmluva" nebo úvod byl skvěle a vyváženě vymyšlen. Vždy't nejde jen o nějaký další film typu Pána prstenů-jedná se o prequely trilogie, ta provázanost je nutná. Filmy Hobit se nedají a nemohou s ničím a nijak srovnávat Troufám tvrdit, že jsem už dávno pochopila, že jeden obrovský a oddanný fanda (Jackson) natočil pro ostatní miliony fandů to, co všichni dohromady milujeme. Příběhy o Středozemi.. Nejděsnější je představa zase ročního čekání. Ale už se těším na druhou návštěvu kina. Byla to čistá, čistá nádhera!!! Slzy dojetí nad shledáním se mísily se zatnutýma nohama napětím a se smíchem. Freeman jako Bilbo je prostě p a r á d a, snad ještě větší něž Wood jako Frodo (a to je u mne co říct) :-)

Pouhých 68% hodnocení vypovídá o totálním nepochopení předlohy (četl-li někdo) i filmu. J.S.Foer nepíše a Stephen Daldry netočí banality a nikdy banálním způsobem. Oba tvůrci jsou spíše zjevením jak v literatuře tak v kinematografii. Příběhem jednotlivých pozůstalých po hrůzostrašné masové vraždě naprosto nevinných lidí (nevím jak jinak nazvat události z 11/09/2001) se, pokud vím, žádný jiný film nezabývá. Možná pro možný patos, možná pro nenalezení dostatečně nosného příběhu (rozuměj polopatického, bez použití vlastních emocí, vlastního srdce)a dramatu. Ale oba výše zmínění autoři to dokázali tak skvěle, že každou stránku knihy a každou minutu filmu mne mrazilo nejen pro nenápadné dojetí a pro niternost, ale i pro "jakoby obloukem od hlavní události" vyprávěný smutek malého kluka a pro jeho nikdy nezodpovězenou otázku WHY zrovna můj táta, který byl pro mne mnohem víc než jen rodič, byl smyslem a důvodem a průvodcem mého života a jeho zmizení z mého a z celého světa, bez jediné hmatatelné památky na něj, mi, aniž to tušil, dokázal změnšit pokračující dobrodružnou hrou. Těžko uvěřit, že to někdo nevidí? Krásné, bez jediné námitky.Thomas Horn jako Oskar Shell fantastický !!!

Příjemná letní komedie, včetně krásného Říma, nekonečně zžíravě ironického a vtipného Woodyho a krásné Penelope. Za všechny postavy a jejich příběhy dávám *x3, za scény v opeře (málem jsem smíchy umřela) *x4. P.S. Z dějové linie Roberta Benigniho by se měli poučit všechny tzv. celebrity - já se bavila skvěle!

Jediný současný český seriál, který nejen za herecké výkony, má ode mne 4x hvězdu. Běží nyní podruhý a hodnocení dávám stejné. TAKHLE by měl vypadat -přinejmenším herecky- dramatický seriál veřejnoprávní televize. Takže 56% je urážkou. Jakoby tzady už hodnotili jen teenageři bez jediné řivotní zkušenosti a vkusu. Škoda.

Polud nikdo z přítomných nemá ani co by se za nehet vešlo osobní zkušenosti na toto téma, těžko může vidět toto skvěle a jakoby domunentárně a AŽ neosobně natočené drama jinak než jako, např. feministický blábol. Tragédie, ten nekonečný smutekk každého z párů mne hluboce zasáhl a myslím na film už 2 dny! Alice Nellis je prostě jiná a jsem za to moc ráda.

V kině jsem prošvihla - a tématem mne ani nelákal - na dvd jsem včera viděla, prvně, ale určitě ne naposledy. Podivuhodný snímek. Na jedné straně totálně tuctový až béčkový děj, krev a krutost, ne však snaha (ale o tu tady fakticky nešlo) o tarantinovštinu jak-se-patří, která ještě nikdy z žádného filmu Tarantina neudělala. Naštěstí. To platí i u Drive. Přesto mne kombinace real drive (rýl rajv) záběrů, barev, HUDBY, kamery a až minimalistické ne-žvanění všech (mála) postav uvedl do absolutního transu. Takovej bladerunnerovskej pocit chladu, odcizení, špíny tvarující lidskou psychiku a přesto je to krása! Parádní jsou i odkazy, skryté významy (škorpion na oblíbené bundě Ridiče beze jména, jeho krutost pod slupkou tichého slušňáka), ale i přátelskou radu - nevěřte iliuzím filmů.Ryan Gosling, zdánlivě bez výrazu, jako stroj bez citů, přesto vysoce převyšuje všechny role ostatních.

I po 4 rocích od premiéry se skvěle bavím - herecky, pěvecky výborné a příběh ironicky zábavný. Vidět Stellana Skarsgarda a Colina Firtha zpívat a tančit mne nadchne vždycky a to přesto, že na tisíckrát slyšené písničky Abby, které bych si doma už nikdy k poslechu nepustila!

Diskuze kolem filmu-zda je přesně autobiografický (a faktografický)-mi nápadně připomínají letité debaty o filmu Miloše Formana Amadeus, a zcela úsměvně. Oba mají společné-kromě této debaty-i to, jak smutně na mne působí i když každý z filmů z jiného důvodu. Režisérka citlivým způsobem podává příběh M.T, apoliticky, jako sondu do duše zestárné a téměř všemi blízkými opuštěné velké ženy, osobnosti nejen v politice 80. let. Stáří je depresivnější částí života - někdy více někdy méně. Nikdo z nás, co tu dnes film komentujeme, netuší co přinese pozdní věk nám I proto dávám filmu o stáří významné evropské političky a ženy veškerou úctu. Životní partner, obrovské zázemí pro každého, Margaret odešel poměrně záhy, dokud jsou však jeho věci tam, kde byly léta, zdá se, že je stále s ní. Někdy je to i k zlosti, ale častěji je vděčným - a také jediným - pozorným posluchačem vyprávění OPRAVDU dramatických let, kdy stála v čele vlády. A nebyla to pražádná selanka (jak si veřejnost práci politiků kdekoli na světě zjednodušeně představuje), žádné její politické rozhodnutí nebylo karieristické či plané, byla bojovnice, byla lady s železnou vůlí vrátit milované Británii postavení a prosperitu. Nebýt populární je vždycky ta těžší cesta politiků. V příběhu je to již jen stará žena, která se nechce manžela vzdát, ví, že pak bude už osamělá úplně. I jen takový příběh by obstál, takže s úchvatnou Meryl Streepovou jako Margaret a skvělým Jimem Broadbentem v roli manžela Denise, jsem dostala nálož citů, a podnětů k přemýšlení. .

Film podle rozkošného románu irské spisovatelky Maeve Binchy se opravdu podobá americkému filmu Prázdniny, až na to, že - naštěstí - není americký. A proto mnohem uvěřitelnější, opravdovější, s reálnými postavami.Ztráty a nálezy v citech a vztazích. Pěkné prostředí, neokoukaní herci, skvělá hudba. Romantika, ale i vtip. Moc povedený filmeček!