Mona-Lisa

Celý sál byl plný hmatatelnou úzkostí a strachem, přerušeným jen pravidelnými vydechnutími úlevy, které se ke konci pozvolna měnily v lapání po dechu před hrůzami, které vzápětí nevyhnutelně přijdou. Jejím hlavním zdrojem byl Michael Fassbender - pán, jehož jsem obdivovala, že skrze jeho herecké schopnosti mě přinutil ho milovat, předvedl něco, za co ho budu hodně dlouho nenávidět. Takové živoucí ztělesněné hrůzy a pocitu strachu jsem nebyla svědkem ani u Fiennesova nácka. I když jsem měla choutky jít si po tomto zážitku vymýt pořádně mýdlem oči a spravit se nějakou hodně silnou komedií, pět hvězd uděluji rozhodně.

Nemám ráda, když jsou podobné filmy podle skutečnosti. To nemůžu jen nadávat třeba na celou společnost, ale už si můžu ten rozhořčený prst konkrétně nasměrovat. A být zhnusená z lidí, kteří by měli být ti první, kteří myslí hlavně na druhé a kašlou na peníze, mě štve. Matthew válí. Po pěti minutách ve Vlkovi bych ho aspoň nominovala na zlatou sošku, za True detectiva poslala domů s Globem a za tyto dvě hodiny bych mu dala aspoň 5 minut mylného pocitu vítězství v Dolby Theatre, než by se opravili a vyhlásili Lea, který si to letos zaslouží víc.

Totální nářez! Herecký koncert mistra Leonarda. Když odhodíte na tři hodiny puritánství a přistoupíte na Scorseseho pravidla, nepotřebujete ani půl lajny k dosažení extáze. Takhle to vypadá, když někdo se*e na americké matky v MPAA a pozve si kámoše, který do hraní dává absolutně vše. Vůbec bych nebyla proti, kdyby těch 45 děkovných sekund u pultíku letos patřily právě Leovi.

Patříte k lidem co milují šustění stránek při listování knihou? A při hudbě pana Williamse cítíte šimrání až v prstech u nohou? Nebo v každém filmu zasazeném ve válce hledáte špetku lidství? V tom případě tento filmový zážitek jen doporučuji. Od přidání hvězdy mě odradil po celou stopáž vnucující se pocit, že celý příběh musí lépe fungovat na papíře.

Tyto dvě hodiny stály za to! Určitě to znáte, jak v naprosté většině všech hororů nechápete oběti, jak můžou lézt do prázdné chodby v noci, řvát do temného pokoje - Kdo je tam?! a až do posledních pěti minut si myslíte, jak jsou blbí, když jim nic nedochází a o všechno zlé, co se jim stane si vyloženě říkají. Ale tady to tak vůbec není - hlavní hrdinka Vera je sympaticky pochybující a nedá se oblafnout sladkými pohledy. Když ji hrozí nebezpečí a utíká o život na závěr filmu nemáte chuť ji podkopnout silou vůle nohy, aby konečně umřela, ale naopak ji povzbuzujete a křičíte aby přidala! Fakt povedený horor.

Všichni jsou v pohodě mě mile potěšilo. De Niro dokazuje, že zvládá bravurně každou roli, stejně jak to dokázal Al Pacino ve Vůni ženy. Takové pomalu plynoucí drama s úsměvnými i smutnými momenty, které nepůsobí prvoplánově. Hezké.

Je neuvěřitelný. Ellen Page miluji z Juna, Gordona - Levitta z 500 dní se Summer, Watanabeho z Geishy a Marion z Edith Piaf - takže by mi bohatě stačilo, kdyby tihle všichni podali alespoň průměrný ze svého obvyklého výkonu a byla by to bomba. Ale tohle! Tohle je film velikosti Dokonalého triku a Temného rytíře dohromady. Leonardo, jak už bývá v poslední době jeho zvykem, exceluje a nepřehrává, Marion je až chvilkami hororová (nechtěla bych ji potkat v temné uličce) a ostatní herci taky válejí. Jinak se přidávám ke všem, co již tento film viděli - že si ho ještě víc užijete podruhé (stejně jako Dokonalý trik).

Vřele doporučuji. To je tak neskutečný mix všech možných žánrů - chvíli si myslíte, že jde o komedii, za pár okamžiků akční scény jak od Tarantina a nakonec vážné a epické momenty jak z Temného rytíře - prostě nářez. A jsem ráda hlavně za Nicolase- že konečně vylezl z průměrných až strašných rolí a vrací se do špičky.

1.série: I přes úzkost, která mě pohltí po každém díle, se usmívám a smekám před BBC. Ledové ale přesto ne bez-emoční. Kde dialogy neřeknou vše, mezery doplní vždy "řezavá" hudba a ve své poklidnosti znepokojující - roztěkané záběry krajiny z aut. I když na Sherlocka nedám dopustit, tento pán je mi bližší a sympatičtější.

Neotravuje se zbytečně rozpitvanými diagnózami; nevnucuje pouze pohled postiženého, ale hlavně jeho okolí a ani nerozptyluje s profláklými herci. A přesto byla zpráva doručena - jak to vypadá, když člověk ztratí tu jedinou věc, na kterou se může kdykoliv(?) spolehnout, když vše ostatní selže- svůj zdravý rozum.