baronGrga

Stavidla fantazie se u Howl's Moving Castle, inspirovaného britským románem z 80. let, zadrhla a namísto očekávaných gejzírů opojných obrazů a čarovných divotvorů se od Miyazakiho tentokráte dočkáváme skromného fantazijního šumáku v kanystru tradiční západní pohádkové poetiky. Na druhou stranu vyprávění má k šablonovitosti daleko, což divákovi uvyklému na takové to domácí čáry máry, kdy když jde o čarodějnice, není radno věřit jim ani bradavici na nose, a přes "píchne se o trn a usne" nejede ani šikansen, může připadat při nejmenším matoucí. Celkový dojem z Howl's Moving Castle tak připomíná dovolenou na Jadranu s Evou, Vaškem a tuplákem domácí lanýžové rakije. 65 %

Tak trochu Falling Down po argentinsku, aneb jak se mohou do civilizovaného světa vplížit zákony divočiny, když je příliš nespravedlivý. Přestože všech šest filmových povídek spojuje jedno téma, nejsou si navzájem nudnými kopiemi, a tak se u některé může divák i tak trochu hororově chvět (El más fuerte), někde fandit klaďasům (Las Ratas), někde zneuznaným záporákům (Pasternak), někde si chvíli se zlověstně pozdviženým obočím pohrávat s myšlenkou, zda by někdy nejraději situaci nevyřešil stejně (Bombita) nebo prostě jen zírat na neskutečně dokonale rozehranou svatební rošádu, která nejedné ženě zavadí o její zvířecí alter ego a nejeden mužský krk promění v patagonskou poušť (Hasta que la muerte nos separe). 80%

Trier mě svým o víc jak deset let starším Královstvím dohnal ke spokojenému pochechtávání, mnohdy přecházejícímu do nedisciplinovaného zajíkání. U Boss of It All mi koutky zůstaly akorát tak v nepřirozené křeči, připraveny k obdobným salvám smíchu, které ale nepřišly. Nevím, zda kvůli těm pár vtípkům a Trierovým hrátkám s filmovým řemeslem, kterými spíš bavil sám sebe než diváka, stojí za to Ředitele vidět. 50%

Když se mi před rokem na Silvestra poštěstilo spatřit krvelačný lux a chlípnou sprchovou hadici díky Bloody New Year, napadlo mě, že tenhle tematický, silvestrovsko-novoroční horor jen tak něco nepřekoná. A taky že ne. Letošní Silvestr s End of Days sice nabídl širokou škálu výbuchů, od drobných exploziček až po tradiční gargantuovské detonace, nejednu křtitelničku zchvátily sirné jazyky, nejeden vagón podzemky skončil v plamenech pekelných a nechybělo ani milostné tango Arnieho s vrtulníkem. Přesto to nějak nebylo ono. Peter Hyams si předsevzal rohatý thriller, leč kloubit pokus o temný horor s akční Arnoldovinou je jako snažit se házet granáty po satanovi a nebýt Arnoldem. 45%

Fincher potvrdil, že umí, a to přestože pracuje s příběhem, který už tu několikrát byl, s herci, z nichž ne všichni předvádějí stoprocentní výkon, a se stopáží, která by mnoho jiných filmových počinů jednoduše pohřbila. Dojem povědomého ovšem vzbuzuje tahle manželská etuda nejen vzhledem k filmovému průmyslu, a tak i tady, i když úplně jinak než ve svých dřívějších dílech, Fincher opět svého diváka, alespoň v první části filmu, intenzivně zapojuje do dění, nutě jej lovit ve vlastní zkušenosti a hledat její odrazy v příběhu Dunneových. Důmyslné a trochu jinak strašidelné. 85%

Severance připomíná krvelačného tyranosaura dlícího ve velikonočním vejci. Zpočátku je to jen veselé vejce, které se sem tam zlověstně pohne. Čím hlouběji ovšem postupuje Palisade team do maďarských hvozdů, tím víc sebou vejce mele a s rostoucím počtem puklin na skořápce roste i napětí a strach z toho, co nastane, přičemž dochází i na čím dál větší paradoxy, jak se tu v jeden okamžik mísí dva naprosto rozdílné žánry. Zhruba půl hodiny před koncem pak kraslice puká a vyloupne se bestie, která během posledních minut zbytky veselé skořepiny bez velké pompy zežere a film se z docela příjemně odlehčeného, avšak poctivě fungujícího hororu stane čirou, ničím výjimečnou brutalitou. Tenhle přerod asi potěší explo-fandy, já zas tyhle nadměrné surovosti nevyhledávám a ty čtyři hvězdy dávám s maličko černějším svědomím, že za ten tuctový konec by to chtělo jednu strhnout. 75%

Wirkola se pustil do odvážného projektu, který mohl dopadnout lecjak. Jestliže si v jedničce tak trochu zahrával s hororovými klišé a do mrtvolného sněhu poházel pár vtípků, u nichž jeden mohl váhat, zda jsou ulítlé záměrně, nebo jde jen o špatný Wirkolův vkus, ve dvojce již není pro podobná dilemata prostor. Wirkola zcela obdivuhodně dokázal nalézt přesně tu mez, která ještě snese všechny jeho společensko-etické nekorektnosti, aby královsky pobavil, aniž by současně sklouzl k trapnosti. Vtip obstarává Wirkola jednak čerpaje z absurdity samotné situace, kdy zadumanou norskou krajinu brázdí zašedlí Einsatzgruppen s vypůjčeným tankem, k čemuž se samozřejmě další bizarnosti nabalují eins zwei, jednak prostřednictvím trojice Američanů, kteřížto svým "američanstvím" jako vystřiženým z hollywoodských filmů působí mezi rozvážnými mlčenlivými Nory jako sloni v porcelánu. Død Snø 2 mohlo dopadnout otřesně, ale, možná až nepochopitelně, nedopadlo. 75%.

Kvůli neskutečně otravným chvalozpěvům, které v devadesátkách spustila Addamsova rodina, se mi tento počin a priori natolik znelíbil, že mi stálo za to vytrvat ve své dětské rebélii a pomyslně jej ztrestat svou totální ignorací ještě dvacet let po jeho vypuštění do světa. O to větší dlužím Sonnenfeldovi omluvu, jelikož pobavit rodinnou komedií umanutého kverulanta, který je nadto již dalek věku a gustu, kdy napjatě čekal u obrazovky na to, až Catherine O'Hara zařve "Na Kevina!", je nesporný kumšt. 70%

Strašidlácká rodinná komedie - děti budou řvát smíchy u legračního banánového songu a ti zralejší si zas vychutnají brilantní černohumorné až absurdní kousky, přičemž oba tábory budou mít pocit, že toho pro ně cizorodého tam bylo až příliš. Beetlejuice byl fajn, když mi bylo o dvacet méně, teď uzavírám do přihrádky společně s Ospalou dírou, Nožnicovorukým Edwardem, Karlíky a podobnými sladkostmi, kterými se, jak známo, zkrátka pravidelně stravovat nedá. 65%

Měl to být vtipný animák, ale na to, aby to vážně takové bylo, by se Zombie nesměl spoléhat pouze na to, že cokoli, co souvisí se sexem, je nutně k popukání. Zklamání - Zombie umí být sakra vtipný, ale tady se mu to prostě až na pár výjimek nepovedlo. 60%