petrskoc

Formát dokumentu mi vyhovoval a i přes to, že jsem fanatický fanoušek Nicka Cava, Warrena Ellise a celkově všech, co se pohybují okolo těchto dvou géniů, mi snímek nepřišel nějak přehnaný a vše, co v něm bylo řečeno, by se mělo tesat do kamene. Pokud bych podobný film točil já, rozhodně bych se víc soustředil na autentickou dokumentaci života hlavních protagonistů a režírovaných sekvencí bych se asi vyvaroval. Stejně jako je Nickův styl surově-poetický - dle mého mělo být vyprávění stejně takové. Nejsilnější jsou potom pro mě pasáže, kdy je zcela autenticky zaznamenávána atmosféra a skutečnost nahrávání jednotlivých singlů na albu Push The Sky Away. Tyto sekvence vyzařují tolik přirozené a upřímné energie díky všem zúčastněným, že lze opravdu přijmout a pochopit vše (pokud je člověk dostatečně empatický), co je v dokumentu řečeno - tedy to, že když se muzika (a vlastně jakékoliv umělecké dílo) dělá upřímně a tak, že jí chce člověk něco sdělit a předat dalším generacím či lidem kolem sebe - tehdy jde o zachycení momentu, lidské emoce, myšlenky, jednoduše řečeno zakonzervování (alespoň dle slov Nicka) příběhu do poetických rýmů a tónů, a ty přetrvají čas a všichni v budoucnu si z nich vezmou přesně to, co potřebují sami pro sebe, aby dokázali lépe pochopit svět kolem nich.

Zase jako taková pitomost mi to nepřišlo. Úvodní třetina až půlka jsou dokonce dle mého poměrně působivé - až hypnotické. Moc se toho nenamluví a stejně to velmi dobře udrží pozornost. Závěrečná třetina je ovšem velkým zklamáním - chápu, že je nakročeno k finále, kde se vše rozuzlí, ale těch bezpočtu klišé a snadno předvídatelných scén a směru vývoje celého filmu je opravdu příliš a jak tvůrci dokázali úvodem narušit onu neoriginalitu, tak závěrem si naprosto podkopali nohy sami sobě. Velmi kvalitativně nevyrovnaný film. Přál bych si, aby poslední díl trilogie byl přece jen trošku progresivnější a snažil se být víc novátorský (co se týče příběhu).

Silné, surové a velmi nervózní vyprávění v jednom 9 minutovém záběru. Obsah vítězí na plné čáře nad formou a Cronenberg nezapomíná ani na poetičnost. Důkaz, že působivé dílo lze v dnešní době vytvořit v podstatě zadarmo. Tleskám - vzhledem ke všem aspektům geniální.

Stejně jako Tarkovsky a pár dalších velikánů zakonzervovalo čas a vtiskli na filmový pás ať už příběh/život jednotlivce či skupiny v určité době na určitém místě a díky tomu nám tedy dovolují tyto osudy kdykoliv zcela živě vidět a procházet s nimi jejich strasti a radosti kdykoliv se nám zachce, Andrew Dominik navždy zakonzervoval tento dojemný příběh plný bolesti, nepochopení a zcela převráceného vnímání světa kolem sebe, kdy černá se jeví jako bílá a naopak a je na každém, jak si tyto barvy vyloží - a to je na tom celém to nejkrásnější - ať to bude jakkoliv, každý pohled bude vždy ten pravdivý. Pro mě osobně naprosto zásadní dílo, ve kterém je vše tak dokonalé, že je v mých TOP 10. Vše dokresluje geniální soundtrack Nicka Cava a Warrena Ellise (mých snad vůbec nejoblíbenějších muzikantů), kteří zcela věrně vystihli náladu a podstatu snímku a jednotlivých scén. Nadčasovost filmu vidím hlavně v tom, že popisuje základní lidské vlastnosti (zbabělost, pýcha, zaslepenost ale stejně tak subjektivita vnímání) a běžné životní situace nesouvisející ani tak s tím, v jaké době se příběh odehrává. Je to přesně naopak - to, co je hnacím motorem filmu by se dalo stejně dobře aplikovat na dnešní svět kolem nás a je dost dobře možné, že by to sedělo ještě mnohem víc. Vlastně vůbec nejde o to, že se jedná o western, který je v poslední době spíš jakýmsi hanlivým označením a všichni od něj dávají ruce pryč. Nemám rád škatulkování a definitivní žánrová klišé razící různí filmoví analytici a podobní, kteří v životě nestáli za kamerou. Nebudu vypisovat jednotlivé složky filmu a pět na ně ódy. Zmíním pouze to, že závěrečných 5-10 minut s voiceoverem popisujícím duševní rozpoložení a zachycením posledních chvil Roberta Forda je dle mého jeden z nejsilnějších (ne-li nejsilnější - vedle Oldboye) filmových konců vůbec.

Ačkoliv je mnohdy Pěna dní velmi přitažená za vlasy a filmu by určitě neuškodilo, kdyby se držel víc při zemi, byl i možná o trošku kratší, na konci a díky poslední třetině jsem všechny tyto nedokonalosti neladící s mým vkusem snímku odpustil a naplno jsem přijal styl vyprávění, kterým nám Gondry příběh podává a všechny dle mého "over the top" scény. Chápu, že jde svým způsobem o zcela žánrovou záležitost a pro mě osobně surrealismus není ten pravý šálek čaje, myslím ale, že všeho moc škodí. Jde o opravdu velmi osobitý počin, který se nekouká kolem a jde zcela rázně za svým. Soundtrack je krásný a stylizace postupné změny saturace obrazu směrem ve vývoji filmu ke konci je jednoduchá, ale velmi efektní metoda, jak vtisknout vyprávění obrazem další rozměr. Ve filmu se toho vlastně moc neděje, snaha tvůrců vytvořit originální a neokoukané dílo to ale vyvažuje.

Killing Them Softly je velmi nenápadný film, který vyžaduje velké soustředění. Místní hodnocení je zcela absurdní a pramení nejspíš z neznalosti osoby Adrew Dominika. Tento snímek nemá potřebu se zalíbit. Andrew točí tak, jak se mu zlíbí, a jde kvůli tomu třeba přes mrtvoly. A je to dle mého správně. Jen tak lze zcela upřímně vtisknout rukopis režiséra do výsledného díla. Po komplikacích s dokončením TAOJJBTCRF se vůbec divím, že mu někdo dal peníze na další film. Andrew konzervuje čas a příběh používá jako pouhého pomocníka na cestě k přesnému vytlačení osudů hrdinů v určitý čas na určitém místě na filmový pás. Vše ostatní je druhořadé.

V tomto filmu jsou všechny jeho složky tak špatně provedeny (snad krom herců), že po jeho zhlédnutí a znechucení (dokoukat to do konce bylo opravdu vyčerpávající), které ve mně vyvolal, nedovedu napsat delší a vysvětlující komentář. Dlouho mě žádný film tak nezklamal.

Někde jsem četl, že X-Men by zoufale potřebovali restart celé série. Dle mého skromného názoru zde bylo X-Menů již dost a nějaký ten pátek se bez nich klidně obejdu. Pokud ale vydělávají... budiž. Z celého snímku mám čím déle po zhlédnutí v kině větší a větší rozpaky. Čekal jsem, že Singer naladí stejnou notu jako v předchozích dílech a celou sérii převezme ve své nejlepší formě a předvede tedy opět nějakou malou komiksovou revoluci (i když Watchmen asi těžko něco překoná). Noví X-men na mě působí jako omáčka všech možných komixových vesmírů, příběh je naprosto přízemně plytký a nedává vlastně vůbec smysl. Ta šablonovitost a předvídavost je něco, co mě na celém snímku ve výsledku rozčiluje asi nejvíc. Že se tvůrci nesnažili přijít s něčím novým a ozvláštňujícím. Trailery slibovaly velkolepou dospělou podívanou, dosahující až antických rozměrů, místo toho jsou nejzajímavějšími charaktery Fassbenderův Magneto a Quicksilver, kteří mají ve filmu paradoxně nejméně místa. Škoda.

Vcelku slušný (byť je vidět nižší rozpočet) dokument, který detailně mapuje tajemné Stanleyho krabice. Kubrick byl opravdu výjimečný, a než osvícená umělecká duše byl spíše perfekcionista, dříč a člověk, který si šel tvrdě za svojí vizí. Talent s tímto nemá nic společného. Jeho styl průběhu vývoje díla to pouze dokazuje.

Přiblížení práce Andreje přímo na place s dalšími kolegy je fascinující. Spousta toho, co bylo v dokumentu řečeno, je natolik hluboké a inspirativní, že by vystačilo na celou studii. Nemá smysl jednotlivé body rozepisovat - tento dokument je kvalitní sám o sobě hlavně díky tomu, koho a čí dílo mapuje. Než postava Tarkovského je samozřejmě malinko zajímavější jeho dílo - na druhou stranu ale díky pečlivému pochopení duše umělce dovedeme jeho práci lépe rozklíčovat, a Andrej jako člověk je nesmírně zajímavý objekt ke zkoumání - jeho ponoření se do filozofie významu bytí člověka na zemi (mimo jiné) je, troufám si tvrdit, pro drtivou většinu lidí pramálo pochopitelné. A upřímně řečeno - jeho tvorba rozhodně není odpočinková záležitost.