Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenze (159)

plakát

Padesát odstínů šedi (2015) 

Tenhle film je asi tak stejně kontroverzní, jako je Harry Potter satanistický. Prudérní Spojené státy už asi dávno zapomněly na Základní instinkt.___ Primitivní scénář, herci snažící se ze všech sil vést strojené dialogy, průměrná filmařina a hrozná nuda.___ Film pro ženy toužící po červeném Audi A3 a nejnovějším MacBooku Air. /40%

plakát

EXODUS: Bohové a králové (2014) 

Nevím, co si Scott od tohoto filmu sliboval… Prazvláštní obsazení některých postav (Sigourney Weaver v naprosto bezvýznamné roli, Edgerton jako Ramses (?), Torturro jako Seti (?!) – no to už si snad děláte srandu), desaturované barvy v exteriérech (Prometheus?) nebo celkově potemnělý vizuál, který stěží dokáže navodit atmosféru vyprahlé pouště.___ Zatímco Aronofského Noe měl celkem jasnou představu, čím chce být (monumentální biblický epos s detailně prokreslenou psychologií postav, filozofující o dobru, zlu, vině, trestu, odpovědnosti a …bla bla bla), Exodus je sice technicky precizní, ale jinak celkem rutinní převyprávění biblického příběhu, bez výraznějšího náznaku režisérského zaujetí. /65%

plakát

Vodní země (1992) 

Hodně silné 4*.___ Nádherný hlavní hudební motiv (připomněl mi hudbu Jamese Newton Howarda), magická krajina (The Fens) svádějící svůj nekonečný souboj s mořem, hodně pohnutý příběh, Jeremy Irons na vrcholu kariéry i svých hereckých schopností a neskutečně nápaditý styl vyprávění, za který film beztak vděčí knižní předloze (nečetl jsem, pouze tipuji). /85%

plakát

Vztek (1995) 

Úžasná filmová koláž na pomezí hraného a dokumentárního filmu, ve které se před kamerou jen tak na „pokec“ sešli kultovní i začínající herci, neherci, hudebníci a Jim Jarmusch. Esence „dospělé“ Ameriky devadesátých let. Téměř bez děje, bez návaznosti na Smoke, přesto jsem se u toho skvěle bavil jako v hospodě po čtyřech pivech u libovolného tématu. /90+%

plakát

Gigantický (2008) 

Překvapivě dobré.___ Bál jsem se, že se z toho vyklube nějaký hybrid „indie“ filmu a komedie Three Men and a Baby. Naštěstí se film pohodlně veze v zajetých kolejích amerických nezávislých filmů posledních let, což mu umožňuje beztrestně propašovat do scénáře nějakou tu bizarnost a pár výstředních postav. No uznejte sami, osmadvacetiletý, duševně labilní samotář bez finančních prostředků se rozhodne adoptovat čínské dítě – v mezích komerčního filmu by šlo o námět pro thriller s překupníky lidských orgánů.___ Pomalé, jen lehce vtipné, ale tak nějak upřímné, a to já rád. /70+%

plakát

TRON: Legacy 3D (2010) 

Scénáristicky nejde o žádný zázrak, ale audiovizuální stránka tohoto filmu je už jiné kafe (Daft Punk rulez).___ Napadá mě jen srovnání s Nolanovými filmy. Kosinski s Nolanem jsou vlastně opačnými stranami jedné mince, oběma jde o stejnou věc – nepřeplácaný, pokud možno „designově co nejčistší“ vizuál, avšak Kosinski se na rozdíl od Nolana nezdráhá používat počítačové efekty – a zatím mu to ve filmech vychází skvěle.___ Jo, a ještě je v tom roztomile naivní Olivia. /70+%

plakát

Naqoyqatsi (2002) 

Pro mě jednoznačně nejslabší díl série. Reggio zcela opustil styl vyprávění (nebo spíš zdánlivě náhodného vrstvení dojmů, obrazů a myšlenek) využívající dlouhých záběrů, přírodních scenérií a kontrastů mezi vyspělou a zaostalou civilizací, člověkem a přírodou. Namísto toho se zaměřil na manipulaci s obrazem a vizuální efekty, které sice k tématu filmu sedly jako prdel na hrnec, mě osobně však neskutečně rušily. Při záběrech z africké buše se záměrně invertovanými barvami to došlo tak daleko, že jsem si pomocí filtrů ve VLC musel převrátit barvy zpět do normálu.___ Na druhou stranu jde asi o nejčitelnější film série s tradičně úchvatným hudebním doprovodem. /70%

plakát

Mustangové (1961) 

Nejdřív jsem si myslel, že český název tohoto filmu na rozdíl od toho anglického žalostně nevystihuje jeho pointu. Při zpětném pohledu si tím nejsem zas tak jistý jednak kvůli tomu, že anglický výraz „misfits“ nemá v češtině dostatečně přesný jednoslovný ekvivalent, a jednak kvůli onomu obraznému „rovnítku“, které scénárista Miller postavil mezi všechny 4 hlavní „misfits“ postavy a divoké koně (mustangy) v závěru filmu.___ Pokud bych hodnotil film samotný, jednalo by se z mého pohledu o čistý průměr někde mezi 60 a 70%. Nemůžu si pomoct, ale tak nepřesvědčivý herecký výkon, jaký předvedla Merilyn Monroe, jsem už dlouho neviděl (a to i s ohledem na to, že divácké požadavky na herecký projev se v 60. letech asi výrazně lišily od těch současných). Gable i Clift sice předvedli hereckou extra třídu, oba jako by však patřili do jiné doby (v případě Gablea) nebo do jiného filmu (v případě Clifta). A to všechno ještě korunované režisérským „nezájmem“ Johna Hustona. POZOR SPOILER!!! Když ale film dospěl do své poslední půlhodinky, jakoby se režisér Huston konečně probral z úvodního, nezáživného seznamování se s postavami, při němž nechal hlavní protagonisty, ať si před kamerou dělají, co chtějí, a začal do filmu vpravovat jeho pointu. Skoro se zdá, že Huston ten film točil jenom kvůli závěrečné konfrontaci člověka a zdivočelého koně, coby stvoření, pro které společnost ztratila využití a jehož maso se za pár šupů prodává jako žrádlo pro kočky.___ Pokud bych však hodnotil film i v kontextu toho, za jakých podmínek vznikal a co znamenal pro ty, kteří se na něm podíleli, šlo by moje hodnocení o 20% nahoru. Připadá mi, že „rovnítko“ mezi mustangy a hlavními postavami by šlo přidat i před jména jejich představitelů.___ Oprávněný filmový kult. /70 %

plakát

Nadechni se (2013) 

Nedomyšlené postavy, které se chovají nepravděpodobně.___ Přitom šlo o tak osvědčené, snad stokrát omleté téma. Způsob, jakým s ním tvůrci naložili, by ale dokázal ukočírovat snad jedině Terrence Malick tak před deseti lety. 80% filmu jsou jen melancholické rozjímání a zamyšlené, nic neřešící dialogy u sklenice piva nebo na zahradní houpačce. Krásnými obrázky podkreslenými procítěnou hudbou se však nedá odvyprávět celý příběh. Přitom herci by měli co hrát, kdyby si scénárista uvědomil, že není fotograf. /65%

plakát

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013) 

Se skřípějícími zuby po zhlédnutí extended edition. Na hodnotící komentář se snad zmůžu až po Bitvě pěti armád. /70+%