Trumper

Film jako lék na všechny lidské trable aneb: „Když ti, co žijí v opravdovém světě, chtějí romány a ti románoví chtějí žít doopravdy.“___ Dávno předtím, než Jeff Daniels poznal barvy Pleasantville, okusil, jaké je to pít skutečné šampaňské místo zázvorové limonády. The Purple Rose of Cairo je taková malá (milá) Allenovská pocta klasickému Hollywoodu let třicátých a všemu, co k této době patří - iluzím a deziluzím, tvrdé realitě hospodářské krize i úniku z ní. Úniku, coby lesku života filmových hvězd, co jen na chvilku (ale zato tak milosrdně) oddálí závěr, který dnešního diváka tvrdě usadí zpátky na zem v ten pravý okamžik před závěrečnými titulky. /85%

Lůza nechce naslouchat, lůza potřebuje senzaci. A ti rádoby učenci nenaslouchají proto, aby poznali a šířili pravdu, ale proto, aby si získali lůzu.___ Marně přemýšlím, co má společného Turteltaubův Fenomén s čímkoli jiným od Jona Turteltauba. Tento film je v jeho tvorbě takovým malým zázrakem a nebýt pár hluchých míst a zbytečných „písničkových vsuvek“ v druhé půlce, šlo by zřejmě o velký zázrak. Travolta, Sedgwick, Whitaker i Duvall hrají solidně, ale tahounem (alespoň pro mě) je atmosféra ospalého zapadákova prosluněného kalifornským sluncem a plného těch typických amerických stereotypů vysedávajících v baru u sklenice čehosi, čemu říkají pivo. A uprostřed tohoto světa se náhle objeví záblesk výjimečnosti, která může být spásou, ale nikdy nemůže být pochopena.___ Zvláštně poklidný (jako špičky stromů v mírném větru) a myšlenkově silně nakažlivý snímek. / silných 80%

Smrt je samolibý blonďáček s duší naivního dítěte a intelektem rozpustilého génia. Tak tohle ztělesnění smrti se mi líbí a v podání Brada Pitta ještě víc. A mimochodem, Thomas Newman se skutečně nezapře - jeden z jeho nejlepších soundtracků, který už tak dobrý film posouvá ještě o kousek výš a činí ho mnohem stravitelnější. /80%

Tak přesně tenhle film by měl běžet o Vánocích (nebo alespoň někdy večer v hlavním vysílacím čase) v televizi místo toho, aby ho dávali ve všední den dopoledne. Dramaturgii televize Nova asi nikdy nepochopím! Ale na co si vůbec stěžuji, vlastně je to moje chyba, že jsem na tuhle výbornou komedii nepřišel už dávno a zcela náhodou na ni narazil až dnes ráno u snídaně. U podobných filmů (hlavně, když jde o americkou komedii vysílanou dopoledne v televizi) bývám značně skeptický, možná proto mám teď pocit, že tentokrát nemám co vytknout. Ve svém žánru hodně originální scénář pohrávající si s myšlenkou uvíznutí v čase a ideálně zvolená herecká dvojice Murray – MacDowell, zkrátka neuvěřitelně pohodový film, ve kterém se song I Got You Babe objevil přesně tolikrát, aby se mi neznechutil (ne však postavě Billa Murrayho). /91%

Myslím, že výjimečnost Walk the Line spočívá už v tom, že jej dokáže ocenit i člověk, který nemá k žánru country & western žádný vztah. Nikdy jsem nebyl fanouškem Johnnyho Cashe, přesto mě jeho hudba alespoň na ty dvě filmové hodiny dokázala naprosto pohltit. James Mangold nepoužil hudbu J. Cashe pouze jako filmovou kulisu; skrze jeho vystoupení (a je jich opravdu dost) dokázal odvyprávět velkou část příběhu a taky do něj dokázal napumpovat mnohem víc emocí, než se povedlo v případě Raye. Značnou zásluhu na tom mají Phoenix a Witherspoon (coby dva protipóly – rozum a cit, svědomí a ješitnost), kteří se svým skutečným postavám neuvěřitelně podobají. /85%

No je to béčko jak noha, a to jak po stránce scénáristické, tak herecké. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se u něho nebavil a to i navzdory značným antipatiím vůči hercům a jejich rolím. /50%

Málokdy se stane, že by se mi v jednom filmu tolik věcí líbilo a zároveň tak moc věcí nelíbilo… Možná nejpompéznější hollywoodská podívaná všech dob, která se nemohla stát filmovým kýčem, protože filmový kýč sama definovala. Dodnes by Jih proti severu mohl sloužit jako scénáristická šablona pro tvorbu dojemných scén, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že každý dolar byl do tohoto filmu vražen jenom proto, aby vydělal desetkrát tolik dolarů. /80% …uvidíme, časem možná změním názor.

Rozmáchlá rekonstrukce vraždy J.F. Kennedyho vypiplaná do nejmenších detailů a absolutní vrchol mezi filmy s konspirační tématikou. Skládám poklonu nad Stoneovou precizností, s jakou dokázal všechny ty střípky poskládat dohromady a výslednou vizi celkem nenápadně a bez zbytečných keců podstrčit divákovi tak, že jí každý uvěří. JFK je totálně sugestivní film, který by bez Stoneova osobního přesvědčení nikdy nemohl vzniknout, a to navzdory tomu, že otcem myšlenky, na které je film postaven, je Jim Garrison, nikoliv Stone sám. /95%

Romantická-vánoční-komedie: neuvěřitelně podlejzácká trojkombinace, které jsem se ani navzdory své mírně cynické náladě nedokázal ubránit. Nemusí jít bezpodmínečně o nejlepší film svého druhu, aby si vás aspoň na chvíli získal. Richard Curtis moc dobře věděl, že stačí pět nebo deset minut šitých na míru každého diváka plus pár světlejších okamžiků navrch a své fanoušky si film určitě najde. U mě osobně vítězí Colin Firth a svérázná portugalská rodinka v závěsu s Billy Nighym a šerifským odklízečem zombíků Andrew Lincolnem. Naopak dějové linky s Neesonem, jeho synátorem a Hugh Grantem jsem nemohl vystát. /80%

Zajímavý pohled na 2. světovou válku točený v době, kdy její konec byl v nedohlednu, a většina Američanů nechtěla mít s válkou v Evropě nic společného. Anebo také naivní hollywoodská romance vykreslená na ne příliš uvěřitelném válečném pozadí, kde Čechoslováci nosí maďarská jména a východoevropští uprchlíci mluví plynulou angličtinou. To jsou však detaily.___ Překvapila mě komorní atmosféra filmu, když vezmu v potaz, o jak profláklou filmovou klasiku se jedná. Čekal jsem variaci na Jih proti severu z období světové války, místo toho jsem dostal docela malý film – malý jak stopáží, tak výpravou a počtem postav. Geniálně cynický Bogart si na plátně vystačí prakticky sám se sebou, popřípadě s flaškou pití. A když ne, pak mu docela zdatně sekunduje kouzelná Ingrid Bergman.___ Legendární film, kterému přízvisko klasika paradoxně víc škodí než prospívá. Pro někoho spousta sentimentu a klišé, pro mě filmový mustr všech romantických dramat z války. Nejspíš jsem hroznej měkota, že mě filmy tohoto druhu vždycky dostanou, avšak tentokrát v tom měla prsty jedna zatraceně pěkná Švédka. /91%