Bumerang

Takže ty si satan? Říkej mi raději tati.... Al Pacino hraje svého ďábla jako bůh. Naprosto uzemňující herecký výkon.

Když už je to fantasy, čekal bych více fantazie a ne (řekněme) středověkou historku opepřenou povídačkami o dracích a bílých chodcích (rozhodně nejzajímavější pasáže se tady odehrávají na severu). Také mě otravovala řada postav a dějových linií, které nakonec nikam nevedou a děj jen činí nepřehledným. A do třetice - trapně samoúčelné sexuální scény, některé už fakt za hranou (v Římě jsem je chápal, tady ne). Pořád je to ale nadprůměr, trpaslík, Arya i John Sníh člověka baví. Mé přání do druhé řady? Ať se tahle trojka sejde u zdi, ať už konečně přijde zima a ať ostatní postavy a vůbec celý kontinent na jih od zdi srovná se zemí nějaká nukleární bombička.

Bob Saint-Clare je prostě bourák. Škoda, že jeho spanilou jízdu kazí nedotažený příběh jednoho pisálka, kterého si (proboha proč) vyhlédla kost jménem Jacquelinne Bissetová a konec filmu, který je docela, ale docela mimo. Přesto dávám pět. Za první půlku filmu, Babela, Jacqueline, Acapulco a úžasnou parodii na Bondovky s nepřekonatelnými fóry.

Čekal jsem víc. Na filmu je strašně moc vidět, že se každou chvilku během natáčení měnil scénář. Chátrající New York má atmošku, ale kazí ji vysloveně nepovedená digitální zviřátka a v temnotách přeživající tichošlápkové. Konec je pak blbým, nelogickým kalkulem, který možná pánbíčkáře po srdíčku pohladí, ale sráží výsledek minimálně o hvězdičku níž.

Irsko tomuhle filmečku sluší, také hlavní hrdina hraje skvěle (o chytlavém soundtracku nemluvě). Ale co je to platné, když tvůrci vůbec ale vůbec nevyužili svět komksu do kterého patnáctiletý Donald před svou nemocí utíká a celý jeho příběh je mdlý a tak nějak neúplný. Filmů o umírajícím člověku, který se setkal s "nestandardním" psychologem je plno. Tím spíš bych čekal, že se tvůrci pokusí vyhnout klíšé oním propojením s komiksem (a to zatraceně dobrým). Alespoň začátek filmu to slibuje. Bohužel nestalo se. Výsledné tři hvězdičky mě docela mrzí.

Jedním slovem smutný film. Dvěma slovy silný smutný film. Lorenku jsem snad nikdy neviděl hrát tak skvěle. A z některých scén mě i jako chlapa hodně mrazilo. Umírající Marcello na ruské pláni, zoufalé rodiny hledající podle fotek navrátilce z fronty, Sophiina bolest... No, jak píšu. Silné. Smutné. A rozhodně skvělé!

Už asi věkem senilním nebo jsem naopak duševně vyzrál... Každopádně tahle záležitost si u mě víc jak dvě hvězdičky nevyslouží. Nemohu si pomoci, ale (zůstaneme-li u komiksu) takový Matrix nebo Temný rytíř mě svého času semlel nesrovnatelně víc, než tahle milionkrát provařená limonáda. Klišé přebíjí klišé, děj se odehrává v podstatě na třech místech (na film trvající dvě a půl hodiny trochu málo, ne?) a závěrečná bitva... Kolikrát už New York někdo nebo něco ničilo a bouralo?! Dvě hvězdičky za Hulka a Iron-mana a též za ty bezva "rybky" plující nad střechami Manhattanu. Jinak špaténka, přátelé.

Nedotknutelní jsou určitě milí, vtipní, skvěle zahraní a s chutí natočení. Ale nikdy bych neřekl, že si takový film vyslouží na žebříčku ČSFD osmé místo. Že se to líbí tolika lidem a nikde žádný hnidopich.

Pořád mi není tak nějak jasné, jak mohli v roce 1930 natočit natolik sugestivní válečné scény. Vynikající film!

Do svatby dr. Watsona to byla strašná kravina s (místy) přehrávajícím Downeym. Od okamžiku, kdy se na mě z plátna zadívala prasečí očička vykaleného Watsona mě však tahle záležitost chytla a už nepustila. Takže nebýt toho úvodu, tvrdím, že je to lepší než jednička. I díky Jaredu Harrisovi, který se ukázal být padouchem non plus ultra. Po Hansi Landovi konečně další skvělý utrašmejd stříbrného plátna. Ten neměl umřít! PS - Ještě bych prosil tvůrce, ať se podívají, kde leží Německo a jakou ma geografii. Raději nechci vědět, proč mi to "Holmeovské" Německo připomínalo spíše Nový Zéland...