pollstro

V rámci katastrofických filmů o sopkách je Dante's Peak jednoznačným vítězem. Skvělá hollywoodská zábava plná akce, napětí, dobrodružství, adrenalinu a to i přes poměrně pomalý rozjezd, který ale na druhou stranu tvoří stavební kámen jednotlivých postav v čele se sympatickou postavou Pierce Brosnana, jehož minulá zkušenost s výbuchem sopky zaručuje divákovi značný pocit bezpečí a jistoty, přičemž právě on je schopen vyváznout z každé hrozivé situace a zachránit tak všechny kolem sebe. Po trikové stránce velmi povedené a úchvatné. Film obsahující snad veškeré klišé, které jsou z dnešního pohledu již ikonické pro tento žánr, ale na druhou stranu se nesnaží působit hloupě, ale inteligentně, což se mu z větší části daří. Dante's Peak je bezpochyby výjimečným zástupcem katastrofických filmů, ve kterém běsnící sopka reprezentuje skutečnou sílu přírody. "A man who looks at a rock must have a lot on his mind." & "I've always been better at feeling out volcanoes than people and politics."

Film zobrazující události, které se odehrávaly na Sicílii v 19. století, přesněji se jedná o zánik Království obojí Sicílie a následný vznik Italského království z důvodu dobití Sicílie a Neapoli revolučním vojevůdcem Giuseppem Garibaldim. Il gattopardo vypráví o šlechtickém rodu, který v tomhle období existoval a společně s ním prožíváme tohle značně divoké období. Po vizuální stránce se jedná o vskutku krásný film. Sicílie v 19. století působí úchvatně, nádherně a majestátně, její příroda a scenérie nabízí jedinečné pohledy, na které by se člověk mohl dívat celý život. Pohled do vyšší vrstvy tehdejší šlechty, veškeré ty obrovská sídla, nástěnné fresky, tehdejší výzdoba, oblečení a celkový způsob žití působí velmi zajímavě a skvěle. Obrovským problémem je, že film nedokáže diváka dostatečně vtáhnout do děje a poskytnout mu dostatek informací o tehdejší době a probíhajících událostí, což má za následek, že v pozdější fázi příběhu se člověk nedokáže absolutně vůbec vcítit do jednotlivých postav a jejich názorů, protože neví absolutně nic o historii tehdejší Sicílie a Itálie celkově a jakmile dojde řada na konfrontaci zcela odlišných šlecht, kdy jedna zastupuje konzervativní skupinu a druhá tu nově přicházející, tak veškeré ty myšlenky o obyvatelích Sicílie a jejich povah, názorů a stylu žití jdou absolutně mimo. Ve směs tříhodinová prezentace tehdejší doby, která ale není schopna nabídnout něco víc než krásnou vizuální podívanou. Atmosférické a dlouhé filmy mám rád, ale pořád se tam musí něco dít, nebo mě to musí nějakých způsobme zaujmout a vtáhnout do filmu, ale tohle je absolutně mimo. Některé scény jsou naprosto zbytečné a nic nevypovídající a to je při takhle dlouhé stopáži naprosto vyčerpávající a smrtící.

První filmová adaptace postavy Wyatt Earp a příběhu o přestřelce u O.K. Corral v Tombstone v podání skvělé režie Johna Forda, který skutečně znal původní postavu o které celý příběh vypráví. Ze začátku se film tváří jako klasický western o pomstě, ale po určité chvíli přesedlá na velmi atypický druh westernu, který se velmi zaměřuje na vztahy mezi jednotlivými postavami a vnáší mezi ně romantický nádech, který do jisté míry transformuje celkový film někam do oblasti lyriky a tenhle prvek tvoří hlavní část celého příběhu, přičemž se samozřejmě závěrečné přestřelky dočkáme a ta naopak vrací celý film do oblasti klasického westernu. Ford vykreslil jednotlivé postavy velmi zajímavým a věrohodným stylem, skvělý Henry Fonda v roli neuvěřitelného sympatického šerifa a taktéž postava Doca v roli Victora Mature mi osobně přišla nejvíc zajímavá. Černobílé provedení je naprosto jedinečné a nedokázal jsem si nikdy přestavit, že i nebarevné scenérie Divokého Západu můžou vypadat takhle skvostně a majestátně. Po filmové stránce precizní western, který se díky své specifické hře s tichem a jednotlivými gesty a postoji postav odlišuje od ostatních. "Ma'am, I sure like that name... Clementine."

Největší část úspěchu jednoznačně míří za Katharine Hepburn, jelikož to ona vlastnila filmová práva téhle slavné divadelní hry, ve které paradoxně sama původně hrála úplně stejnou roli a pro kterou byla vůbec celá divadelní hra napsaná, ta je prodala pod podmínkou, že ona sama se ujme své hlavní role a sama zvolí režiséra i herecké obsazení. Tak vzniklo herecké trio Cary Grant, Katharine Hepburn a James Stewart pod taktovkou režie George Cukora. Tohle hvězdné herecké obsazení společně předvádí po celou dobu naprosto fantastické výkony, chemie mezi nimi je naprosto neuvěřitelná, vytváří tak velmi jedinečnou a příjemnou podívanou, nabízející usměvavé a velmi chytré dialogy plné chytrého humoru, nad kterým se rádi zasmějete. Ačkoliv The Philadelphia Story nabízí velmi jednoduchý a předvídatelný příběh v pohádkovém stylu, jedná se o jedinečnou a skvělou romantickou komedii reprezentující vyšší společnost plnou elegance, luxusu, přepychu a nádhery. Souboj o ženu nebyl nikdy tak nádherný, vtipný a zábavný. Právem velmi oceňovaná romantická komedie, která si zaslouží veškerá uznání, která získává. "You'll never be a first class human being or a first class woman until you've learned to have some regard for human frailty."

Skvělé válečné komorní drama natočené samotnou zemí, kterou se to vlastně celé týká, tudíž Německo samo od sebe poodkrývá svoji černou minulost a ukazuje skutečný a reálný pohled na tehdejší události, které předcházely pádu Třetí říše. Der Untergang se převážně odehrává v systému bunkrů Nového říšského kancléřství, jejichž stísněné úzké betonové chodby začnou s postupně houstnoucí atmosférou působit velmi intenzivně a silně na divákovo psychiku. Pohled nejen na poslední dny samotného Hitlera, ale taktéž všech ostatních, ať už se jedná o blízké, příznivce nebo odpůrce, jejich setrvání na tomhle místě mělo vždy svůj důvod, ať už chtěný, či nechtěný a mnozí z nich ukončili svoje životy z naprosto nesmyslné oddanosti Německu a Hitlerovi, nebo z čistého strachu z toho, že by museli nést následky za své činy, v tento moment si uvědomíte, že všichni tihle vysoce postavení nacisti byli pouhý zbabělci schovávající se za slova. Bruno Ganz jakožto představitel samotného Adolfa Hitler se ujal své role naprosto skvěle a jeho herecký výkon této postavy považuji za vůbec ten nejlepší v celé kinematografii. Sledovat nejhroznějšího a nejděsivějšího člověka v historii naší země, jak se ocitá na samotném konci svých sil, svého života je neuvěřitelný zážitek. Z filmu rozhodně není cítit lítost, veškerá smrt hlavních postav je spíše pocitem zadostiučinění za všechnu tu zrůdnost, kterou způsobili. Jejich oddanost a láska k Hitlerovi ukazuje jejich zaslepenost a neschopnost vidět věci tak, jaké ve skutečnosti opravdu jsou a proto taky takhle dopadli. Hitler je zde vyobrazen zcela neutrálně a přirozeně, film se ho absolutně vůbec nesnaží ukázat v tom nejhorším světle a ani naopak v tom nejlepším, což je u takhle tématicky založeného filmu nesmírně důležité a samozřejmě, že se během filmu objeví hned několik okamžiků, které skutečně vykreslují povahu Hitlera jako zrůdu, aneb jak pronesla Eva Braunová, jedná se o okamžiky, kdy je Vůdce. O to víc se nabízí otázky, jak by to celé vypadalo, kdyby Hitler vyhrál válku. Myslím si, že by filmu neuškodila kratší délka, jelikož například posledních 25 minut, po smrti všech vysoce postavených a kapitulaci Německa, jsou opravdu jenom nucenou dohrou příběhu. Oliver Hirschbiegel a jeho režie v místnostech bunkrů je perfektní, ale exteriéry jsou znatelně horší a dívat se neustále na dvě stejné ulice mi nepřišlo zrovna povedené a klidně bych se bez nich obešel, jelikož jsem měl pocit, že jakmile příběh přešel na povrch, ztratila se ta stísněná a klaustrofobická atmosféra podzemí, která mi na tom celém všem přišla absolutně nejlepší, společně se skvělými hereckými výkony. Každopádně Der Untergang patří mezi to nejlepší, co německá kinematografie za celou dobu své existence vytvořila.

Dazed and Confused patří mezi ty filmy, ve kterých je příběh paradoxně tou nejslabší částí, naopak ale nabízí jedinečnou, skvělou a velmi příjemnou atmosféru 70. let, kterou zachycuje opravdu velmi dobře a to z pohledu středoškoláků, kterým akorát končí škola a začíná tak léto plné zábavy, lásky, alkoholu, trávy a to se musí přirozeně pořádně oslavit, ať už tradiční šikanou mladších nováčků ve škole, nebo samozřejmě pořádnou párty plnou vtipných, zábavných a divokých okamžiků. Retro atmosféra tehdejší doby z filmu doslova září, veškeré ty auta, oblečení, styl a hlavně perfektní a geniální soundtrack složený z těch největších hitů tehdejší doby. Jedinečné postavy nabízející nezapomenutelné okamžiky, například neustále zhulený Rory Cochrane a jeho diskuze nad Georgem Washingtonem, nebo největší frajer a kliďas Matthew McConaughey ve své vůbec první filmové roli a ihned kraloval celému filmu, dále mlaďounká Milla Jovovich, šikanizující Ben Affleck, sympatický Jason London rozhodující se mezi sportovní kariérou a kamarády, a takhle bych mohl pokračovat dál a dál, jelikož Dazed and Confused opravdu nabízí jedinečné postavy, kde každá má velmi rozdílné vlastnosti a přitom dokáže být zábavná. Krásná vzpomínka na tehdejší dobu, která probouzí dávno zapomenuté vzpomínky na kouzelná školní léta plná svobody, zábavy, alkoholu a lásky. Film, ve kterém zjistíte, kde se vzala legendární hláška: "All right, all right, all right.", která patří mezi první slova, která kdy Matthew McConaughey řekl ve filmu. Zároveň Dazed and Confused zobrazuje teenagery všech věkových skupin, kteří považují svojí dobu za nudnou a že ta předchozí, ve které sami nežili, byla jednoznačně lepší a zábavnější, což nádherně reprezentuje fakt, že v každém teenageru je přirozená touha žít život minulé generace. Tohle se prostě musí vidět, už jenom kvůli té jedinečné atmosféře. American Graffiti sedmdesátých. let. "That's what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age." & "Man, it's the same bullshit they tried to pull in my day. If it ain't that piece of paper, there's some other choice they're gonna try and make for you. You gotta do what Randall Pink Floyd wants to do man. Let me tell you this, the older you do get the more rules they're gonna try to get you to follow. You just gotta keep livin' man, L-I-V-I-N."

Postava Konga dodnes patří mezi nejslavnější filmová monstra v celé historii kinematografie, dočkala se nespočet dalších filmových pokračování, adaptací a taktéž spojení s legendární japonskou Godzillou. První filmová adaptace nabízí jedinečnou a úžasnou ruční animaci, která v té době byla naprosto nadčasová a i s odstupem času vypadá v dnešní době stále kouzelně. Začátek filmu je poměrně pomalejší, herecké výkony a dialogy odpovídají tehdejšímu hollywoodu a proto je nutné počítat s melodramatickými výjevy, které s odstupem času působí velmi odlišně, ale jakmile se celý film přesune na ostrov a poprvé se na scéně objeví Kong, tak film získá jedinečnou atmosféru a skvělé tempo, které dokáže udržet až do konce, zbytečně se nezaobírá jednotlivými vztahy a celkovým příběhem, místo toho nabízí dechberoucí a skvělé animace soubojů mezi Kongem a ostatními tvory, film se tak stává velmi akční záležitostí, která se neustále stupňuje, přičemž samotný závěr v podobě Empire State Building, kde Kong svádí souboj s letadly, patří mezi ty nejikoničtější momenty celého filmu. Po filmové stránce je původní King Kong nezapomenutelnou filmovou záležitostí, kterou je opravdu nutno vidět a ačkoliv vznikl jako reakce na tehdejší úspěchy podobných filmů, viz The Lost World, tak právě až on se stal hollywoodským velkofilmem a bijákem, který se stal inspirací pro ostatní podobné filmy a dodnes se nachází v mnohých žebříčkách na velmi vysokých místech a to oprávněně. Dle mého názoru je o 72 let pozdější verze Petera Jacksona z roku 2005 o úroveň výš. "Kong, the Eighth Wonder of the World." & "It was beauty killed the beast."

Forrest Gump je jednoznačně tím nejvypočítavějším nejrafinovanějším filmem světové kinematografie. Film natočen s tak neuvěřitelnou chytrostí, že je opravdu velmi těžké hodnotit Forresta Gumpa racionálním způsobem. Ono totiž útočit na divákovo emoce skrz postavu Forresta, jehož chytrost nedosahuje zrovna vysokých čísel, aneb: "Stupid is as stupid does." je z hlediska filmů a vůbec vyprávění příběhů hodně laciný a levný trik, jelikož jakmile v takovém případě nahradíte tuhle osobu normálním myslícím člověk, tak veškerý efekt padá jako domeček z karet. Rovněž začlenění Forresta do několika skutečných událostí vystihující minulost USA mi přijde taktéž jako snaha o větší a silnější zapůsobení a upřímně mi tenhle aspekt moc nesedl a to můžu být rád, že se z knižní předlohy vypůjčilo opravdu jenom něco. Film se snaží od samotného začátku nepůsobit vážně, jistý nadhled a recese nejen z postavy Forresta, ale taktéž ze zmíněných událostí, je patrný a nepřehlédnutelný, ale zároveň ho máme v závěru brát vážně, což si prostě navzájem odporuje. Postava Forresta umožňuje divákovi se zasmát nad situacemi, nad kterýma by se v případě normálního člověka absolutně vůbec nezasmál, naopak by kroutil hlavou, zde to má více méně dovolené a oprávněné. Dát ale Forrest Gump nižší hodnocení, tj. tři a méně, by bylo dle mého názoru už jenom čistě z nenávisti. Jedná se o velmi chytře, až geniálně natočený film a respekt před Zemeckisem, že dokázal natočit takhle dotěrný film, který dokáže zároveň rozesmát a dojmout. Skvěle natočené a odvyprávěné, se spoustu vtipnými a jednoznačně nezapomenutelnými scénami, které se navždy zapsaly do dějin. Tom Hanks pravděpodobně ve své nejlepší roli a nikdy nezapomenu na scénu, kdy zjistí, že má syna a ačkoliv jsem se celou tu dobu nedokázal přenést přes veškeré to pohádkové vyprávění a tlačení falešných emocí kupředu směrem k divákovi, tak v tenhle okamžik jsem se emocionálně naprosto položil. Mimo jiné postava Garyho Sinise je opravdu skvělá a těžko se dá uvěřit tomu, že jeho herecká filmografie obsahuje tak málo vynikajících filmů. V mých očích bude Forrest Gump navždy vypočítavým filmem, který ke všemu okradl The Shawshank Redemption o Oscara a s tím se nedokážu smířit. "I'm not a smart man... but I know what love is." & "Run, Forrest! Run!" & "He's the most beautiful thing I've ever seen but is he smart or is he...?"

Velkolepé a nádherné veledílo určeno pro lidi, pro které je film neodmyslitelnou součástí jejich životů a bez něhož si nedokážou v žádném případě představit život. Film oslavující krásy filmů a kinematografie tím nejkrásnějším možným způsobem, skrze dojemný a zároveň velmi lidský příběh dvou lidí, které odděluje poměrně velký věkový rozdíl, ale zároveň je spojuje obrovská láska ke kinematografii takovým stylem, že mezi nimi vznikne nádherné a láskyplné přátelství. Půvabný příběh odehrávající se na malebné a nádherné Sicílii, ukazující tehdejší obrovskou popularitu kin, která v té době byla snad jediným místem, kde bylo možné nějakým způsobem kulturně vyžít a zároveň ukazuje obrovskou vášeň a směs emocí, které díky tehdejším filmům v lidech vznikaly. Takřka vytoužený sen každého milovníka filmů, stát v promítací kabině, poslouchat zvuky projektoru a sledovat všechny ty lidi, kteří si užívají atmosféru filmu. Přenádherná hudba Ennia Morriconeho opravdu nepotřebuje žádný rozsáhlý komentář, to se prostě musí slyšet. Scéna s promítáním filmu na stěnu domu pomocí sklíčka je nezapomenutelná. Nuovo cinema Paradiso oslavuje krásy filmů a vzdává tak poctu tehdejším kinům a tehdejší kinematografii za to, jak byla nesmírně okouzlující a nádherná. Při sledování filmu jednoznačně zažijete pocit, že se tahle veškerá nádhera a krása nadobro vytratila a že už tady s námi hodně dlouhou dobu není. Doporučuji vyhnout se Director's cut.

Jedinečný, umělecký, bizární, divoký, šílený a pohádkový film, který je svým obsahem a prostředím natolik hypnotizující a především nevídaný a originální, že tomu lze opravdu těžko neodolat. Jeden z nejoriginálnějších filmů světové kinematografie, obsahující směs hned několika žánrů dohromady. Setkáváme se zde s komedií, hororem, sci-fi, dramatem a zároveň s romantickou zápletkou, která nad touhle směsicí žánrů vytváří jistou lehkost, nadhled a dělá film o to krásnějším až poetickým. Některé scény jsou jedinečné a velmi originální, například společná hra na violoncello a pilu, nebo bláznivý pokoj se žáby a šneky, vtipná a usměvavá scéna s matrací, snaha jedné postavy o neustálou sebevraždu a především bláznivý a šílený závěr v podobě vyplavení celého domu. Charaktery jednotlivých postav jsou jedinečné a netradiční, ale o to víc vnášejí do filmu velmi specifické kouzlo a dodávají filmu ještě větší šílenost. První celovečerní film režiséra Jeana-Pierra Jeuneta, který dokázal vytvořit film, ze kterého doslova září originalita v každé vteřině od samotného začátku až do úplného konce. Delicatessen je atmosféricky natolik kouzelným a pohádkovým filmem, který nabízí nevšední a doposud nevídaný filmový zážitek, který si člověk zapamatuje do konce svého života ať už se mu film líbil nebo ne, ale člověk s citem pro atmosféru a jistý poetismus a nadhled bude tenhle film naprosto milovat.