Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (226)

plakát

Mastičkář (2023) 

Hezká podívaná. Až jsem sousedy podezíral, že si ze mě tím obsazením dělají šoufky. Baronka naprostá kopie naší správcové - jak charakterem, tak vzhledem i pohledem. Pan baron viceméně povedená krikatura našeho pana domácího, na jehož vzpouru bohužel dosud marně čekáme. Jejich syn jako by z oka vypadl bývalému kolegovi a mastičkář sám - no jaký by mohl být náš Jarda Dušek sympaťák, kdyby ho chudáka neuhranul syndrom božství…

plakát

White Plastic Sky (2023) 

U mě dobrý. V sále celkem tři kusy náruživého diváka, takže je z toho oficiální blockbuster. Minimálně v Kině 99. Někdo tu zmiňuje laciné CGI, což uznávám - pár detailů působilo jako z dob prvního Tomb Ridera. Ale člověk to v tom zvláštním vizuálu skoro nevnímá a naopak se jím divák může nechat směle pohltit a unášet jako ve snu. Komplexní sen je asi to, jak na mě příběh a vizuální forma spolu s audio podkresem působily. Maďarštiny jsem se zprvu bál, ale i to po pár minutách přešlo.

plakát

Volným pádem (2021) 

U mě špatný. Chvílemi hodně špatný.

plakát

Hrabě (2023) 

Trochu se tady s tou čtvrtou hvězdou peru, ale asi to tam úplně necejtim. Je to hezký, je to nápaditý, z běžný produkce NETFLIXu to docela vystupuje, ale stejně mi tam chybí nejaká artovější surovost, co by tomu dodala to ono. Černobílá tomu sluší, záběry jsou to vymazlený, ale když to třeba srovnám s hutnou atmosférou Majáku, tak není o čem…

plakát

Bod obnovy (2023) 

Na český poměry fajn, ale kdybych si odmyslel ten futuristickej cyber-punk vizuál, byla by z toho jen lehce nadprůměrná TV krimi. Herci se u nás z nějakýho důvodu neumí vžít do role a neznít u každý věty jako když přednáší básničku před tabulí. Málokdy slyším větu tak, jak bych ji nejspíš slyšel i v reálu a ne jak když mi spolužák ze základky strojově opakuje hlášky z Terminátora.

plakát

Bombastický Johan (2022) 

Synchronicita tomu chtěla, abych si před Johanem sfouknul ještě jednohubku O koních a lidech. Ideální lehký předkrm k naladění chuťových pohárků, po kterém přišel bombastický hlavní chod. Johan je skvělá záležitost, moje krevní skupina. Směs humoru a melancholického dramatu v homogenní směsi, kde se těžko rozpoznává jedno od druhého, ale jako celek tvoří dokonalé spojení. Tohle si dám brzy za dlouhých zimních večerů s radostí znovu.

plakát

Svatý pavouk (2022) 

Hutná sonda do světa protinožců (nemyšleno geograficky, nýbrž společensky). U lokálních žánrovek už člověk tak nějak předvídá hrubý vývoj děje, ale tady ho sem tam zaskočí i jinak jasně předvídatelný tok událostí. Hutný hudební podkres při lovu v nočních ulicích jsem doslova hltal, ačkoliv se jednalo o celkem krátké úseky - připadal jsem si chvílemi jak u sledování Nolanovo zvrhlého Jokera při spanilé jízdě nočním Gotham city v ukradeném Batmobilu. “Příjemná” kulturní změna.

plakát

Velké nic (2023) 

Chudák Vachek… radši bych ho sledoval další 4h v kuse tiše kouřit dýmku, než poslouchat další minutu mouder madam Peterkové. Ale že tam byl solidní výkvět populace! Jestli tuhle nemilou připomínku budu muset absolvovat ještě někdy, tak jedině jako ukázku potomstvu, co všechno se dá v životě zažít (pokud to do té doby netrumfne něco mnohem peprnějšího). A kdyby, tak ať jsou to aspoň mimozemšťani… jenom ne další Peterková a její banda zuřivých intelektuálů.

plakát

Neslýchané: Problémové dítě Jake Paul (2023) 

Jsem jen částečně obeznámen s touhle komunitou influencerů a zhýralých nabubřelců, ale tenhle obličej jsem odněkud znal… až záběr z lesa sebevrahů s tou přiblbou čepicí a pár sekund slávy “našeho” Jona Marianka, který se v několika scénách mihne, mi připomněly o koho vlastně jde a odkud ten ksicht znám. S trochou sebezapření nutno uznat, že si ten stávající progres určitou dávku uznání zaslouží (asi), ale stejně vzhledem k jeho projevu a příslušnosti k sociální bublině, kam spadá i zmíněný Jon Marianek, vnímám obrovskou dávku antipatie.

plakát

Nepoznané: Jeskyně kostí (2023) 

Název i upoutávka působí, jak kdyby se na dně pravěké jeskyně našly kosti smečky čistokrevného francouzského buldočka s lebkou Tyranosaura rexe, ale nakonec jde jen o pradávné pohřebiště předchůdců člověka, co vlastně nebyli předchůdci člověka… minimálně ve spojení s nimi slovo člověk znělo jako Marťan. Zajímavé, leč pro nezaujatého nearcheologa ne tak vzrušující, jako pro zaujatého archeologa (kterých je v dokumentu plno a jejich vzrušení jim průměrně neuspokojený divák může jen marně závidět…).