Eki

Kdo by to byl řekl, že i těch uváděných 76 minut bude až moc. Bylo to téměř k nevydržení. Podepsal se na tom i performance před filmem na Festivalu otrlého diváka, vzduch jak v prádelně kina Aero a samotný psychický teror filmu. Jestli bylo účelem diváka zdeptat a unudit násilím, tak se to povedlo.

Nápad ala Paranormal Activity v reálném čase a bez duchů mi přišel dost originální. Ale zůstal po hříchu nerozvinut. Dovedl jsem si představit, že klidně 90 minut koukám na jednu místnost s manželským párem, který je sledován kamerami a terorizován. Protože to neustálé zhasínání a rozsvícení a bouchání do dveří je strašně nepříjemný na sledování a otupující. Tady to bylo ale jen chvilinku. Škoda. I tak je to ale kvalitní horor, který uteče jako voda. Kdyby byl každý horor aspoň takhle kvalitní, tak bych se nezlobil.

James Franco jako boxer v těžké váze (LOL) a Jordana Brewster jako jeho trenérka (LOL). Bohužel ani závěrečný boxerský zápas za moc nestál. Bylo tam tolik střihů, že člověk viděl maximálně dva zápasníky v ringu.

Líbilo se mi, jak si film hraje s divákem. Začíná to manželskou úsečkou, potom to vypadá na nemanželský trojúhelník a chvilkami dokonce na rodinný čtverec. A nakonec je to jinak.

Mně stačí málo. Viděl jsem, kdo je podepsaný pod filmem a srdce zaplesalo. Jinak na Saint Ange se strašně dobře dívá. Ale vůbec nechápu, jaký to mělo smysl a proč to všechno.

Strašně jsem se těšil, až se na sebe bratři v ten nejdůležitější moment podívají, ukápne jim slza, odhodí rukavice, mně ukápne slza a dám pět. Bohužel, nedočkal jsem se. Přišlo, co přijít nemělo. A byla to nechutnost. I sport má své hranice. Bratři Kličkové to vědí.

Pro mě zklamání. Ale to je asi tím, že jsem byl na pražském koncertu. Vážně nejde srovnávat účast na koncertu se záznamem. Oproti koncertu v Praze je tady pár písníček navíc z nového alba Born This Way, jinak je to úplně stejný. Takže kdo už byl na pražském koncertě, tak je to ztráta času a možná i zhoršení vzpomínek na koncert.

Zdejší rasismus je vážně zvláštní. Služebné tmavé pleti jsou vynikající na úklid, vaření a výchovu dětí. Ale když si sednou na záchodové prkénko paní domu, tak je oheň na střeše. Tomu nerozumím. Jinak film je fajn, uteče jako voda a pár scén má dobrý drajv. P.S. Nevěděl jsem, že afroamerické služky jsou takové veselé kopy.

Vůbec jsem se nedokázal srovnat s tím, že je to celé černobílé, respektive černohnědobílé. Vidět tu dlouhou stonožku barevně a v HD by mělo velký potenciál. Škoda. Když to srovnám s jedničkou, tak ta se mi líbila o něco víc. V jedničce jsem i sympatizoval s postavami a měl z toho zneklidňující pocit. Tady člověk nesympatizuje s nikým, někomu to možná i přeje a film působí jako groteska. Hlavně díky postavě Martina. Dvojka pro mě tedy zůstane přehlídkou nechutností a hoven. A to taky není málo!

Zábavná limonáda. Hlavní dvojice je sympatická a hlavně imunní vůči tornádům. Tornádo totiž bere s sebou úplně vše od zvířat přes nemovitosti, ale Helen Hunt s Billem Paxtonem ne. To je svým způsobem i výhoda, že se o ně člověk vůbec nemusí obávat a jen se baví tím velkým dobrodružstvím.