moriero

Jak tady už někdo napsal. Jednička byla o tom, jak si skvěle sarkastická agentka hraje na missku. Tento skoro dvouhodinový paskvil je už ale o tom, jak si tupá misska hraje na ostřílenou agentku. Chemie mezi Bullock a King nefungovala vůbec ... a vlastně tam nefungovalo nic. Scénář, střih ani režie. Bylo to smutné, trapné a zbytečné. Jako divák se cítím podveden, zneužit a nasrán.

Jump street 37? Hustý týpek s nalepeným nosem? (...to abych moc nespoiloval...) Z těch odkazů na legendu jsem se tetelil blahem. Méně už z provedení. Střídáních nejšílenějších převleků (Peter Pan) a nejšílenějších aut (růžový sporťák) mi trochu připomínalo Slečnu Drsňák 2, kdy Sandra zběsile pobíhala v karnevalovém kostýmu po kasínu, jenom proto, abychom se smáli. Kdyby od toho tvůrci upustili, mohla to být i tak docela srandovní akční jízda. A to, protože chemie mezi Hillem a Tatumem fungovala bezvadně. Přesto všechno se na dvojku docela těším. Anebo právě proto.

Tak to byl vážně mazec. Skopčácká verze Modrého blesku a Zkažené úči s těžce frajerským a hlavně krutopřísně hláškujícím Tunisanem v hlavní roli ("Smějte se svejm vtipům, ano"). Smál jsem se celých 117 minut. Scéna s jídelním automatem mě naprosto rozsekala. Snímek je to značně naivní a jednoúčelový, ale taky nádherně zrežírovaný, nasvícený a nastřihaný. A dokonalý soundtrack musel být nejnákladnější položkou rozpočtu. Díky Bohu za dvě, tři hluché scény, kdy jsem se mohl mezi smíchem pořádně nadechnout. (...dodatek 4. 11. 14...) Lidi, já si to pouštím snad obden i jako kulisu k mytí nádobí a ono je to čím dál lepší a lepší. Humor, který se nemůže omrzet. A ta hudba! Newman - Cheating, Neon Trees - Evereybody talks, Parachute - Canť help už mám 2 týdny v mobilu a pokaždé když to hodím do sluchátek, vzpomenu si na hafo scének z filmu. Rozhodně nejlepší německá záležitost od dob...no, vlastně vůbec.

Hodně překvapivý snímek. Svižný děj, na tu dobu originální nápad, ucházející herecký výkon mého ne moc oblíbeného Brodericka, úzkostlivá atmosféra, ale hlavně nezapomenutelný úsměv Ally Sheedy! Tohle všechno namixováno do napínavého retro- technothrilleru.

Nostalgie jak cyp. Krásně zpracovaný příběh o lásce, přátelství a sviních z Pentagonu, které se neštítí ani vraždy dítěte. Nejvíc mě potěšilo to, že se nejedná o další příběh o Pinocchiovi (viz A.I. Umělá inteligence), který každého na počkání prudí s tím, že chce být opravdovým klukem. D.A.R.Y.L je jen "dítě ze zkumavky" s pozitronovým mozkem, které moc nechápe, co se to kolem něj všechno děje. A zažije všechno, o čem jen otylé americké děcko s nízkými obzory sní: stane se hvězdou baseballového utkání, honí ho Pentagon, pilotuje stíhačku...! Lidi, STÍHAČKU! A malého Bastiena z Nekonečného příběhu jste si prostě museli zamilovat. A kupodivu potěšil i prehistorický český dabing, který umocnil moje vzpomínky na Ústřední půjčovnu filmů, hihi.

Hele - mně se to líbilo. Mělo to sice pár hluchých míst, ale navzdory zdejšímu mínění mi docela sedl naivní pokus Věčný příběh vkomponovat do rádobyhistorie. 16. století? Leonardo da Vinci? Bratři Grimmové (skoro tři sta let po)? No proč ne? A vůbec mi nevadí pohádka bez kouzel. Drew má sice obličej Botticcelliho andělů, ale na rozdíl od svých filmových sester moc sexy není a působí zde jako poleno...což by pohádkovému motivu moc vadit nemělo. Ona tady byla krásná uvnitř, což nějak podkreslovalo Daniellino zařazení mezi hrubou pracující sílu. Nejvíc ve mně asi utkvěl motiv prchající Popelky z bálu se zlomeným křídlem. Co ovšem tuto pohádku vyzdvihuje nad tu naši s Libuší - je macecha. Démonická Anjelica ovládla celý snímek a těšil jsem se na každou scénu s ní. A nejvíc jsem tu bestii miloval, když nostalgicky vzpomínala na svou vlastní krutou matku, těžké začátky a lásku k Daniellinu otci. Neuvěřitelně to postavu polidšťovalo. Už by se ty děcka měly naučit, že svět není černobílý.

Podle mě daleko větší nářez než jednička. Ta mě chvíli i nudila. Tady to prostě nebylo možné. Žádné hluché místo. Ač miluju každou z těch zrůdiček zvlášť, tady volám pouze Středa, Středa a Středa! Vlastně Wednesday! Její geniální hlášky a stěry mě prostě úplně rozsekaly. Chůva: "Ptám se naposledy: kde je to miminko?" Wednesday : "Která jeho část?" Amanda při plaveckém cvičením: "Já se budu topit!" Wednesday: "Celý život." A při jejím sadistickém mučení disneyovkami jsem tu holku fakt upřímně litoval. Ale ten její úsměv ("Bojím se jí!) stál zato: Ale ani její mamča Angelica nezůstávala pozadu: "Zašla jsi příliš daleko, Debbie. Vzala sis Festera. Zlomila jeho ducha. Vzalas ho od nás. To vše bych mohla prominout. Ale Debbie..." "Co je?" "Ta růžová." No prostě mazec!

Ze všech YOUNG ADULT trilogií, tetralogií a kdoví jakých -gií posledních let (zde 100x omílané Hunger Games, Divergence, ale i jednohubky jako Hostitel a Dárce), které nám líčí postapokalyptický futuristický svět s prapodivnými přísnými pravidly, jež je nutné porušit, vychází Labyrint (zatím) jako jasný vítěz. Lidi, to byl krutopřísný mazec. Originální, temný a dechberoucí mazec. Vše, co Hrám ale i Ztraceným chybělo, najdete tady. Ač miluju ženské hrdinky typu Ripley, tenhle film potřeboval koule (doslova). O´Briena chválím a taky musím uznat, že pro mě jinak nesympatičští Asiati pro mě v osobě Hong-Ki Leea připravili příjemné překvapení. Jen nechápu poloprázdné liberecké kino. Klidně bych na to šel znovu. A na další pokračování jistě půjdu. 95%.

Forma zvítězila nad obsahem. Děj totálně nedával žádný smysl, zpracování bylo však precizní záležitostí. A souhlasím s tím, jak tady někdo napsal: Benovo hraní se omezuje pouze na údiv s otevřenou pusou a údiv se zamračeným čelem, jinak skvělá Uma nejspíš dostala scénář k nějaké potrhlé romantické komedii a Eckhart hrál svého záporáka kladněji než Miss Sympatie.

A je tady další žánrový evergreen. Utopická futuristická společnost, její pečlivě střežené tajemství, spoutávající pravidla, hrdina-rebel, procitnutí, otevřený konec. Prošel jsem si Vesnicí jako správný Divergent, povečeřel jsem s rodinou Hostitelů a ti si se mnou na konci zahráli The Hunger Games. Znovu se ptám: kolik kabátů tenhle námět ještě snese?