tragos

Stojaté vody českého artu konečně rozčeřeny.

Václav není špatný film, docela reálně zachycuje kousek běžného života dospělého mentálně retardovaného Václava, který se prolíná s životy těch "chytřejších". Slabina filmu je v tom, že se o nic víc nesnaží, a těch pár vybočujících scén je opravdu jen pár. 6/10

V kategorii "TV pohádka" za dvě hvězdičky, v kategorii "Štědrovečerní pohádka" téměř odpad.

Labyrint lží byl omyl a pevně doufám, že nejen můj, ale i Ridleyho. Nikoliv zpracování, ale námět, který spíš než ke vzájemnému porozumění vede ke zbytečné nevraživosti, mě osobně zklamal. PS Čistě herecky Mark Strong 10/10.

Prapor tria Roden-Siposová-Jiráček může držet hrdě vztyčený jen prvně jmenovaný, zbylí dva mu nesahají ani po kolena. Film jako takový má pár skvělých scén, výjimečnu kameru... a tím je výčet kompletní. Režisér neudělal téměř nic pro zatraktivnění jednoduchého scénáře a nicneříkající konec tomu celému nasazuje korunu. 5/10

Výjimečný film o víře, snu, radosti ze života, zmoudření a smíření. I cesta může být cíl, a co je život, když ne cesta? To call each thing by its right name. By its right name.

Myšlenka geniální, provedení pokulhává a prolínání jednotlivých příběhů je často nesmyslné. PS Nejsem znalec životní dráhy BD ;-)

Lasse Hallström je pro mě zatím mužem jednoho filmu (nejsou to Pravidla moštárny) a doufal jsem, že by se to s Ostrovními zprávami mohlo změnit. Chyba lávky. Hlavní herecké trio válí, ale k čemu to, když vztahová linie je od počátku zřejmá, a přitom na sebe stahuje víc pozornosti, než Quoyleho vyrovnávání se s vlastní minulostí. Její odkrývání není postupné, ale poskakuje jako zadřená drezína, což se dá říct i o linii z přítomnosti. Škoda, z námětu se dalo vytěžit mnohem víc.

Pokud si vybavíte scény z kreslených seriálů, kdy vystřelený šíp letí po veškeré představitelné fyzikální zákony popírající trajektorii srovnatelné maximálně s průjezdem Ayrtona Senny uličkami Monte Carla, pochopíte, jak jsem se cítil v průběhu Gondryho dramatu. A ačkoliv jsem většinu času ani ve snu nedoufal, že by ten šíp mohl v mém případě trefit svůj cíl, v posledních pár zákrutách se začaly ty předchozí vyjasňovat a zasazovat sebe samy do překvapivě smysluplného rámce, který sliboval mnohé. Jenže přesně ve chvíli, kdy se kreslený šíp před svým cílem zastaví, aby si jej mohl buď náležitě vychutnat a nebo se mu velkým škodolibým obloukem vyhnout, přesně v tu chvíli jsem se probudil. Zatím tři, při dalším shlédnutí nevylučuji pohyb vzhůru ani dolů.

"Nedotknutelní. Jeden ze tří nejlepších filmů Briana De Palmy. Film vznášející se v podobném kultovním oparu jako Kmotr. Kultovní scéna s kočárkem a la Potěmkin." Hmm... když máte zrovna retroidní náladu a cítíte neodolatelnou potřebu pustit si film s nálepkou "Nade mnou nepřemýšlej", je pravděpodobné, že budete usínat maximálně spokojeni. Nevadí mi, že nedotknutelní jsou naivní, jejich naivita jim sluší a dělá je výjimečnými, zato mi vadí mi, že naivní a předvídatelný je samotný film. A je to o to víc znát, že filmu je už víc než dvacet let. Pravdou také je, že kdokoliv se pohybuje na výsostné půdě velkého Martina, má to u mě těžké, a je docela jedno, že má v řidičáku jméno Brian De Palma. Polehčující okolností budiž kámoš Ennio :-) 7/10