Trumper

Pokaždé, když jsem tenhle film viděl, se mi líbil víc a víc. Snad milionkrát provařená zápletka v něm zafungovala na 100%. Takhle nějak si představuji vzor špionážního thrilleru, ze kterého si všechny ostatní berou příklad. Bourne připomíná svojí vynalézavostí spíše jakousi současnou temnější obdobu MacGyvera než Jamese Bonda. Prostředí, ve kterém se Bourne pohybuje a které vždy dokáže proměnit ve vlastní výhodu, je pro člověka natolik známé (až všední), že ve srovnání s ostatními hrdiny ve svém žánru je Bourne mnohem uvěřitelnější a divák má o důvod víc mu fandit. Coby prototyp hrdiny, který zbraně používá až v nejkrajnějším případě, je Matt Damon se svým dobráckým pohledem ideální volbou.___ Pro mě je The Bourne Identity absolutní špičkou žánru, která jen minimálně zaostává za The Bourne Ultimatum. /91%

Orgastická závěrečná půlhodina vynesla tenhle film o třídu výš. Pokud bych měl zbytek filmu chápat jako předehru ke zběsilému finále (hlavně k moskevské nadháněčce), pak by byl výsledný dojem z filmu dokonalý. Sice se poněkud vytratilo kouzlo prvního dílu, ale to se snad Bournovu mýtu, coby pokračování Agenta bez minulosti, ani nedá vyčítat.___ Trochu nechápu současný trend narvat roztěkanou ruční kameru všude, kde to jen jde (nejlépe do celého filmu), avšak v kombinaci s rychlým střihem nepůsobila tak toporně (myšleno nepřirozeně), jak tomu v některých případech bývá. K čemu naopak nemám jedinou výtku, je hudba, která se mi tentokrát líbila ještě víc než v prvním díle. /80%

Někdy je lepší o filmu nic nevědět, dříve než jej člověk zhlédne… U Ripleyho si tím nejsem úplně jistý.___ Ripleyeho talent je tak trochu zradou pro diváka, který v něm od začátku hledá druhého Will Huntinga. Místo něho dostane geniálního a těžko pochopitelného psychopata, kterého nelze jen tak někam zaškatulkovat.___ Divácky dost nevděčná role pro Matta Damona, avšak i celkově jako by filmu ani nešlo o divákovy sympatie. O to víc je Talentovaný pan Ripley nefalšovaným pohledem do „zvrácené“ duše jednoho opuštěného člověka. Už dlouho mě žádný film nedokázal takhle překvapit a po celou dobu držet v hrsti s tak nepříjemným pocitem znepokojivého očekávání.___ To vše podpořené krásnou výpravou, kostýmy a vynikající režií. Škoda, že podobné filmy od Anthonyho Minghelly už nikdy neuvidíme. /91%

Hodnotit tento film je jako hodnotit jízdu na horské dráze. Začínáte 10 metrů nad zemí navnaděni očekáváním dobrého filmu… Hodnocení na čsfd kolem osmdesáti procent, jen ten frajírek z Pearl Harboru tu nějak nesedí (ale tak abychom mu zase nekřivdili – Černý jestřáb sestřelen patří mezi to lepší, co bylo natočeno). Brzy (no vlastně zatraceně rychle) si však začnete uvědomovat typicky hollywoodskou vykonstruovanost tohoto „dojáku“. Náhodná setkání na záchodcích. Poblouznění kýmsi na ulici. No ještě aby si člověk u šampaňského neodkašlal… No a to už málem drhnete nohama o trávník mezi koly vašeho vozíku a říkáte si, že horší to být nemůže. Ale přes všechna očekávání vás kinetika (vaše nebo ta pomyslná filmová) začne táhnout výš a výš a před vámi se otevírá pohled na nová stoupání, nové postavy, loopingy a telefonní hovory, které nic nevyřeší, pouze zkomplikují. V jednom okamžiku si pak uvědomíte, že ten frajírek má docela štěstí na baby, zatímco jiní mají smůlu a co na tom, že Chicago se zdá být menší než vaše rodné maloměsto, Los Angeles Paula Haggise nebylo o nic větší.___ Wicker Park nabízí skoro klasickou milostnou zápletku, která by nemohla - nebýt zpřeházeného děje - nabídnout (snad kromě charakterů postav a jejich motivů) nic nového či překvapivého. Smůlou pro film je, že právě tento dobře myšlený přístup k příběhu navozuje pocit nebetyčného kalkulu a „prvoplánového“ hraní na divákovy city, což je asi hlavní důvod (no, hned po nelogickém pobíhání za kýmsi po ulici), proč se vám tento film nemusí líbit. Mně se ale líbil a tady jsou mé vlastní důvody: Stereophonics, Coldplay, Broken Social Scene, zimní Chicago a Rose Byrne (podobné role se mi začínají čím dál víc líbit, nemám pro to logické vysvětlení). /80%

Nevím, jestli je to výborným castingem, nebo povedeným výběrem písniček pro soundtrack, anebo obojím dohromady, ale navzdory naprosté plochosti a předvídatelnosti scénáře se na tenhle film moc dobře kouká. Hodně brzy jsem pochopil, že hlavní lákadlo v podobě herecké jistoty Kevina Spaceyho není jedinou devizou filmu, zejména pak Jim Sturgess míří na vyšší mety. Z filmu jsem měl podobné pocity jako z Across the Universe a nebude to jenom stejným hercem v hlavní roli. „21“ je hlavně pohodový film, u kterého se člověk dobře zabaví a přitom si nepředře mozek. /80%

Dokonalé zakončení geniálního seriálu. "...a kdybychom se už neviděli, tak jsem ti tady nechal vzkaz..."

Jediný způsob, jak může člověk, který považuje M*A*S*H za nejlepší seriál všech dob, akceptovat existenci původního filmu MASH, je nesrovnávat oba dva tituly. Tvůrci filmu uchopili stejné téma za úplně opačný konec, ale přesto na film nesoucí trademark v podobě čtyř písmenek je koncentrace 5 vtipů za hodinu dost málo. Film prakticky postrádá slovní humor typický pro seriál, filmové postavy nesahají těm seriálovým ani po kotníky – Frank není dost cáklej, Margaret je sice kočka, ale nudí a Pierce s McIntyrem nejsou ani zdaleka takoví sympaťáci jako v seriálu. Jediné, co hovoří ve prospěch filmu, je skutečnost, že „prý“ lépe vystihuje knižní předlohu. Z nostalgie a za fakt, že nebýt geniálního seriálu, dal bych tomu 4*, hodnotím: /70%

Nádherný film, který se věrně drží lyricky laděné knižní předlohy. Michael Ondaatje je především básník a to je znát i na Anglickém pacientovi, který ho paradoxně proslavil více než veškerá jeho básnická tvorba dohromady. Na rozdíl od knihy má film poněkud čitelnější dějovou linku, odpadají i snové pasáže a prolínání skutečnosti a představ. Co však zůstalo, je krásná atmosféra a to zejména zásluhou hudby Gabriela Yareda a filmové kamery (úchvatně nasnímaná poušť).___ Abych filmu dal 5*, musí ve mně něco zanechat; tenhle film ve mně dozníval ještě hodně dlouho po závěrečných titulkách. /95%

Dva lidé rozdělili svůj život na jeden víkend v roce a zbylých 363 dnů, aby se jednou za rok mohli scházet a jednat bez pocitů viny a odpovědnosti za své činy. Scházejí se každý rok ve stejnou dobu, a přece pokaždé jinak – jako dva neznámí lidé poznamenaní svými životními zkušenostmi a myšlenkovým vývojem.___ Nemůžu si pomoct, ale téma nenucené konverzace, která vzniká na základě té zvláštní a nevysvětlitelné alchymie vzájemného pochopení mezi dvěma lidmi, je mi jaksi blízké. To jediné, co můžete na filmech s tímto tématem ocenit, je uvěřitelnost postav a trojice Alda-Burstyn-Slade dokázala svým filmovým postavám (rovným dílem - po stránce herecké i scénáristické) vdechnout tolik života, kolik se jen vleze do bezstarostného světa mezi čtyřmi stěnami. V zásadě jde o podobný film, jako jsou filmy Před soumrakem/úsvitem nebo Ztraceno v překladu, s tím rozdílem, že film Příští rok ve stejnou dobu umí být stejně tak vážný jako komický a přitom si vystačí s obyčejnými lidmi na obyčejném místě a v obyčejné situaci. /95%

Oficiální text distributora: Akční thriller producenta Jerryho Bruckheimera a režiséra Tonyho Scotta se točí okolo tajemného pocitu deja-vu, který provází agenta vládní agentury ATF Douga Carlina… Nenechte se zmást, film Deja Vu nemá s tajemným pocitem deja-vu prakticky nic společného, daleko víc se točí okolo počítačových monitorů á la Minority Report. Pouze s tím rozdílem, že se točí v současnosti, nikoli v budoucnosti, ve které (jak už jsme si zvykli) je všechno možné. No a Tony Scott se nám pouze snaží dokázat, že vše je možné už dnes.___ Do mrtě využitý potenciál cestování časem s minimem logických děr (na rozdíl od ostatních nevidím v závěru žádný rozpor - pochybovači ať si nakreslí stromeček s větvičkami - a jedna strhující akční scéna (naprosto originální honička na dálnici) bohatě postačují v rámci nenáročné filmové zábavy. Avšak k tomu, abyste si ji mohli plně vychutnat, musíte akceptovat samotnou zápletku filmu. Ten se rozjíždí jako „drsná“ kriminálka a vzápětí přechází do čistokrevné scifárny. Pokud na tuto hru nepřistoupíte, pak vám i sebelepší herectví Denzela Washingtona a Scottova režie mohou být úplně jedno. /80%