Randwulf

Nádherný film s krásným příběhem a úžasnou hudbou. Už od začátku je děj skvěle rozjetý a když už se někdy zastaví, stojí to za to, protože jsou to dost často části filmu plné výjimečného vnitřního poselství. Princ Ashitaka je pro pozorování očima nezastřenýma nenávistí schopen udělat všechno, čímž ve filmu vzniká spousta paradoxních situací. U záporáků jakoby na konci ani nedošlo k obrácení, ale spíš ke smíření se skutečností, že to teď nevyšlo a nabízí se myšlenka, že to tam jednou stejně všechno zničí, ať už jim v tom budou bránit opice házející klacky nebo stádo přerostlých prasat.

Geniální vsázka na roboty, protože stejně jako u Intertellaru TARS, tak i Baymax dodává tomuto filmu jedinečný robotí humor. Začátek se vší to prací na univerzitě a později v garáži se mi líbil víc než to akční finále, ale co už. Zajímavé spojení prostředí Tokya a San Francisca a celkově dobrý nápad z toho nakonec dělají velmi nadprůměrný animák.

Nechápu, jak dva cápci něco přes dvacet pět let dokázali napsat tak skvělý scénář. Nevím co si užívám víc, jestli to jsou psychologické dialogy na nesmírně hodnotné úrovni, emocionální rovinu filmu nebo dokonale vystižená partička a jejich sezení v hospodě nebo na baseballu. Nejspíš to je ale bude něco mezi - dialog mezi Mattem a Benem skoro na konci. Nejdražší scénou ve filmu je asi bourání zdi na staveništi, čímž totálně ponižují to, co za filmy a s jakým rozpočtem se dělá teď. Neznám nikoho, koho by tenhle film aspoň do nějaké míry neoslovil a nezbývá mi než než smeknout, zasalutovat a těšit se, až si tenhle skvělý film pustím znovu.

Hrušínský v roli doktora naprosto exceluje. Neskutečně zábavná podívaná do života socialistické vesnice, ať už je to sedmý schod, Jaromírova sirka nebo Štefan. Při každé další podívané toho ale znovu objevím tolik, až přestávám chápat, jak to pan Svěrák dokázal tak bravurně napsat. Nezbývá mi nic jiného než dát plný počet rudých pěticípých hvězd.

Hrdý následovník v oblasti westernů, které se poslední dobou zas tolik netočí. Zajímavá kamera a dobré tempo již od začátku, kdy to pěkně smrdí v dostavníku. Dialogů tady zas tolik není. Jak už to na Západě bývá, spíš promlouvají zbraně a o počet mrtvol zde není nouze. Škoda bratra a závěrečné scény. Kdyby se to utlo ve chvíli, kdy na sebe Eva a Mads míří, byl bych spokojenější. I tak ale hodnotím velmi pozitivně, i proto, že dobrý film nemusí mít dvě a půl hodiny.

Film je to dobrý, ale pro mě zde nebylo využito potenciálu, který tak zajímavý příběh nabízí. Já bych si kupříkladu mnohem víc užíval momenty a zkušenosti z cesty, zatímco ve filmu se vše točí hlavně kolem minulosti a na cestu tak nezbývá prostor. Chápu, že záměrem tvůrců nebylo natočit dokument o cestě po PCT, ale film o ženě, která toho má hodně za sebou a tahle pouť ji pomůže se dostat zpátky. Herecký výkon hlavní hrdinky velmi dobrý a i když jsem naprostý odpůrce ponožek v sandálech, chápu, že tady to chvíli nešlo jinak... :)

Nebudu klidě spát, dokud tenhle film nezčervená, stejně jako Trója. Viděl jsem hodně filmů, kde se projevuje americký patriotismus, ale nikde jsem neviděl tak krystalickou formu jako tady. Záběr bez pruhované vlajky s hvězdami, aby člověk pohledal. Lehký vítr, který příjemně vane, tak akorát aby vlajka pěkně plápolala a k tomu vlastenecká hudba nejvyššího kalibru. Z historického hlediska se na to podívat nemůžu, protože zas takový znalec nejsem a jsem rád, že to tak je. Proč to všechno píšu? Asi proto, že nic z toho mi nemůže pokazit názor na tenhle film. Je to taková srdcovka v čele s nesmírně charismatickým Heath Ledgerem a tatínkem, který by obětoval vše, jen aby ochránil rodinu. Když mu ale někdo zastřelí kluka, vezme 2 synky, tomahawk, plnou náruč mušket a střelného prachu a jde ty uličníky seřezat. A tak to má být.

Napsat, že jak Ratatouille, tak studio PIXAR zbortilo mé představy o animovaných filmech, by bylo hrubě nedostačující. Neznám nikoho, kdo nemá rád jídlo, no a když Vám ho na talíř servíruje někdo, jako je Remy, nemá to chybu. Skvělé jídlo tady voní na každém rohu, ale nechybí ani akce, jemný humor a nádherné záběry Paříže. Celé to podtrhuje úžasná hudba, přerostlý krysák a závěrečná recenze Antona Ega. Prožil jsem niterný otřes.

Wilson.

Velmi silný příběh, jak už to u filmů s podobnou tématikou bývá. Excelentní herecké výkony, velmi dobrá hudba a v neposlední řadě poctivá dávka černého chlapského humoru - ať už je to rozbíjení obrazu, nějaké to hulení nebo ošetřovatelské i jiné snahy v podání Kylea - to vše, aspoň pro mě, film posouvá na úplně jinou rovinu. Scéna před odjezdem na sál pak patří k jedněm z nejemotivnějších v mé paměti.