Randwulf

Poslední dobou se mi možná až příliš často stává, že mám chuť pustit si místo napnutýho dramatu nebo krimi něco ze složky Pohoda. Problém je, že není úplně snadné najít filmy, které by do téhle složky sedli a o to víc si člověk užívá, když narazí na něco jako je Stážista. De Niro naprosto exceluje a i když už to tady asi párkrát bylo, já jsem si humor postavený na setkání dvou nebo možná spíš tří generací skvěle užíval.

Škoda, že jsem od začátku věděl, že se dívám na nové X-meny, protože bych to mohl klidně zaměnit za epický remake Hvězdné brány. To, co zdánlivě připomínalo Teal'ca, však nebyl Jaffa sloužící Apophisovi, ale mutant. Co víc, nejmocnější mutant všech dob. Zplozenec zla, bůh Sumerů, Egypťanů i Izraelitů, Mistr Modelář. Zajímavý námět? S trochou střízlivosti a jemnosti snad. To bych ale od kamarádů zpoza Velké louže čekal asi moc. Apokalypsa je tu a to ničivější než, kdy dřív. Noe se svojí archou stejně jako mimozemské civilizace ničící planetu Zemi můžou jít na párek. Přichází Mr. Sandman a s ním jeho jezdci. Svět, který známe, bude zničen a nahrazen světem novým, lepším. Po nešťastném výstřelu, za který by se nemusel stydět ani děda od Helmova žlebu, projevuje nadání pro modelařinu také starý dobrý Erik, vše se zdá být ztraceno… Naštěstí jsou s každou další epizodou silnější nejen ničitelé světa, ale i studentíci a další nadějné talenty. Rychlonožka evakuuje celou škola a záchranná mise může začít. Při ní se podaří nejen zachránit svět a porazit muže, od nějž by se mohl učit i temný pán Sauron, ale konečně je do přírody vypuštěn také Rosomák. Xavier sice přišel o vlasy, ale v porovnání s tím, čemu se podařilo zabránit, jsou to, myslím, přijatelné ztráty. Magneto a Jean spolu opraví celý svět, Storm do toho kápne trochu duhy a vše bude jako dřív. Ne, teď bez trochy ironie. Tohle se úplně nepovedlo. I když jsem se smál vcelku často, myslím, že to nebyl hlavní záměr tvůrců a já tak můžu jen čekat na další díl, ve kterém Charles vymaže vzpomínky celému světu včetně sebe sama, protože jiné východisko z téhle čalamády nevidím.

Russell úspěšně pokračuje v tradici řezníka a Ryan k romantickým a krimi polohám přidává, pro mne novou, komediální, v níž naprosto exceluje. Nález mrtvoly, hrst mentolek, osobního řidiče nebo Pocahontas korunuje scéna ve vyhořelém studiu experimentálních filmů a ogar na kole. Dobrá práce.

Každého z nás asi někdy při pohledu na hvězdy popadla touha zalétnout si do toho úžasného nepoznaného světa a trošku to tam okouknout. Mě osobně to chytá celkem často, a proto jsem rád za každý film, díky kterému mám možnost, tam aspoň na chvíli být. Nedokážu si představit, kam ještě může technika pokročit, protože ať už jsou to road-tripy po Marsu s plutoniovým topením v zádech nebo chvilka joggingu s výhledem na Galaxii, moje oči se nemůžou napásti do sytosti. Co mě ale bavilo asi úplně nejvíc, byla realističnost, se kterou jsem uvěřil, že se něco takového právě teď opravdu děje. Pustit si televizi, podívat se, jak to teda s tím chlápkem na Marsu vypadá, na chvíli odpustit Číňánkům jejich kulišárny a radostně si zařvat, až to všechno dobře dopadne. Úplnou perličkou jsou pak pro mě přeživší Sean Bean a sedmdesátky, které se nám poslední dobou dostávají do filmů čím dál tím víc. A to je dobře.

Kdybych měl říct, co je na světě nejvíc psycho, dost možná bych řekl, že je to L. A. Město Andělů si u mě tuto pověst vybudovalo celou řádkou filmů a "Utajené skutočnosti" jsou jedním z mnoha posledních hřebíčků, které do rakve ve tvaru prohnilého města s nápisem Hollywood pravidelně zatloukám. Přes všechno to parádní napětí a akci jsem si ale asi stejně nejvíc užíval jednotlivé postavy. Cílevědomý chytrísek stoupá nezadržitelnou rychlostí, sundá brýle, létá vysoko a dokonce dolétne až ke Slunci. Popálení za tuto bezbřehou drzost nepřijde hned, ale přijde. Jediné štěstí je, že to Exymu myslí a to parádně. Když na konci nasadí brýle a dá to s Budem dohromady, je z toho krásná podívaná. Od začátku nejsympatičtější Russel, který násilníky ani nikoho jiného nijak zvlášť nešetří se shodou podivných náhod a jisté intuice dostane dál než všichni ostatní, čímž to vlastně celé odstartuje. Škoda, že v zápalu agrese si to tak pokazí. Myslel jsem, že je mez, za kterou nejde. Šel a určitě ho to dost mrzelo. A pak je tu Kevin, jehož touha po rudém koberci a nějaké té koruně mě donutila ho hned na začátku odsoudit. Možná trošku bezdůvodně, ale o to víc jsem si jeho nástup užíval. Loučí se nejdříve, za to jako pán. Rolo Tomassi… Postupně to do sebe začíná zapadat, i když pořád chybí klíčové dílky této skládačky pro pokročilé. Jakmile to ale sedne na správné místo, je to na zarámování. Nakonec tím jediným, čím jsem si byl po celý film jist, bylo to, že tenhle film nemůže Russel přežít. Nepřežil, dostal asi pět kulek a já si gratulovat k další brilantní intuici. Opět předčasně. Tak třeba Bud překvapí i v jiných stránkách života a útok na kočenku zůstane pouze jednorázovou záležitostí. Přál bych jim to.

Pro mě to není 96 hodin, ale necelých 93 minut plných neuvěřitelné akce proložené grilováním s přáteli a chvilkou odpočinku při poslouchání záznamu v letadle. Pan Bryan umí krájet a na rozdíl od trouby z kanceláře to má pevně ve svých rukou. Trošku chudák je paní, která dostala za jistě výbornou večeři akorát tak průstřel paže, ale výsledek stál za to. Ne každý má tatínka jako je Liam Neeson, což je škoda, protože všichni takoví vejlupci by potřebovali pořádně za uši.

Ajajaj, ten konec to se moc nepovedlo. Všichni jsme sice na tu ránu čekali celý film, ale když přišla za moc to vlastně nestálo. Jinak to úplně špatné nebylo, ale ten příběh, jako bych měl deja vu. Do toho charitativní boxerská exhibice v odsvěceném kostele a navíc jak na 3 to i přes mého oblíbeného Jakea nevytáhnu.

Po velmi dlouhé době jsem se konečně podíval na nějaký film, který jsem ještě neviděl. Udělal jsem si džusík a pustil jsem si Drive. Na konci filmu vedle mě stála sklenice džusu téměř netknutá a já si uvědomil, že jsem dlouho neviděl tak napínavý film. Dlouhé záběry úžasné kamery a minimum dialogů dává vyniknout hercům, pod tím parádní hudba, co dodat.? Možná to, že jsem si skoro víc užíval první půlku filmu, kdy Ryan kouká na animáky s Beniciem, případně si dá sklenku vody nebo hází žabky. Obešel bych se bez rozduplých hlav ve výtahu a používání příborů při vypichování očí, za to nastartování na konci, to mi vyčarovalo úsměv na tváři. Bravo pane Gosling.

Bavil jsem se od začátku do konce, ať už to bylo díky elegánům se všemi gentlemanskými detaily, Samuelovi jako parádnímu padouchovi, fancy vychytávkám nebo skvěle natočeným bojovým scénám. Když pak Galahadovi "rupne v bedně", objeví se na scéně zajímavá záporňácká zápletka, která naštěstí pro celý svět vrcholí Valentinovým přikládáním ruky za zpěvu písně "Give it up" a rozkošným ohňostrojem. „Mše“ i Eggsova návštěva švédské princezny jako vrchol parodiálnosti celého snímku na mě už možná byly moc, ale Merlinovo gentlemanské přivření obrazovky to zachránilo.

Od začátku jsem o filmu nevěděl nic. Ani žánr ani režiséra, jen to, že tam hraje můj oblíbený Christian. Ze začátku jsem se spíš smál a to i ve vyhrocenějších situacích. Zlom přišel ve chvíli, kdy borci jeli prodat flintu a v baru tam nějaký cowboy vykuchal týpka půllitrem nebo co to bylo. Od té chvíle jsem byl napnutý jak trenýrky a začal jsem si uvědomovat, že postava Jima je fakt psycho. U scén, kdy se chystá odbouchnout svoji kočenku, a pak i Mika, jsem si nebyl jist vůbec ničím. Přidejte k tomu prostředí nejšílenějšího města na zemi a dojde Vám, že jsem po velmi dlouhé době neusnul u filmu.