PabloFuentes

Hodně povedený debut Denise Šafaříka představuje dvanáct krátkých příběhů z jednoho bytového domu, které jsou černohumorně vypointované. Každá povídka funguje skvěle sama za sebe a není jim velice co vytknout. Snad jen stopáž by se dala zkrátit, protože těch příběhů je na jeden film opravdu hodně. Sám bych ale neuměl rozhodnout, co vypustit a to už jsem z rozhovoru na Českém rozhlase slyšel, že jich bylo pár vypuštěno. Za nejlepší považuji příběh páru, kdy žena nechtěla dát přečíst muži dopis.

Prvních 45 minut filmu až na docela hezky zpracovanou taneční sekvenci, považuji za velmi zbytečnou, případně by se to dalo shrnout do 5 minut. Ale to, co se dělo následně, už za mě působilo velmi realisticky, zajímavě a vlastně mě to bavilo natolik, že jsem si musel o celém projektu načíst další informace. Žádný scénář? "Herci"/tanečníci si sami rozhodli o osudu své postavy (tudíž jedno velké impro) a 45 minut jeden dlouhý záběr? Člověk má skoro pocit, že to prožívá s nimi. Škoda té první poloviny, která tenhle film zbytečně shazuje.

Family friendly horor, který potěší hlavně povedenými maskami. S atmosférou už je to horší. Má to docela zajímavý potenciál, něco začne, ale následně je vše využito tak na 20% a to je velmi málo. Škoda. Možná to vyjde příště.

Řemeslně velmi dobře zdařilý film detektiva Hercule Poirota, který mohl stejně dobře sloužit i jako film duchařský. Překrásná, temná scenérie Benátek, dobré herecké výkony a velmi zdařilá, až experimentální kamera (tu chválím extra). Problém je, že bych tohle dílo klidně uvítal i jako epizodu jakéhokoliv detektivního seriálu, kterých tady máme přehršel a úplně tedy nevidím důvod, proč tento druh filmů natáčet. Obávám se totiž, že se ztratí v dějinách stejně rychle jako kterákoliv epizoda z jakékoliv jiné detektivky.

Tak tohle se moc nepovedlo. Může za to hlavně přehršel nelogičností, děr v příběhu (a ne, ty opravdu nejsou způsobené výbuchem bomby) a extrémní množství klišé. Bohužel film nezachrání ani originální prostředí Berlína. Prý se jedná už o čtvrtou předělávku. Tak možná to vyjde příště.

Čekal jsem od toho úchylnosti všeho druhu a dostal jsem ještě větší úchylnosti všeho druhu. Přesun z lesa do městského domu vidím jako zajímavý experiment, který stál za to, ale příště se vraťme zase zpátky do přírody. Co však musím extrémně vyzdvihnout, je herecký výkon Alyss Sutherland, na které bylo vidět, jak moc si tuhle roli užívala. To nadšení a láska pro věc sála z každého jejího pohledu, hlášky i mrknutí oka. Kdo však čeká inteligentní horor, jděte si radši otevřít Necronomicon a nechte se sežrat, protože tady ho  určitě nenajdete. Jen čirou úchylárnu.

Má to pár dobrých nápadů a světlých chvilek, ale bohužel ani občasně příjemná, hororová atmosféra nedokáže vynahradit ty nesmyslnosti a nelogičnosti jak v ději, tak v chování postav, což je škoda, protože někde tam pod hromadou 101 loutek se dal najít potenciál. "Dej si pozor na pohled Mary Shaw, neměla děti, jen loutek sto. Když ji uvidíš ve svých snech, už nikdy křičet nebudeš."

S novým CD nám Thalía připravila ve třech dílech i dokument zaměřený na španělskou rockovou hudbu osmdesátých let, která ovlivnila hlavně její počátky. Setkává se zde s hudebními legendami dané doby od Davida Summerse, Roca Pachucota a mnoha dalšími a seznamuje mladou generaci s tehdejšími hity, které vládly Latinské Americe. Stejně tak se dozvídáme, jak se měnily nosiče, na kterých bylo možné hudbu poslouchat až do dnešní doby. Tedy od starých desek, kazet až po dnešní mp3. A jaký by byl Soundtrack vašeho života?

Velmi příjemné překvapení. Do kina jsem šel jen s doporučením ostatních, že se mi to bude líbit. Jinak jsem byl tímhle počinem absolutně nepolíbený.  Tím myslím, že jsem neviděl ani trailer. A světe div se, ono se mi to fakt líbilo. Od netradiční hlavní hrdinky, která si šla za svým doslova proti všem, mafinaské mamá a jejího zvučného hlasu, skvělé podpůrné skupiny až po Nicolase Cage, u kterého bylo vidět, jak moc ho hraběte Draculu bavilo hrát. Už dlouho jsem ho nikde neviděl a on hrát fakt umí. Záběry z původního Draculy delikatesní. Jeden bod ubírám za to, že v určité fázi se film začal brát zbytečně vážně a malinko vyjel z toho dobře zajetého černého humoru, který si po celou dobu držel. Naštěstí v závěru se do něj opět navrátil.

Do první půlky je to klasický horor, který má velmi hutnou atmosféru a ve svém žánru absolutně funguje. Uprostřed se to změní v psychologický thriller, který se nebojí žádné bizarnosti a to mě na tom filmu vlastně neuvěřitelně bavilo. Hrdinka byla sympatická, herecké výkony uvěřitelné a místy se objevovaly drobné humorné prvky. SPOILER: Ač to vlastně skončilo rádoby dobře, stejně by to nic nevyřešilo a pokud se zamyslíte, jak by tento film pokračoval dál, tak hlavní hrdinka by beztak skončila v nejlepším případě zavřená v nějakém ústavu, nebo v tom horším v cele smrti. Jak sama řekla. Bylo to její tělo. KONEC SPOILERU