PSyk

Naprosto atypický Boorman, avšak snad právě proto, že točí o vlastním dětství, tak se mu to opravdu povedlo. Bylo opravdu potěšením pozorovat, jak byli Britové v roce 1940 plni života.

To teda zase byla ptákovina! jedna hvězdička za efekty a kameru, druhá hvězda za geniální využití antihmoty.

Naprostý komerční propadák - to si Billy na sklonku kariéry určitě nezasloužil. Viděl jsem poprvé a naposled v roce 1980 (olus minus) v zastrčeném pražském kině. A byl jsem naprosto konsternován... Navíc roli Michaela Yorka hrál překvapivě Michael York!

Maximum především za úžasný scénář. Nepamatuji se, že bych u nějaké komedie byl prakticky neustále překvapován tím, kudy se děj pořídí dále... "Hele zelenej sršeň!!" Genialita je v detailu. A Billy to velmi dobře věděl.

MP ve velmi pozdní epoše... Navíc nekompletní... Několik dobrých, pár velmi dobrých vtípků, především "Ten plášť funguje jen na mého otce...!" Ale jinak spíše hlušina - gejzír jako u Života Briana nečekejte.

Taková škoda! Tolik snahy, tolik práce, tolik šikovných lidí a výsledkem je hloupost! Zmršenina. 17 verzí scénáře, to nemohlo dopadnout dobře. Možná, že byl konečný scénář v pořádku, ale pak promluvili producenti (a že jich bylo, že!) a film byl ve střižně sesekán a naprosto znevěrohodněn. Příběh má tolik děr a nelogičností. Od drobností - proč by v roce 1953 před domem s vyloupenou pokladnou čekali na vyšetřovatele novináři? Měnová reforma byla koncem května, to už na ulicích jistě nebyly stromy s holými větvemi... Hakl má při hledání stop neuvěřitelné štěstí: Název ulice na krabičce s náboji, krev kape ze stropu přímo na jeho tvář, kulka je v nahmátnutém telefonním seznamu, SS znaky zahlédnuté v podpaždí... mohl bych pokračovat dosti dlouho - ale nešť - to by se dalo přežít... jenom kdyby těch neohlídaných drobností nebylo tolik - přes stejný hraniční přechod (takhle ale hranice s SNR v roce 1953 určitě nevypadaly) se jede do SRN i do Vídně, Tramvaj 18 končí u hotelu Internacional, i když ten bude postaven až za rok... přibližně od 20 minuty jsem spíše něž děj, sledoval, co zase bude špatně... Požitek z "retra" se tedy u mne nedostavil... A teď ty vážné prohřešky.... Autoři vůbec netuší, jak to v roce 1953 vypadalo - to by se jim dalo odpustit, ale oni se asi nijak nenamáhali svůj příběh - v politické linii - někým odborně zdatným zkontrolovat. Prostě vzali příběh a vzali "nějakou" dobu a příběh do ní narvali... Hakl je naprosto anachronická postava - v Chicagu 1940 by se mu dalo věřit, ale takto postavený člověk přece nemůže po 5 letech komunistické vlády takto reagovat! To spadl z Měsíce? Štěpničkova postava jako kdyby vypadla z Hollywoodských filmů - policajt-mizera. Ale u nás v roce 1953? Celý StB komplot je nesmyslný - proč organizovat něco tak komplikovaného, když by stačilo ty lidi pozatýkat a přišít na ně nějaké vhodné POLITICKÉ a HOSPODÁŘSKÉ zločiny - vždyť tak se to dělalo celých pět let, nebyl jediný důvod, aby "skutečná" StB na svém modu operandi něco měnila. Navíc od prvního zločinu k soudu se ani nestačily rozvinout listy na stromech - nevinní se přece přiznávali po delším pobytu ve vazbě. Tady k tomu stačil týden?! Všemocná StB háže loupež na vytipovaného člověka a přitom není schopna zajistit elementární věc, aby ten neměl pro kritickou dobu stoprocentní alibi. ... Celý StB komplot je připraven tak, jako by to probíhalo třeba právě v tom Chicagu v roce 1940... Jenže jsme v Praze 1953. Vrcholem je jednak naprosto trčící postava německého majora (sic!) Zenkeho, která asi byla do cca 11. verze scénáře dopsána proto, že si německý koproducent přál německou a německy hovořící postavu. A závěr byl (pro mne) zcela mimo... Jak by jedna (do SRN) odvezená kulka mohla nějak ohrozit průběh tak složitě inscenovaného soudu. Možná si scénaristí představují takovýto post-příběh: Sionisti jsou odsouzeni, čekají na popravu, když tu náhle se v (třeba) FAZ objeví šokující článek, o tom, že československá StB střílí české lidi proto, aby mohla inscenovat procesy s nevinnými. U článku by byla fotka Zenkeho a fotka kulky... Načež se zvedne vlna celosvětového odporu a českoslovenští komunisté budou nuceni... atd. Tomuhle scénáři máme věřit?? Takto politika a především propaganda v 50.letech nefungovala. Kdyby, opakuji kdyby byla tato filmová StB alespoň trochu podobná té skutečné, tak by musela velmi rychle - nejpozději v 39. minutě odhalit, jak je Hakl nebezpečný a nějak ho zpacifikovat. Závěr - byl jsem s filmem značně nespokojen. A mrzí mně to...

Když se někdo šikovný rozhodne zfilmovat nezfilmovatelnou předlohu, tak to vždycky dopadne dobře - Fowlesova "essey v románu" se změnila na "film o filmu" a byl to od Pintera geniální nápad. Lidé jsou totiž stále stejní, avšak morálky jsou v různých stoletích jiné. Nebo se tak alespoň tváří (viz číslo 2,4 :-)) Jeremy byl skvělý už za mlada a Meryl, ach... když jsem ji tehdy v této roli viděl poprvé, tak jsem se nemohl rozhodnout, zda miluji více Sarah nebo Annu - zajímavý je, že po tříceti letech jsem nemohl oči spustit z Tiny :-). Škoda že Karel Reisz nedostal podobných příležitostí více...

Kolegyně a kolegové! Co na tomto filmu nechápete, vždyť je to přece zcela jasné! To bylo tak... SPOILER! Herečka Klára má tajný poměr s mladým poručíkem Heinrichem, avšak je zaslíbena starému plukovníkovi. Chytrý poručík však ví, jak se oplzlého plukovníka zbavit: Namluví mu, že když nahý ve vaně s vodou o 37°C spolkne kus zeleně nabarvené slídy a následně to zají hrachovou kaší, pak jeho potence se zvedne o 900%. Plukovník tak učiní, avšak náhlým vztlakem krve do mozku umírá, a to tak nezvykle, že stoje ve vaně, klesne mimo vanu. Jeden z přítomných notářů zpanikaří, a zastřelí tureckého slouhu, protože ho považuje za Brouka Pytlíka. Aby poručík zahladil stopy po svém zločinu, tak zinscenuje I. světovou válku, kterou si odjíždí užít. Avšak když zjistí, že válka je něco jiného než poskakování před mapou Srbska v měřítku 1:1000, tak z toho zblbne, nechá si detašovat levou paži a fixuje se na kohouty, protože těm lze snadno usekávat hlavičky. Poručík má totiž z mládí trauma, protože jeho první poluce nastala při pohledu na oddělenou nohu jakéhosi cestujícího ve vlaku a myslí si, že další erekci dostane jen tehdy, když něco oddělí. Poručík se z nudy postí a když na pařezu v lese loví současně bobříka hladu a samoty, tak se mu zdá sova, která není tím, čím se zdá být, protože se může oddělit do lva. Mezitím známý německý výrobce loutek a mechanických hraček vyrobí prototyp mluvící hlavy, které slouží jako předchůdce rozhlasu, prototyp pohyblivé paže, která slouží jako ukazovátko do Bagdádu, a umělé srdce, které slouží jako surovina pro jakousi tureckou specialitu. Tyto objekty se stanou cílem průmyslové špionáže, avšak ta je úspěšná jen zpola, protože agent Vrána je úspěšný jen částečně, protože jeho oblíbený mocnář František Josef umírá. A tady je potřeba se zastavit, protože jestli nepochopíte tohle, tak nepochopíte nic! Celé se to totiž odehrává v alternativním světě, protože v tomto světě mocnář umírá v létě, kdežto v našem světě zemřel v listopadu! Tímto nenásilným časovým posunem nám autoři dávají zřetelný pokyn, jak příběh dále chápat. Herečka Klára, která průběžně v příběhu vegetuje, ale jako kdyby tam nebyla, se náhle stává středobodem dění, protože při koupeli ve vaně na ní spadne do vany useknutý prst, který patří buď plukovníkovi, nebo poručíkovi, nebo někomu jinému. A tento prst ji otěhotní - to není zase až tak nepochopitelné, protože jsme si všimli, že na prstě je prsten, ale není to prsten, nýbrž taková malá soukromá spermobanka, která Kláře v kritický okamžik vypustí... však vy víte co a kam! Zbytek už je triviální. Poručík i agent Vrána Kláře nafackují, protože si nic jiného nezaslouží, Klára porodí (mimo záběr kamery) Poručík a agent najdou v sobě zalíbení a drže se za zbývající ruce čelí, sedě před rotundou sv. Huffnágla proudu času. Klářin syn mezitím vyspěje, zapojí se velmi aktivně do německé politiky jako člen NSDAP. Stane se významným činovníkem SA, SS a podobných zájmových sdružení. Hlavně jeho zásluhou Německo vyhraje II. světovou válku (to vše mimo záběr kamery) a on si může jezdit v nablýskaném mercedesu revidovat alternativní zdroje energie. V posledním záběru nám režisér snad až příliš polopatisticky sděluje, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jenom doufám, že ho (režiséra) pořádně semelou! Howgh!

Povedený film s příšerným happyendem, odhaduji to na producenstký zásah půl hodiny po dvanácté. Milland odehrál notorika minimalisticky a velmi uvěřitelně. Výborná dvojlomná zápletka s "leopardem".

Průměr, bohužel jen průměr... někde se něco nepovedlo. Ujeté je to málo, předvídatelné je to moc, a některé vtipy jsou zoufale prázdné. Mám obavu, že princip Melova humoru je nepřenositelný - asi jako kdyby nějakou hru Járy Cimrmana předvedli v Huse na Provázku... Plusy? Jistě Ferrell, scéna We are unhappy a především Heil myself!