kedu

a zase nic. Když asi po sté zazní věta " to nejsem jediný?" nebo "Nejsem sám?", člověk by z toho brečel. Nejkomičtěji to na mne působilo v momentu, kdy postava jménem Xavier zachraňuje toho "žida", který chce dostat pod kontrolu ponorku a nedaří se mu to, ač před chvílí bez problémů sešrotoval celou loď a ten na hladině pronese "Dostal ses mi do hlavy! To nejsem jediný?" samo o sobě by to bylo v pohodě, kdyby pár minut před touto událostí nezažil onen zmutovaný "žid" na lodi, kterou následně sešrotoval, setkání s minimálně jednou mutantkou, která se mu prokazatelně dostala do hlavy, změnila se na diamant a bez problémů chytila do ruky jím vržený nůž a pak ho bez námahy odkopla z lodi do vzdálenosti několika desítek metrů... Je pravda, že v této chvíli jsem tu hrůzu přestal definitivně sledovat. Ani nejsem překvapen, kolik má film sympatizantů. Všichni zakomplexovaní jedinci, přesycení frustrací ze své bezmocnosti cokoli změnit se identifikují s postavami a skrze ně si projektují své vysněné představy podle hesla, "když ne já, tak alespoň má oblíbená komiksová postava." žijeme ve strašné době, kdy kreslené postavičky bez filozie, bez mýtu, bez obsahu jsou vzorem pro generece moderních otroků, které poměrně věrně vykreslila série filmů na téma matrixu, ale i tam došlo ke zkreslení, protože, dobře to dopadnout nemůže:-)

Dám dvě hvězdy za snahu popuralizovat nepopulární téma. Jinak musím konstatovat, že jedna věc je samotná stejnojmenná kniha Johna Kerra a věcí druhou míra pravděpodobnosti, že Kerr napsal pravdu nebo si vše vymyslel. Situace okolo vztahu Freuda a Junga nebyla nikdy nastavena do rolí Freud, jako učitel a Jung v roli žáka. Oba se potkali v době, kdy Freud nebyl schopen svou teorii převést do praxe a v Jungovi našel geniálního psychologa, který vše začal prakticky řešit. Zatímco Freud zůstal zcela věrný své teorii - naprosto dogmaticky a nevědecky a vybudoval si svůj psychoanalytický klan - ono to jako klan funguje dodnes a vede se o tom diskuse jestli jde o vědní obor nebo pouze o kšeft (lehněte si na lehátko a povídejte), tak Jung šel dál a dál, až se psychoanalýze vzdálil od psychoanalytické metody, jako nepříliš dokonalé, nikoli nebezpečné. Nyní k věci. Kerr rozvíjí fantazii zápletkou, která je dramaticky přitažlivá - dva muži, profesionální psychologové a jedna žena - pacient. (Jednou v jednom domě na půdě se našla v krabici od bot série písemností, objasňující pozadí roztržky Freuda a Junga..." asi tak nějak to píše Kerr v úvodu své knihy a snaží se tím vše racionální argumentovat) Realita je mnohem prostější - citace z wikipedie je solidní: Za svého působení v Burghölzli navázal Jung mimomanželský poměr se Sabinou Spielreinovou. Tato inteligentní ruská židovka studovala v Curychu medicínu a k Jungovi si během psychoanalýzy (přenosu), vytvořila silný citový, v některých ohledech až bizarní vztah.[2] Když na tento neetický poměr přišel švýcarský psychiatr Eugen Bleuer, byl Jung z léčebny v Burghölzli propuštěn. - konec citace. Aha, takže ono to bylo malinko jinak? Nu to nevadí, hlavně, aby kniha či film měly svou zápletku. Jestli měl Jung poměr se Sabinou je stejně důležité, jako jestli s ní měl poměr i Freud a celá plejáda dalších starších inteligentních mužů, kteří se chopili příležitosti a s milou slečnou otevřenou různým sexuálním praktikám si trochu užili. Samotná Sabina se nakonec stala psychiatričkou - to má také poměrně velkou výpovědní hodnotu - , ale na nic zásadního nikdy nepřišla a odešla ze světa jako osoba neznámá - až Kerr z ní vytvořil mýtus. Je zvláštní, že právě Cronenberg se ujmul adaptace takové knihy. Ale proti gustu, žádný dyšputát:-)

více takových filmů!

Romantyka:-) na e-republika.cz je zajímavý článek :http://news.e-republika.cz/article1589-Eticky-vybor-na-safari-a-v-luxusnim-hotelu-neplati-dani cituji - Ol Jogi, uzavřený pozemek v Keni, kde se točil film "Out od Africa" (1985). Safari zvané "africké Versailles" s kompletním vybavením pro miliardáře (200 km silnic, 200 budov, 350 zaměstnanců) vlastní dosti zajímavá a dekadentní rodinka Wildensteinů. Jde o francouzsko-americké aristokraty, kteří mimo jiné byli obviněni z toho, že zbohatli na prodeji naloupených uměleckých dílech po Židech, kteří byli umučeni v německých koncentračních táborech. S filmem to samozřejmě nemá nic společního

Zpochybňovat "formálním objektivistickým relativizováním" pokus o loupežné přepadení, kdy jeden z útočníků je zastřelen napadeným, je přímou atakou zažitých představav o tom co je správné a co špatné. To není dokument, ale selanka hodná všech, kterým smrdí řád a raději by zde měli multikulturní chaos

Prohavlovský propagandistický snímek s tendenčně nastaveným individuem typu Erika Taberyho je opravdu odpad. Pokud by Kudrna chtěl natočit oprvadový dokument, musel by ho v prvé řadě natočit o Havlistech, o elitářství, o fašismu v rouše demokraticky zobrazovaného "beránka". Tzv. opoziční smlouva byla běžným nástrojem k umožnění menšinové vlády. Co je na tom špatného? Všude ve světě najdete případy menšinových vlád - demokracie je toho plná. Jinak to prostě občas nejde.

to tu opravdu nikomu nedochází, že tento typ produkce má jediný možný název a tím je "brainwashing"? Je úplně lhostejné, jak je ten film udělaný, jak v něm hrají herci, jak je pracováno se zvukem, jestli je dobře zrežírovaný... O tom ten film vůbec není, forma je pouze zástěrkou obsahového sdělení. Je to prostě stejná hovadina, jako filmy se Stallonem či Norisem stojících na premise, že američané nakonec vždy vyhrají. Je v tomto směru zajímavé, že poslední válku, na jejímž vítězství se tak trochu američané vojensky podíleli byla druhá světová, od té doby jdou od porážky k porážce. Možná se však mýlím, a američané si mohou na svůj účet i připočítat všechna vítězství v amerických filmech .

Kolik si toho Mináč musel vymyslet ví jedině on sám. Hodně toho napovídá text Lukáše Beera na stránkách http://www.nassmer.blogspot.cz/2013/02/nickyho-minacuv-bluff.html Čemu pak má divák věřit, když klíčové informace nejsou pravdivé... Dokument by měl dokumentovat a nikoli vytvářet. Mináč je pouze výrobcem mediální reality. Ostatně jako většina jeho souvěrců.

Film s politickými konotacemi nelze hodnotit jako běžnou volnou tvorbu. Pokud by Ben Affleck natočil psychologické drama se špionskými prvky o práci američanů proti iráncům, k čemuž svou ambasádu ve velkém využívali a následně se několika z nich podařil útěk ze země za pomoci nápaditosti a podobně, nic bych proti filmu neměl. Vykreslovat však situaci, jako zákeřný vpád ze strany iránců na ambasádu USA, jako demokratický maják v moři totality - diktatury, je propagandistické svinstvo a z američanů dělat oběti, když oběťmi byli a jsou celou dobu iránci, je manipulativní "majstrštyk". Je zároveň zábavné sledovat, jak to funguje. Drtivá většina diváků si vůbec neuvědomuje na co se vlastně dívá. Jsou ochotní nad historickou zkutečností ve jménu "dobré" zábavy přivřít obě oči - spíše je úplně zavřít. Je to úplně stejné, jako když John Rambo zachraňoval své kamarády ve Vietnamu nebo Afghánistánu nebo když heroický Chuck Noris spasil minimálně Mléčnou dráhu... To bude tvrdé procitnutí pro každého, kdo se pak podívá jednoho krásného dne za pomyslnou plentu, tvořenou barevnými obrázky se zvukem a uvidí tam zcela něco jiného, než čemu byl ochoten značnou část svého života věřit

Pařížský bedekr od Alena? Viděl jsem mnohem zajímavější v pořadech České televize:-)