Bratr

Budu drsnej. Podstata filmu je zvrácená, reálie nevěrohodný, hrdinové dokážou přemýšlet jako moderní člověk. Prostě špína hrůza děs. Tvůrci myslím měli kouknout na Apokcalipto, které by jim jako mustr rozhodně pomohlo.

Z hloupý kraviny, ktarou jsem párkrát zahlédl v televizi se v kombinaci s původním zněním vyvinula parádní komedie. Obzvlášť to dítě je kouzelný... ...A postupem času zase spadla do průměru. Nepřežil jsem třetí sérii a musím uznat, že tenhle seriál nezná vývoj a je pořád do kola stejný a zaběhlý v počátečních stereotypech.

Tohle nikdy nepochopím. Zápletka od první chvíle předvídatelná, fóry fousaté, tisíckrát viděné. Herecké výkony chvílemi nejsou nejpřesvědčivější, ale přesto celá tahle taškařice zvláštně spolupůsobí a vytváří příjemnou odpočinkovku. Proto za výše zmíněné výtky strhávám jen jednu hvězdičku.

Stylizace seriálu je faózní. Pokud by člověk hledal spolehlivého průvodce po britském funkcionalismu, seriál by byl asi jednou z nejlepších voleb. Suchet září, a popravdě řečeno, jeho laťka je tak vysoko, že je Poirot, jako žánr, pro další generace filmařů možná navždycky pohřbený.

Fantastické!!!! Nikdy bych nečekal, že najdu v archivu svého otce komedii, která mě bezezbytku odzbrojí. Gagy, které jsem už tisíckrát viděl mě nakonec vždycky dostaly svým geniálně překvapivým rozuzlením. Jako nejzářnější příklad bych vyzdvihl to nejoriginálnější rozbití tabule skla při automobilové honičce - PARÁDA. Sportovně disponovaný doktor muzikologie nakonec taky nebyl nepřirozený a Barbara... Barbara je překrásnáa úžasně vtipná a pohotová! Nikdy nepochopím, kde se to v těch jejích židovsko arabsko komiksových rysech bere.

Film je od základu uhrančivý! Jean Reno byl v mé hlavě od začátku tím ostříleným cizincem, který člověka přitahuje i přes svou zjevnou odpudivost, a kterého bych chtěl znát a poznávat. Zato Natalie mě odzbrojila nejen tou frivolní koketností, kterou by člověk od malé holčičky nečekal, ale především smutným poznáním, že i já bych balancoval na tenké hraně zákona, znát tuhle malou přakrásnou a svůdnou ďáblici ve skutečném světě. Co sráží v mých očích jednu hvězdičku je kontroverzní hudební doprovod. Zatímco ve většině pasáží pracuje naprosto bezchybně a citlivě, byly ve filmu okamžiky, kdy mě vyloženě plácl přes ucho.

Zatímco knížku jsem si zamiloval, ve filmu jsem se naprosto ztratil. Řekl bych, že je naprosto nemožné se orientovat ve zmateném sledu událostí, a tím pádem je pro mě "Jak jsem vyhrál válku" jasným filmovým zklamáním číslo jedna. Je mi až smutno.

Nevím, jestli je fér hodnotit film po shlédnutí jedné scény, ale musím. Viděl jsem pouze fantastický paintballový zápas proti třetímu týmu národního šampionátu. Co to do p..... bylo???? Naprostý výsměch inteligenci diváka posílá tenhle film do pekel, ačkoliv jsem ho vlastně ani neviděl.

Viděl jsem tuhle hru i v jiných nastudováních, ale Donutil je v této uřvanině asi nepokořitelný. Bavil jsem se opravdu královsky a dokonce si k tomu i uvařil puding.

Tohůe bych mohl --pro opilost komentář nedokončen.--