petrskoc

Řemeslně se jedná o světový a nadčasový film, kterých se (podobných) u nás mnoho nenatočilo. Profesionalita a zcela jasná vize sdělení z tohoto snímku vyzařuje každou minutou, herci neskutečně precizní - až odporní. Kamera a výprava hypnotické, zachycení doby na 100 %. Bohužel mi ale přece jen chybělo trošku těch emocí, které se díky příliš velké profesionalitě vytratily. Sugestivní scény s torturou vlezou málo pod kůži, i když chápu, že to byl záměr, aby se nejednalo o nic přehnaného. Tvůrci by se za podobný snímek nemuseli stydět ani dnes, vizuálně i sdělením film opravdu předběhl dobu a vnímavý divák postřehne i paralely směrem k politické době, ve které dílo vznikalo. Bohužel i přes všechny nesporné kvality jsem ale čekal silnější emocionální zážitek.

Po dvoudenní kocovině po Silvestru jsem v tupé agónii mezi stovkami filmů na disku náhodně vybral zrovna tento. Až poté jsem si uvědomil, že je pátek. Opravdu zvláštní náhoda. Přes intelektuální vyčerpanost jsem film s pauzami dokoukal a zase to tolik nebolelo. Nečekal jsem nic a nic jsem nedostal. Pár vtipných situací a jedna perla v podobě scény s parodováním jména Ice Cube pobavilo, ale celkově jde o film nicneříkající a závěrečných 20 minut, kdy se film strhne do rádoby dramatu, je úplně mimo. Moc nechápu to, proč z toho tvůrci neudělali naopak přepálenou komedii a snažili se do toho narvat i něco ze života. S podobnými herci, scénářem a vůbec námětem a postavami, které jsou těžko uvěřitelné, kdy je celá zápletka vedena kolem jakési nedůležité situace ohledně chybějících 200 dolarů za balíček trávy, jsou jakékoliv snahy o černou komedii z běžného života předem utopeny v kýči a nekoncepčnosti.

Dlouho jsem remake odkládal, jelikož originál patří mezi mých TOP 10 nejoblíbenějších filmů. Proto jsem neměl více méně žádná očekávání, i když jsem si tajně přál, aby mi Spike Lee zprostředkoval alespoň částečně podobně silný filmový zážitek a pocit, jaký jsem měl po skončení jihokorejské verze. A ono to dopadlo víc než dobře. Spike Lee adoruje původní verzi, cituje ve spoustě záběrů, které jsou místy až identické - což milovníky Parkova originálu jistě potěší. Koncepčně zasazeno do západního prostředí s asijskými prvky - jinak to asi pojmout ani nešlo bez většího risku vymlácení si zubů. Originál je bezpochyby lepší - po všech stránkách. Je víc psychologický, bolestivý, temnější - jakožto diváci se můžeme těžkého osudu Oh Dae-Sua v podstatě dotknout a prožívat chvíle v ním. Sekvence dvacetiletého pobytu v zajetí není ani zdaleko tolik psychedelická jako v původní verzi a tím pádem divákovi jaksi uniká skutečnost, jaká hrůza by to byla, kdybychom někoho opravdu na takovou dobu zavřeli do jedné místnosti bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem nebo dalšími lidmi. Tyto nepatrné detaily jsou ale u této látky zcela zásadní, jelikož ovlivňují celkovou výpověď filmu a poselství, které námět (tedy originální manga) nese. Sharlto Copley byl ale naopak skvělá volba a je škoda, že nedostal víc prostoru. Stejně tak bitva s kladivem je důstojným nástupcem bitky v koridoru. Konec Oldboye většinu nepřekvapí a našroubovaný "twist" oproti původní verzi (nechci spoilovat) je v mých očích naprostým nepochopením toho, co má tento příběh říct o lidské povaze, bolesti, pomstě a slabosti. Právě tento konec totiž původní myšlenku potápí a naopak v Parkově verzi je z kroků Oh Dae-Sua jasně patrné, jak hluboce nesnesitelnou bolest a křivdu ve svém životě prožil a právě proto činil tak, jak činil. Dodatek v remaku je rádoby invence, která podráží nohy sama sobě a spíš se paroduje. A co se týče surovosti - klidně bych ještě přitlačil. Celkově ale hodnotím remake Oldboye velmi kladně, bavil jsem se královsky, stopáž utekla rychle. Ano - tento snímek má své mouchy, ale vzhledem ke skutečnosti, jak velké sousto si Spike Lee ukousl - smekám. Popral se s touto výzvou se vztyčenou hlavou, protože nikdo nemohl očekávat, že bude tato verze lepší než originál.

Obzvlášť úvodem a cca první třetinou filmu má Equalizer našlápnuto na žánrovou lahůdku, která je komorní, atmosferická a celkově nic over the top, k čemuž by styl zpracování některých akčních sekvencí mohl svádět. Scény "Denzel v roli superhrdiny" jsou naopak dost při zemi, se skvělou choreografií a velmi přehledně natočenou akcí. Denzel tady nemá moc co hrát a už bych u něj ocenil opět nějaké oscarové ambice. Oproti např. Training Day (podobný film, podobná herecká poloha a stejný režisér) - nebe a dudy. Chválená pomalá gradace mě zde spíš unavovala, protože nepřinesla ani zdaleka očekávané vyvrcholení - naopak závěr je velmi plochý a vyšumí do ztracena, což by bylo správně u trošku jiné látky. Stopáž také zbytečně dlouhá. Záporák má příliš málo prostoru a konfrontace s Denzelem. Equalizer měl být buď osobním, minimalistickým a psychologickým dramatem o pomstě a morálce, nebo naopak 100 % akční jízdou, která mohla být klidně i chytrá - proč ne. Rozhodně ale ne oboje. Celkově lepší průměr a v kině by to mohl být lepší zážitek.

Ze slibně se rozjíždějící highjacking akce ve stylu oldschoolových akčních filmů se zhruba po hodině stane snůška klišé, prvoplánové kalkulace a místy až groteskních situací, kterými film paroduje sám sebe. Neeson hraje pořád stejně - už by mohl zkusit nějaký jiný typ role. On to přece jen asi tak skvělý herec nebude. Vyzdvihl bych kameru, několik scén natočených na jeden záběr bez střihu, které jsou působivé. Technicky skvěle zvládnuto, škoda obsahu. V kategorii filmů "Stačí koukat a nepřemýšlet" určitě neurazí a ty skoro 2 hodiny utečou poměrně rychle. Závěr je správně vygradovaný, napětí se dá krájet, bohužel ale příliš šablonovitý a více méně takto končí každý film o letecké katastrofě či únosu. Celkově jsem se bavil, na druhé zhlédnutí to ale určitě není a před některými nedostatky nemůžu zavírat oči, jelikož celý film zbytečně srážejí poměrně hluboko tam, kde by jinak vůbec nemusel být, kdyby se tvůrci nebáli alespoň částečné invence a porušení žánrových mantinelů a toho, co by běžně diváci od podobného filmu měli očekávat.

János Derzsi je zcela démonický. Hypnotická kamera a dlouhé pasáže bez střihu společně s tíživě existenciální main theme z tohoto snímku dělají náročnou a těžkou podívanou, kterou obtížně polykám i já - artovými filmy odkojený divák. Vysoce poetický film, natočený pouze pro kino. I přes všechny nesporné kvality a mnoho momentů (scén), kde Béla Tarr dokazuje svoji režijní genialitu, mě Turínský kůň neuzemnil tak, jak jsem očekával. Konec přesto silný, nikoliv odzbrojující. Stopáž mohla být o něco kratší. Důležitý film, kterému bude určitě nejvíc slušet prostředí filmových festivalů, a který žalostně volal po tom, aby byl natočen na analog a ne digital.

Jasného symbolismus ztrácí hlavně v druhé polovině dech a stopáž se zdá nekonečná. Jak už to u povídkových filmů bývá - skvělé pasáže střídají ty méně zdařilé. Zcela bez debat se kvalita snímku blíží světové úrovni a kdyby se podobné filmy u nás točily i dnes, byl bych nesmírně šťastný - ale po skončení mě film (navíc s takto poetickou tématikou, ke které mám co by člověk, který velkou část svého dětství trávil na vesnici a dovedu se tedy do tohoto prostředí velmi dobře vžít) nechal chladným.

Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. Krásná, jemná a citlivá kamera, zároveň ale nic stylizovaného a vše točeno v podstatě z ruky nebo steadicamu. Umění tvorby sushi a přístupu Jira k zákazníkům a gastronomii celkově jsou úplně někde jinde a nic podobného v ČR ani vzdáleně nelze zažít, i když i u nás je spousta skvělých restaurací. Není to ani tak o Jirově přístupu k vaření, jako spíš k životu. Ve snímku slyšíme spoustu moudrých slov, Jiro vede lidi kolem sebe pevnou rukou a nesnese kompromisy. Své práci obětoval celý život. A ani nevadí, že jde svým způsobem o povrchní dílo, jelikož není prostor pro detailnější analýzu Jirova charakteru a života, co ho formovalo atd. Spoustu zákonitostí si lze odvodit i bez zbytečně doslovného výkladu. Skutečnost téměř nezachytitelného mistrovství tohoto kuchaře, filozofa a životního guru je v dokumentu krásně vidět a to stačí.

Frank má první polovinou našlápnuto na velmi trefnou, satirickou komedii o tvorbě, módním hypu a hlavně relativitě toho, jak lze v dnešní době vnímat kvalitu muziky vlivem internetu, sociálních sítí a celkově tím, jak snadno lze všechnu tvorbu obecně konzumovat (to, že má něco hodně views, ještě neznamená, že je to kvalitní). Škoda druhé půlky, kdy se tempo zpomalí, příběh se moc nevyvíjí, měl by být víc intimní/osobní a je tomu přesně naopak, a koncovka je velmi nejistá a vlastně nic moc nesdělí. Fassbender potvrzuje pozici jednoho z nejlepších a nejosobitějších herců současnosti i v takto absurdní a přehnané poloze. Bavil jsem se a čtyři hvězdičky utekly pouze o fous.

Vynikající poetické drama, kterých se u nás v dnešní době mnoho netočí - vlastně žádné. Skvělý mix romantiky, která nepůsobí lacině, osobního dramatu o jednom šveci, který byl ve špatný čas na špatném místě, a mnohdy až experimentálních pasáží (různé efekty, techniky snímání atd.), které celému filmu dávají dynamiku a nepřestávají překvapovat. Vše navíc točeno v lokacích pražského Žižkova, který v té době působil jako z pohádky. Vladimír Menšík fenomenální - svou postavu, smířenou a zdrcenou životem, hraje bravurně a věříte mu každé slovo. I další herci působiví - mladý Hrušínský nebo Adamovská. Trošku škoda poněkud zmateného a rychlého konce. Podobný film by si zasloužil silnější, emocionálnější a více vypointovanou tečku. I tak jsem ale nesmírně spokojen.