deepspace101

Krásné, křehké, něžné, melancholické i povznášející... stejně jako skladba Hallelujah, která se lehce vznáší nad celým snímkem jako sněhové vločky, s nimiž si pohrává vítr. Skandinávské filmy mi vždycky přišly tak nějak seversky chladné, Vinterkyss je prvním, jemuž se podařilo tuto ledovou krustu probořit a prozářit mé srdce opravdovými lidskými emocemi.

Typický Kim Ki-dukův snímek. Neustále mám chuť od něj utéct, přesto od něj nedokážu odtrhnout oči. Jeho konec je pro mne vykoupením, přesto si vzápětí uvědomím, jak dobrý a trvalý pocit ve mně zanechal.

Na MirrorMask jsem narazila úplnou náhodou kdysi na YouTube. Někdo sestříhal záběry z tohoto filmu a doplnil je jednou z mých oblíbených písniček. Výsledek byl strhující, úchvatný, atmosférický... a to bohužel natolik, že jsem si v hlavě vytvořila svůj vlastní film, kterému se ten opravdový nemohl vyrovnat. Ne ovšem proto (alespoň ne zcela), že bych dokázala vymýšlet lepší příběhy než Neil Gaiman. Co mě při sledování zmíněného videa vůbec nenapadlo, bylo, že by se snad mohlo jednat o snímek určený výhradně pro odrostlejší děti, o pohádku pro náctileté. Tempo se líně vleče, herci záměrně přehrávají, posuny v ději probíhají prostřednictvím roztomilých rozhovorů roztomilých postav a figurek o roztomilých věcech, všechno se snaží vypadat ulítle a bláznivě, avšak nechybí poučení (co by to taky bylo za pohádku, že?). Poslední hřebík do rakve zatlouká hudba, jež se snaží o originalitu, a vlastně se jí to celkem daří, ale mně se ta její podprahová veselost protivila. Vizuální stránka je hezká a zajímavá, občas na povrch probleskne přílišná umělost digitálních efektů (sfingy mi připadaly vyloženě ohavné). Tak nevím, člověk asi musí jednoho dne dospět.

Myslíte si, že když se ve vyšetřovacím týmu sejdou filmový fanoušek, zabiják z Mossadu a pán elfů, šéfuje jim člověk, jenž disponuje téměř nadpřirozenou schopností zjevovat se lidem za zády, a o důkazy se stará forenzní expertka, která spí v rakvi, může z toho vzniknout něco jiného než ohromně zábavný, napínavý a svižně natočený krimiseriál? Já ne.

Lost In Translation ve mně potřebovalo uzrát. Stydím se, plně jsem ho docenila až napodruhé. Jako bych předtím měla na očích klapky. Je to fantastický film a Sofia Coppola svým genům ostudu nedělá, coby scenáristka i režisérka se tady předvedla na výbornou. Cizí země s úchvatnou a v některých ohledech pro člověka ze Západu obtížně pochopitelnou kulturou. Moderní velkoměsto plné zářících reklam a budov z lesknoucí se oceli a skla. Dva lidé ztracení v odlišném prostředí i ve svých životech... Obě hlavní postavy působí velice věrohodně, jejich rozhovory lehce a přirozeně plynou a vtipné poznámky, které ze sebe neustále, a přitom nenápadně a nevtíravě, chrlí Bob Harris, mi nedovolily přestat se pobaveně usmívat. A co teprve jeho "záhadovitý" výraz, bez něj by můj život nebyl kompletní. Vrcholem scenáristického umění a mou osobní favoritkou mezi scénami je pak "milenecká hádka" u nevydařeného oběda. Bravo! Doporučuji vidět v původním znění, hlas a projev Billa Murrayho jsou nenapodobitelné a byla by škoda, kdyby se ztratily v dabingu.

Timu Allenovi alias hrdinnému kapitánovi Peteru Quincymu Taggertovi (toto jméno vyslovujte nejlépe s ozvěnou) válení očividně pomáhá, Tony Shalhoub jako obvykle zkoumá čistotu podlahy, Alan Rickman nesnáší svou seriálovou postavu mimozemšťana, přesto si za celý film ani na minutu nesundá jeho masku, Sigourney Weaver to po letech bezduchého nahánění vetřelců konečně dotáhla na blondýnu, jejíž úlohou je opakovat, co říkal počítač, a Sam Rockwell bude bohužel zřejmě muset umřít, protože situace je vážná. Nikdy bych nevěřila, že se to stane, ale američtí tvůrci opravdu dokázali natočit (ne)skutečně dobrou a vtipnou sci-fi komedii parodující (především) Star Trek, přičemž zároveň vzdali tomuto fenoménu obrovský hold a ukázali, proč ho lidé z celého světa tolik milují. Galaxy Quest potěší srdce snad každého fanouška science fiction, kterému nechybí smysl pro humor, a pro trekkies představuje zhlédnutí tohoto snímku přímo povinnost. Never give up, never surrender!

Garantujeme vám lásku až navěky. Bez záruky. Chovám si naději, že jednou pocítím spontánní touhu zajet si do Montauku stejně jako Joel. :-)

Už se moc těším na budoucnost. Automobil vám po nehodě ohleduplně oznámí, že jste ji právě měli, v bloku s číslem nad pět tisíc čeká automatické mytí i vždy čistě povlečená postel, při operních vystoupeních zaručeně neusnete, v obyčejném létajícím taxíku se seznámíte s Nejvyššími bytostmi, a pokud někomu zachráníte život, můžete přitom i zachránit svět. :-) Pastelkově barevný gejzír kreativity v nesmírně zábavném sci-fi dobrodružství, které neomrzí.

Inteligentní, kultivované sci-fi, při kterém se mi pravidelně derou do očí slzy. A já se za ně nestydím. Jsou to slzy štěstí – natolik silného, že ho jinak vyjádřit nelze. Jako by se se sny Ellie Arroway pokaždé plnily i ty mé.

Kdybych měla Tygra a draka popsat jedním jediným slovem, bylo by to slovo síla. Síla vyzařující z každého pohybu hlavních hrdinů, z každého jejich pohledu, výrazu, každého nadechnutí. Síla odvahy, moudrosti, odhodlání a bezbřehé intenzity lidského citu... A odkudsi z dálky se nese šumění bambusového háje, třpyt glazovaných tašek na střechách... a možná i víra v nemožné.