Trumper

Pacifická Rýma vedle které je Emmerichova Godzilla uměleckým veledílem. Popírá snad všechny fyzikální zákony, včetně zákona o zachování hmoty. Jak jinak si vysvětlit, že se do tříminutového traileru vlezlo totéž co do dvouhodinového filmu... Ale jinak jedničky a nuly vypadaly dobře. /50%

Tenhle film je puclíková (...ano mám na mysli puzzle) skládačka, do které chybí dosadit poslední dílek. Divák hodinu a půl čeká, až se ten poslední dílek skládačky dosadí na své místo s očekáváním zadostiučinění, oslavy, ohňostroje, prostě čehokoli, co by obhájilo hodinu a půl zírání na něco, co je předem jasné. A ono ejhle, ten dílek nezapadl, jak by měl. Neměl by se náhodou otočit? No, to nechme na divákovi, každý má přece rád otevřené konce, že?___ Film postavený hlavně na hercích a divácké ochotě uvěřit jejich vztahům. Škoda, že jej tvůrci pojali jako čistokrevné drama a ne jako komedii. Laurel Canyon neoslní nápadem, ale překvapí několika komickými momentkami, z nichž nejvýmluvnější je Baleův zmučený pohled do kamery v samém závěru, který mi připomněl jednu scénu z Absolventa. /70+%

Nebýt zpackaného finále bez špetky nápadu, byly by to poctivé 3* za svižný a překvapivě vtipný scénář – byť soudnosti zcela zbavený. /50%

Wow, má to všechny předpoklady podřadného béčka, ale výsledný dojem je lepší jak u prvotřídního áčka. Žádná součást filmu – hudba, herci, zpracování – nic nevybočuje z mezí šedé průměrnosti, ale všechno dohromady pracuje jak švýcarské hodinky. A to zásluhou Carpentera, režiséra geniálních i totálně jetých hororů, akčních výplachů s Kurtem Russellem a... (a?)... jakéhosi filmu s Amber Heard. A právě tenhle nepravděpodobný režisér dostane do ruky romantickou sci-fi „skoro-komedii“, založenou na těch nejjednodušších principech od dob Bambiho a vykouzlí z ní takovou krásnou, nostalgickou (tehdy to Carpenter ještě nevěděl, ale v roce 2013 je to nehorázná nostalgie), poetickou, povznášející a zábavnou směsku Blízkých setkání, E.T.ho a King Konga.___ Překvapil mě na svou dobu vysoký rozpočet (24 mil. dolarů = 2x rozpočet E.T. – Mimozemšťan), který si umím vysvětlit snad leda nasazením enormního počtu helikoptér všeho druhu. Na druhou stranu, dnes by 24 mil. stačilo tak akorát na plat Jeffa Bridgese, který ve filmu vypadá, ať už se postaví kamkoliv, jako dokonalý imbecil, což byl ostatně účel jeho role. Druhým překvapením bylo, jak skvěle dokázal pobavit i úplně jednoduchý scénář psaný v duchu road movie: Wisconsin – Arizona, tedy les-motel-louka-motel-poušť-benzínka.___ Hodnotit filmy z nostalgie je sice nefér vůči všem těm skvělým 4-hvězdičkovým filmům i hodnotícím uživatelům, kteří zachovali chladnou hlavu, když já si ale nemůžu pomoct. /90+%

Dokonce i na poměry filmové satiry nestravitelná ptákovina, která jenom předstírá humorný nadhled.___ Doprovodný komentář hlavní postavy působí zbytečně a ještě k tomu smrdí literárním střevem naivního středoškoláka. V některých detailech film potěší, hlavně v první půlce celkem přesvědčivě vystihuje vliv zbraně na chování člověka. Vše pak pohřbí přepísknutým závěrem á la: „Pro kávu i kulku do hlavy.“ Jako celek velké zklamání. /45%

Weir je zvláštní režisér a možná ještě zvláštnější scénárista. Způsob, jakým si všímá drobných detailů (... osobní cennosti vojáků zavěšené na bajonetech zabodnutých do stěn zákopu), a také to, jakou váhu přikládá pro příběh zdánlivě nevýznamným scénám (...zinscenovaný útok na nepřátelskou linii při vojenském cvičení v Káhiře), vzbuzuje dojem, jako by nápady čerpal z vlastních zkušeností.___ Veškeré válečné scény nacpal Weir do posledních 30 minut filmu, a to snad jenom posledních 15 z nich nepůsobí úsměvně. Přitom tohle „skrblení“ válečného napětí, kterým jiné válečné filmy plýtvají po tunách, předznamenává strhující závěrečnou desetiminutovku s krásně symbolickým zakončením. Po herecké ani technické stránce nemám co vytknout. Jediné, co film trochu pohřbívá, je otřesná elektronická hudba v některých scénách. /80+%

Tohle není film o nevydařeném atentátu na R. Nixona, ale o jednom hodně, hooodně zoufalém a osamělém člověku, na kterého se zhroutil celý ten jejich slavný „americký sen“.___ The Assassination of Richard Nixon možná klame názvem, ale vlastně mi to ani trochu nevadilo, spíše naopak. Celý film stojí na geniálním hereckém výkonu S. Penna, což je paradoxně asi jediný důvod, proč mu nemůžu dát plné hodnocení, protože kromě něj nepřišel film s ničím až tak výjimečným. Každopádně Penn, coby ztroskotanec, kterému se v životě nevydařilo nic (počínaje vztahy s vlastní rodinou, přes podnikání s pneumatikami a konče… no každý si asi domyslí, kde to skončilo), zahrál maximálně přesvědčivě a o nějaké „nevěrohodnosti přerodu hlavní postavy…“ tu nemůže být řeč – film trval 95 min, děj více než rok. Rovněž nechápu výtky ke scénáři – tenhle film je o bezmocném člověku a jeho bezvýznamném postavení ve společnosti a ne o tom jak sestrojit bombu. /85+%

Člověk si u tohoto filmu víc než kdy jindy uvědomí, jak nepostradatelná je hudba pro navození nálady. A zároveň, jak nadužívaná je populární hudba (byť kvalitní) v současných filmech. V kontextu komorního, ryze evropského filmařského přístupu to může vypadat jako laciný trik, ale právě kvůli jedné takové nečekané (skoro až nepatřičné) scéně se mi tento snímek zavrtal hluboko do hlavy.___ Tenhle film rozhodně není o hudbě, i když z audiovizuálního hlediska zde všechny tóny zapadly přesně tam, kde pro ně naprosto úchvatná kamera vypiplala volné místo. Obsah filmu je zcela niterní a subjektivní záležitost, kterou však filmaři dokázali převést tím nejlepším možným způsobem do obrazové a zvukové podoby. /90+%

Tak zaprvé, prostředí typického jižanského maloměsta kdesi v Mississippi má už samo o sobě neskutečný potenciál (tématicky, vizuálně, celkovou atmosférou…). Ulice vypadají, jako by se v nich před padesáti lety zastavil čas a stejně působí i bezejmenné postavy vysedávající na dřevěných verandách.___ Za druhé, morální poselství filmu není ani zdaleka tak jednoznačné, jak bývá zvykem, a člověk se musí dlouho zamýšlet, na čí straně stojí… a paradoxně tu nejde ani tak o spor oběť vs. obžalovaný, jako spíše obhájce vs. jeho blízcí.___ A zatřetí. Přestože je film vystaven podle toho nejtypičtějšího schématu a v závěru si neodpustí ani finální řeč, na kterou jsem čekal od prvních minut filmu, stejně mě dokázal překvapit. /85+%

Na to, že jde o film ze soudního prostředí, se scénář překvapivě málo zakládá na právnických slovních přestřelkách. To by ještě nebylo na škodu, kdyby aspoň držel diváka v šachu, místo toho ale až do poslední minuty omílá stejné téma, které nikoho (kromě postav ve filmu) nemůže překvapit. Závěrečný „twist“ láká k vyššímu hodnocení. Minimálně pak herecký výkon Edwarda Nortona, který je už sám o sobě dost dobrý, dostává v poslední minutě filmu úplně nový rozměr. Pouze nečekaný závěr s dobrou pointou v poslední minutě mi však ve dvouhodinovém filmu nestačí. /70%