Recenze (576)
Amistad (1997)
Spielberg, kterého mám radši než všechny Jurské parky, Minority Reporty, vojíny Ryany, ... Silný příběh, herci, hudba.
Persona (1966)
Znáte ten pocit, kdy se bojíte toho, co přinesou další vteřiny, ale nedokážete to zastavit, ačkoliv máte možnost? Persona mě fascinuje a děsí zároveň a Bergman se pro mě stal po shlédnutí jediného filmu démonem. Poklona, přijdu zas.
Babel (2006)
Alejandro González to opět dokázal, a troufám si říct, že Babel je jeho zatím nejlepším filmem. Oproti dvěma předchozím je vyzrálejší a vyváženější, i když ta vyváženost ani tentokát není stoprocentní. Marocký příběh především z pohledu rodiny obou chlapců je hodně smutný a bezvýchodný, mexický naopak dost předvídatelný a s prominutím "o ničem". Nejvíc zaujal silný přiběh hluchoněmé Japonky, který byl prostě ze života a který díky hlavní představitelce Rinko Kikuchi a Panu režisérovi dostal punc nejvyšší kvality. Bravo.
Uprchlík (1993)
Skvělý, téměř bezchybný thriller o nespravedlivě obviněném muži na útěku.
Honba za klenotem Nilu (1985)
Ke sledování tohoto "klenotu" jsem byl po mnoha letech donucen v zájezdním autobusu. Netřeba šetřit chválou...
Honba za diamantem (1984)
S přibývajícími lety to ztrácí grády čím dál tím víc, ale zachovává si to ducha své doby se zřejmým vlivem Indyho.
Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964)
Peter Sellers sice účinkuje v hlavní trojroli, ale spolehlivě ho přehrál generál tělem i duší George C. Scott. A George C. Scott je také to jediné, co mě na filmu opravdu zaujalo. Ne, nebylo to vtipné, ano, bylo to satirické, ano, bylo to nudné.
Dokonalý trik (2006)
Mysteriózní komorní drama o střetu dvou mágů, kteří skrývají svá tajemství proklatě hluboko v chumlu scénáristických kliček a smyček. A i když se ten chumel nakonec rozmotá až příliš, pořád tu zbyde vizuálně přesný film, nekonvenční příběh, skvělí herci, Scarlett Johansson a démonický Nikola Tesla. 7/10
Let číslo 93 (2006)
Klady: patosuprosté, dokumentaristické, natočené s úctou a bez nenávisti. Zápory: až na posledních patnáct, dvacet minut nudné, nenápadité, průměrné.
Knoflíkáři (1997)
Dnes už zlegendarizovaná klasika, která i po letech září několika vyleštěnými střípky neuměle poslepované mozaiky.