pollstro

Z dnešního pohledu The Evil Dead zanechal nesmazatelnou stopu v rámci hororového žánru, navíc se dočkal několika dalších pokračováních a později i remaku. Natočit v mladém věku takhle ambiciózní film vyžaduje obrovský talent a uznaní, které Sam Raimi nepochybně získal. První třetina je skvělá, navození temné a děsivé atmosféry je opravdu precizní, především scéna se znásilněním v lese je nezapomenutelná, taktéž v samotném závěru se najde několik chytrých a geniálních momentů, jako je například vytékající krev na sklo promítačky. Zbytek je bohužel natolik bizárním, trapným až směšným výtvorem, který nelze v žádném případě brát seriózně, naopak působí z dnešního pohledu vtipně. Příběh poměrně dlouho stojí na jednom místě a nikam se neposouvá, o chováním hlavních postav není potřeba ani mluvit. Klasický zástupce béčkového hororu, který se přes poměrně nízký rozpočet vcelku vydařil, ale když porovnám, co dokázal Tobe Hooper se svým The Texas Chain Saw Massacre s takřka třikrát nižším rozpočet, tak zde The Evil Dead vypadá jako hodně nepovedený vtip. "We're going to get you. We're going to get you. Not another peep. Time to go to sleep."

Touha po vévodském titulu snad nikdy nebyla takhle absurdní, chladnokrevná, ale zároveň i cynická a hořká, jako v případě Kind Hearts and Coronets, který vypráví o člověku, který se mstí svému rodu za to, jakým způsobem se zachoval k jeho matce a k němu samotném. Jeho dychtivost po pomstě a dokázání, že v životě vskutku něco dokázal, je velmi silná. Po filmařské stránce se nejedná o nic výjimečného, ale svým způsobem vyprávěním a velmi netradičním obsahem je Kind Hearts and Coronets zajímavým počinem. Především Alec Guinness a jeho několikanásobné ztvárnění různých postav je příjemné. "As in an old Italian proverb: revenge is the dish which people of taste prefer to eat cold."

Celých 17 let dělí druhé pokračování série Bad Boys od tohoto třetího a to samozřejmě vytváří jisté pochybnosti a obavy, ale v tomhle případě se není nutno ničeho bát, jelikož z Bad Boys for Life je cítit obrovský respekt a úcta k celé sérii, lze opravdu vidět, že všichni zúčastnění měli v plánu plně navázat na tuhle legendární sérii a plně respektovat předešlé díly a vzít si z nich opravdu ty klíčové vlastnosti, které fanoušci a diváci natolik milují a které dělají z Bad Boys neuvěřitelně zábavnou a akční podívanou. Hlavní herecké duo Will Smith a Martin Lawrence je neustále vynikající a vtipné, jejich vzájemná chemii mezi sebou pořád funguje a je opravdu radost se na jejich opětované setkání dívat. Především Lawrence a jeho typické a klasické vtipné hlášky jsou opravdu skvělé, přičemž Smith je pořád ten stejný, ambiciózní, namachrovaný a stylový frajer Mike Lowrey. Stará dobrá buddy akční komedie z devadesátek, která se snaží pokračovat v odkazu série Bad Boys a taktéž se snaží navázat na styl a způsob natáčení Michaela Baye, přičemž se nejedná o čisté kopírování, ale je tam vidět jistý náznak jeho přístupu z důvodu, aby co nejlépe navázali na dva předchozí díly a aby získali náznak celistvosti, za což má u mě belgická režisérská dvojice Adil El Arbi, Bilall Fallah velký respekt, jejich láska k téhle sérii je opravdu viditelná a upřímně si myslím, že tímhle filmem ukázali svůj obrovský talent a jsem nesmírně zvědav na jejich následující projekty. Bad Boys for Life přichází s příběhem, který je schopen nabídnout akci, zábavu a taktéž dokáže přitlačit a zvážnit, což z něj dělá v rámci celé série pravděpodobně nejdospělejší díl. Přesto ale mám se samotným pokračováním několik problémů. 1) Absence akčních scén. Celou sérii Bad Boys považuji za obrovský balík plný akce, obzvlášť po tom, co předvedl Bay v druhém pokračování, kde se opravdu utrhl ze řetězu a nabídl tak neuvěřitelnou nálož akce, od samotného začátku až do konce, což mělo za následek tolik originálních, doposud nevídaných, chytrých a zábavných scén, které se i přes svoji nerealističnost a absurditu navždy zapsaly do dějin akčních filmů. Bohužel něco takhle podobného se zde neděje, což mi v mém případě přijde na škodu. Jistý náznak hrátky s kamerou během akčních scén tu samozřejmě je, ale není to tak ohromující a zábavné. 2) Scénář. Ten místy působí opravdu levně a naivně. Ve filmu se nachází několik okamžiků, scén, nad kterými jsem musel malinko kroutit hlavou a jejich existenci jsem moc nepobíral. Hlavní zápletka vcelku ujde, ale záporák není natolik působivý jako v minulých dílech. Taktéž zapojení mladší generace v podobě organizace AMMO, kteří doprovázejí hlavní duo mi nepřipadalo natolik důležité, aby se muselo ve filmu objevit a částečně mi přišlo, že tak trochu brali prostor hlavním postavám. Závěrečná část odehrávající se v Mexiku mi přišla poměrně slabá. Použité CGI nepřidávalo zrovna na realističnosti a samotné finále celého příběhu mi přišlo na úkor předchozích událostí, které se staly a značně ovlivnily hlavní postavy, zcela nesmyslné. Veškerý obsah těchto problémů má co do činění se současnou kinematografií a její přístupem k natáčení filmů, snaha co nejvíce vyjít vstříc všem a nejlépe ještě během toho edukovat diváky je obrovská a překračuje to jisté hranice, které následně ovlivňují celkový pocit a dojem z celého film a to se na akčním filmu z devadesátek jednoznačně projeví a já tento proces odsuzuji u každého filmu. V rámci ale veškerých pokračováních a oživováních filmových sérií patří Bad Boys for Life mezi ty nejvíce povedené. Tenhle návrat jsem si neuvěřitelně užíval. Ten nostalgický pocit a dojem je zde pořád cítit, pořád to jsou ti Bad Boys jak jsem si je pamatoval, i když s jistými prvky navíc, ale pohybovat se znovu po sluném Miami za doprovodu původního soundtracku z prvního dílu a za doprovodu Innver Circle - Bad Boys bylo něco tak nostalgicky skvělého a nádherného. "I've never trusted anybody but you. I'm asking you, man. Bad Boys, one last time?"

Nikdy v životě jsem si nedokázal představit, že by poválečná, vybombardovaná a naprosto zničená Vídeň, rozdělená na americkou, britskou, ruskou a francouzskou část, mohla být natolik okouzlující a úchvatná, až mě svojí atmosférou naprosto pohltila a uchvátila. The Third Man jednoznačně patří mezi ikonické zástupce žánru film-noir a zároveň je jedním z nejlepších filmů tohoto žánru, ne-li vůbec tím nejlepším. Mysteriózní a tajemný příběh autora Grahama Greena využívá jedinečné a zajímavé prostředí, ve kterém dochází ke střetu různých národností, různých příběhů, což dalo ve finále možnost vzniku kultovnímu filmu, který se se svým obsahem, vizuální a filmovou nadčasovou stránkou, stal jedním z nejvýznamnějších filmů světové kinematografie. Noční, nasvícená a černobílá Vídeň je naprosto fenomenální a nádherná, každý záběr tohoto města vytváří jedinečné pohledy, fotografie, které si jednoduše zaslouží zhmotnit a dívat se na ně tak každý den. Geniální hra se světlem a fantastické záběry, mnohdy se zajímavými úhly natočení kamery, tvoří společně vůbec tu nejkrásnější filmovou vizuální stránku v rámci celé kinematografie a to se jedná o černobílý film. Velmi netradiční, ale perfektně sedící a geniální hudba, táhnoucí se celým filmem, vytváří neobyčejnou a nezapomenutelnou atmosféru a skvěle doprovází obrazy Roberta Kraskera. Na mnoho scén by se člověk mohl dívat nesčetněkrát a přesto by ho nikdy neomrzely a neuchvátily, nástup Orsona Wellese, celková závěrečná půl hodina odehrávající se ve vídeňském kanalizačním systému, ruské kolo, noční uličky Vídně, muž s balónky a finální záběr na čekajícího Josepha Cottena a pomalu blížící se Alidu Valli. Tohle je úchvatná, černobílá, nádherná a dechberoucí filmařina v celé své kráse a zároveň se s největší pravděpodobností jedná o nejlepší film-noir v celé historii. "Don't be so gloomy. After all it's not that awful. Like the fella says, in Italy for 30 years under the Borgias they had warfare, terror, murder, and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci, and the Renaissance. In Switzerland they had brotherly love - they had 500 years of democracy and peace, and what did that produce? The cuckoo clock. So long Holly."

Velmi originální, nápaditá, skvělá, zábavná, povedená a romantická časová smyčka, která se záměrně vyhnula veškerému tématu ohledně sci-fi, kouzel a prostě se z neznámých a záhadných důvodu jednoduše děje. V této časové smyčce je uvězněn sarkastický, cynický, egoistický, humorem naplnění, vtipný, životem otrávený a zábavný moderátor počasí Bill Murray, kterému tahle role neuvěřitelně sedla a dokážu si představit, že nemusel takřka svoji roli vůbec hrát, jelikož přesně takovou osobou on ve skutečnosti je. Nádherná a půvabná Andie MacDowell vnáší do celého příběhu romantickou zápletku a půvabnou jiskru. Díky svému nevšednímu námětu, skvělému scénáři a vynikajícím hereckým výkonům v čele s Billem Murray, se Groundhog Day stává jednou z nejlepších romantických komedií, na kterou je možno se dívat donekonečna a přitom nikdy neomrzí a stále pobaví. V následujících letech vznikající filmy podobného tématu se nikdy nedokázaly přiblížit kvalitám Groundhog Day a s největší pravděpodobností se tak nikdy nestane. "What would you do if you were stuck in one place and every day was exactly the same, and nothing that you did mattered?" & "Okay, campers, rise and shine, and don't forget your booties 'cause it's cooooold out there today."

The Black Cat (1934) nemá s povídkou The Black Cat od světoznámého autora Edgara Allana Poea absolutně nic společného a jenom využívá jeho jména ve svůj vlastní prospěch a z této legendární povídky si pouze půjčuje černou kočku, jejíž význam ve filmu je absolutně žádný a je mi záhadou její použití. Herecké hororové legendy Boris Karloff a Bela Lugosi a jejich herecké výkony působí z dnešního pohledu naprosto směšně a příšerně. Pro milovníky klasického hororového žánru a nadšené fanoušky pravděpodobně povinnost, nad kterou budou slintat blahem. Pro ostatní velmi náročné a těžko snesitelné. "You must be indulgent with Dr. Werdegast's weakness. He is the unfortunate victim of one of the commoner phobias, but in an extreme form. He has an intense and all-consuming horror of cats."

Klasický představitel francouzského realismu a zároveň typický předchůdce žánru noir, jenž vznikl o několik let později, ale jednoznačně inspirován podobnými filmy, jako je právě Nábřeží mlh. Prostředí přímořského přístavního města Le Havre perfektně zobrazuje a vystihuje tehdejší dobu a směr, kterým celá Francie směřovala. Celková atmosféra působí velmi unaveně, vše je zahalené, mlhavé, pochmurné, špinavé a pracovitost, společně s vyčerpaností, je cítit z celé společnosti. Samotný úvod působí velmi zmateně, jelikož divák je společně s postavou Jeana zahlcován od samotného začátku spoustu informacemi, se kterými neví jak naložit, nic není pořádně vysvětleno, ale až s postupem času, kdy divák proniká víc a víc do filmu, se začne odkrývat celkový příběh, zápletka, a s tím přichází několik momentů, které vysvětlují spoustu věcí a najednou začíná dávat vše smysl. Nemluvě o tom, že příběh nechává spoustu nezodpovězených otázek a je jen na divákovi, jak si na ně odpoví. Přijde mi, že se filmem Nábřeží mlh inspirovalo nespočet dalších filmů a podobný koncept jsem již několikrát někde viděl. Nádherný a kouzelný atmosférický film s vynikajícím Jeanem Gabinem v hlavní roli vojenského dezertéra, který se zamiloval do kouzelné Michèle Morgan, která zde představuje femme fatale, a společně vytváří nádherný prvek romance skrze celý film. Nespočet krásných a silných dialogů, které úderně a silně vystihují tehdejší dobu, ale taktéž nádherně podtrhují milostný vztah mezi hlavními postavami. Samotný závěr celého filmu je naprosto jedinečný, skvělý, ohromující a smutný. Nezapomenutelné dílo francouzské kinematografie a skvělá ukázka jedinečného filmového a lidského cítění Marcela Carné pro atmosféru, poetismus, romantismus a vůbec film jako takový.

Největší vadou na celé kráse Ninočky je jednoznačně naivní scénář, který v sobě skrývá naprosto nelogické a nesmyslné chování postav společně s propagandou v podobě neustálého zesměšňování komunismu skrze hlavní postavu v roli Grety Garbo, jejíž takřka robotické chování v úvodní třetině působí hodně přehnaně a nepřirozeně, stejně tak její následná transformace ze zaryté komunistky na volně smýšlející dívku zamilovanou do Paříže, svobody a především do Melvyna Douglase, který zde reprezentuje ikonu kapitalismus tím největším možným stylem. Na druhou stranu se ale jedná o příjemný a místy opravdu zábavný film, jehož příběh je natolik pohádkový, až je svým způsobem nádherný a pozitivní, a to především díky milostnému vztahu hlavních představitelů. Na svoji dobu typický hollywoodský snímek prezentující souboj dvou odlišných politických ideologií, přičemž americký vliv a myšlení je z filmu hodně znatelné. Rozhodně výjimečný nadprůměr ve svém žánru a ve své době.

V oblasti filmů ze soudní tématikou přichází Sidney Lumet, tvůrce nejznámějšího soudního filmu Dvanáct rozhněvaných mužů, s velmi odlišným snímkem, jelikož zde hlavní postava právníka nepředstavuje typicky slušného, vzdělaného, inteligentního a dobrosrdečného právníka bojujícího za spravedlnost a pravdu. Naopak zde máme postavu, která se nachází na samotném dně nejen svého osobního života, který je plný alkoholu, ale taktéž i toho pracovního, odůvodněný nešťastnou událostí v minulosti, přičemž právě blížící se soudní proces se pro něj stává jedinou možnou cestou ke vysvobození a nalezení smyslu života. V tu chvíli dostává jeho život jistý impuls, najednou má pro co žít a je schopen tomuto případu obětovat téměř vše, i když se nachází v beznadějné situaci, jelikož nepřátelská strana má značnou výhodu. Paul Newman je naprosto fantastický a excelentní, roli právníka potápějícího se v alkoholu zahrál opravdu skvěle. Sidney Lumet a jeho zkušenost se soudní tématikou se prostě nezapře. Velmi pomalé tempo, ponurá atmosféra a skvělý rozbor člověka nacházejícího se na dně svého osobního a profesního života, ve kterém svádí souboj s ostatními, ale především sám se sebou. Jeden z nejlepších filmů se soudní tématikou.

Z dnešního pohledu je pojem a název Rambo takřka nesmrtelný, odkazující na kultovní a legendární postavu akčních filmů, která stvořila nejikoničtějšího zástupce tohoto žánru. First Blood je svojí surovou, špinavou, promrzlou a násilnou atmosférou něčím mnohem víc než typickým akčním béčkem, což je především způsobené díky psychologickému rozboru hlavní postavy, kterou poznamenala válka ve Vietnamu a její minulost ji neustále pronásleduje, přičemž není schopna na ni zapomenout a zároveň se střetává s odporem a nenávistí ostatních, kteří ji odsuzují za její účast ve válce. Vzniká tak boj mezi vysloužilým zabijákem a několikanásobnou přesilou v podobě bandy místní policie v horách a lesích, kterou díky své naprosté vynalézavosti, chytrosti a vypočítavosti Rambo zcela s přehledem vyhrává a zároveň se jedná o nejzajímavější prvek celého filmu, který právě posouvá celý film na jinou úroveň. Neuvěřitelná škoda, že samotný závěr absolutně postrádá tohle největší kouzlo celého filmu, pohřbívá ho a posouvá tak celý film do klasického, ničím neoslňujícího akčního filmu, který dává značně najevo, v jakém stylu budou následující díly. Největším problémem je, že postava Ramba měla filmem First Blood vzniknout a zároveň zaniknout, protože tam, kde první díl kraluje a vyčnívá v rámci žánru, tak v ostatních pokračováních se naprosto ztrácí. Sylvester Stallone ve své legendární, ikonické a nesmrtelné roli. "You don't seem to want to accept the fact you're dealing with an expert in guerrilla warfare, with a man who's the best, with guns, with knives, with his bare hands. A man who's been trained to ignore pain, ignore weather, to live off the land, to eat things that would make a billy goat puke. In Vietnam his job was to dispose of enemy personnel. To kill! Period! Win by attrition. Well Rambo was the best."