pollstro

Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že Los Olvidados je typickým zástupcem neorealismu, tak tomu ve skutečnosti tak není. Slovy Buñuela: "Neorealistická realita je neúplná, konvenční a především racionální.". Navíc Los Olvidados obsahuje jisté prvky surrealismu, viz například snová scéna, která je filmově naprosto skvělá, nebo když hodí chlapec vejce do objektivu kamery. Zároveň Buñuel neminimalizuje postavy a nedělá z někoho naprosto bezbranného člověka, i když se to může na první pohled zdát, ale ve finále pokaždé ukáže pravdivou stránku každé postavy, což nakonec platí i u slepého starce. Los Olvidados tedy patří mezi sociální realismus, který velmi tvrdě, surově, realisticky, upřímně, bez jakýchkoliv zábran, zobrazuje život mladistvých na okraji společnosti, kteří pochází z chudých rodin, neustále se setkávají s kriminalitou, násilím, zloději, podvodníky, lží a cesta z téhle zatracené propasti je pro ně nemožná. Buñuel obviňuje rodiče z naprostého selhání, jelikož právě oni jsou tím původem veškerých těchto problémů, právě jejich výchova a přístup ke svým dětem je nejvíce ovlivňuje a transformuje. Velmi silné, emotivní, kruté a jednoznačně pravdivé vyprávění příběhu mladého Pedra, který se i přes veškerou snahu o vysvobození z tohoto života, setkává s tvrdou a nemilosrdnou ránou života, která nejen jeho, ale i nás samotné diváky, položí nekompromisně na lopatky a z těží se budeme vracet zpátky na nohy. Jistá podobnost s jinými filmy zde lze vidět, například Cidade de Deus, nebo ikonický zástupce francouzské nové vlny Les Quatre cents coups a podobné prvky lze taktéž vidět i v neorealismu, ale Buñuel svým realistickým přístupem a vyobrazením veškerých postav a událostí skutečně tak, jaké doopravdy jsou, bez zkrášlení a zjednodušení, poráží všechny s naprostým přehledem. Význam a sdělení filmu platí i po tolika letech od doby svého vzniku a přitom je stále aktuální a šokující.

Příběh sira Thomase Mora, jenž se postavil proti svému králi a zákonu, který uznával legitimitu všech potomků Jindřicha a Anny Boleynové a zároveň neuznával sňatek s jeho bývalou manželkou Kateřinou. More odmítl odsouhlasit přísahu tohoto zákona, načež byl následně zatčen a během velmi sporného a neadekvátního soudního procesu byl odsouzen k trestu smrti. A Man for All Seasons přívětivým způsobem vypráví tento příběh a člověk, který nemá žádné znalosti o tomhle historickém období Anglie, se velmi pěkně orientuje ve veškerém dění a je vcelku škoda, že film nevyužil téhle vlastnosti a nešel ještě víc do hloubky celého příběhu, jelikož zde rezervy rozhodně jsou. Po filmové stránce vynikající, taktéž i herecké výkony perfektní a Paul Scofield v hlavní roli skvělý. Obdivuhodný a zároveň bláznivý příběh o člověku, který se posléze stal patronem a symbolem politiků, právníků. "Not so. Not so, Master Secretary. The maxim is "Qui tacet consentire": the maxim of the law is "Silence gives consent". If therefore you wish to construe what my silence betokened, you must construe that I consented, not that I denied."

Vykreslení povýšenosti, namyšlenosti, sobectví, přetvářky, pokrytectví a falešnosti vyšší společnosti, která tráví svůj čas nesmyslnými činnostmi, pořád řeší záležitosti ostatních lidí a v neposlední řadě neustále mění svoji náklonnost a city vůči druhému na základě situace, ve které se momentálně nachází a která je pro ně nejvíce výhodná. Jean Renoir se snaží pomocí vtipných a satirických momentů vykreslit tehdejší společnost a obdivuhodně dokázal vyobrazit veškeré konflikty mezi všemi zúčastněnými a jejich vzájemnou propojenost a návaznost. Na druhou stranu mi moc nesedlo neustále prolínání vtipných a vážnějších scén, které mají za následek to, že je poté těžší si v hlavě srovnat, jakým způsobem má člověk veškeré dění vnímat. Závěrečných 45 minut jsou naprosto vynikající, je jenom otázkou času, kdy dojde k vážnějšímu okamžiku a byla radost sledovat, jak se kamera pohybuje po chodbách zámku a zachycuje všechno dění, které vygraduje až do mrazivého finále. Proč je ale La règle du jeu mnohými považován za jeden z nejlepších filmů francouzské kinematografie, mi je ale záhadou.

Obyčejný a jednoduchý příběh z poválečného Japonska, který nastavuje zrcadlo nejen tehdejší společnosti, ale taktéž i té současné a ve finále i té budoucí, jelikož problematika vztahů mezi dětmi a rodiči zde bude napořád. Skutečná, cílená a velmi důležitá ukázka, při které se mohou dostavit pocity, že sledujeme sami sebe a uvědomujeme si, že právě takhle podobným způsobem se chováme vůči ostatním, nebo že ostatní se takhle chovají vůči nám, je jenom důležité si uvědomit, zda se chyba nachází na naší straně a pokud ano, tak ji napravit, dokud je ještě čas a existuje možnost. Jde jenom o to nebýt zaslepen a zaneprázdněn současným životem, ale vidět mnohem dál a vcítit se do životů svých blízkých, jelikož nás může naše chování vůči nim v pozdější fázi života mrzet a to bude poslední věc, co s tím budeme moct udělat. Obsahově velmi důležité, ale po filmové stránce je Tōkyō monogatari neuvěřitelně nezáživným, až nudným filmem. Statická kamera, tedy až na jednu výjimku, je v celkovém výsledku špatná, jelikož dění před kamerou je absolutně nezáživné, nedynamické a v žádném případě nedokáže nahradit pohyb kamery. Herecké výkony iritující, ať jejich postavy říkají co chtějí, stejně se pokaždé tváří úplně stejně a k tomu všemu pomalé tempo vyprávění s lehce předvídatelným koncem, ke kterému se zdá být cesta takřka nekonečná.

Představa a vize Terryho Gilliama o blízké budoucnosti je svým způsobem velmi zajímavá, hypnotizující, bizarní, vtahující a především originální, doposud nevídaná a z pohledu celku velmi odvážná, jelikož si lze těžko představit, že by Brazil dokázal zafungovat v rámci širšího publika, což nakonec i vystihuje jisté pochybnosti ze strany produkce v době natočení, čemuž se opravdu nelze ani divit. Brazil nabízí satirickou a pesimistickou vizi světa, který je zcela podřízen vládním organizacím, které dohlíží na životy lidí, pořád je sledují, kontrolují a oni tak žijí v neustálém strachu, přičemž se svět pomalu a jistě blíží k neodvrácené apokalypse. Sledovat tenhle svět je neuvěřitelným filmovým zážitkem, jelikož vše působí tak bizarně a směšně, ale někde v hloubi tušíme, že tato představa světa může být skutečná a o to víc je hořká. Gilliam se nechal inspirovat nejen knižním titulem 1984 od Orwella, ale taktéž lze ve filmu spatřit jisté odkazy na Franze Kafku. Nelze si nevšimnout několika momentů, které se náramně podobají film-noir a taktéž inspirace v japonské a řecké kultuře, viz samuraj a okřídlený Sam, je nezpochybnitelná. Gilliam dokázal vytvořit směs několika žánrů, kultur, světů, filmových období, knižních děl a vše spojil do jednoho celku, nesoucí název Brazil a ačkoliv je příběh méně zajímavý a mnohdy se dostává pocit, že se vše děje čistě náhodou a ve finále nic z toho nedává moc smysl a rozum, tak i přesto je Brazil působivým dílem, kterému nelze neodepřít jeho čestné místo ve světové kinematografii. Mimochodem mini role Roberta De Nira je geniální a neuvěřitelná škoda, že nedostal mnohem více prostoru. "Care for a little necrophilia? Hmmm?" & "Bloody typical, they've gone back to metric without telling us." & "Listen, this old system of yours could be on fire and I couldn't even turn on the kitchen tap without filling out a 27b/6... Bloody paperwork."

Nápadité, chytré, ve finále jednoduché, ale přesto působivé využití metody technicoloru, která pokaždé zvýrazňuje určitou barvu, charakterizující danou scénu. Navíc zde dochází k prolínání barevného a černobílého obrazu, každý z nich vystihující jiné prostředí filmu, ve kterém se příběh odehrává. Velmi zajímavé kamerové přechody mezi těmito dvěma světy. Na svoji dobu vynikající a obdivuhodné filmové triky a efekty, které i po tolika letech dokážou neustále nadchnout a s údivem člověk sleduje úroveň filmových triků v tehdejší době. Svým příběhem a zpracováním je A Matter of Life and Death nadčasovou záležitostí. Zajímavý a originální romantický příběh pohrávající si s myšlenkou, že po smrti stále existuje život a že od samotného narození máme přesně určený okamžik, kdy máme zemřít a jakmile se tak nestane, tak tento osud je těžké oddálit, či úplně změnit, pokud tedy na řadu nepřijde láska, která je schopna zvrátit a překonat i nepřekonatelné a pokaždé dokáže zvítězit. I když se ve filmu objevují náznaky vlastenectví, propagace a svobody, skoro jako v každém filmu vznikající v tomhle období, a taktéž přijde na souboj mezi USA a Anglií, kde se začnou jednotliví zástupci dohadovat o tom, jaká země je lepší a která horší, tak i přesto se jedná velmi vydařený film, jehož filmové zpracování je dechberoucí. "A weak mind isn't strong enough to hurt itself. Stupidity has saved many a man from going mad."

Působivý film-noir o souboji mezi dobrem a zlem, nabízející dvě naprosto odlišné stránky filmu, dvě rozdílné poloviny, dva žánry, přirovnávající se hlavní myšlence filmu, tj. tetování jedné z hlavních postav - LOVE-HATE. Ve své době byl The Night of the Hunter velmi negativně přijat, což mělo za následek, že Charles Laughton nic dalšího již nenatočil, což by se vzhledem k jeho věku a rakovině pravděpodobně stejně tak stalo, bez ohledu na úspěch či neúspěch. Z dnešního pohledu se jedná o filmovou klasiku, která je typická svým přechodem z velmi drsného, násilného, nenávistného a tajemného hororového thrilleru, do krásné pohádky plné lásky, dobra, zvířátek a rodiny, s nádherným a hřejivým závěrem. Po vizuální stránce velmi působivé a skvělé, především hra se světlem hraje ve filmu nesmírně důležitou roli a některé záběry jsou vizuální nádherou. Hlavní padouch v roli Roberta Mitchuma je velmi děsivý, manipulativní, o to víc, když vraždí ve jménu náboženství a tetování LOVE-HATE a doprovázející komentář, je dodnes více než kultovní. Bohužel některé herecké výjevy a momenty působí velmi nepovedeně a špatně, to samé platí o příběhu, který je až moc lineární, směřující velmi snadno ke konci, bez ohledu na veškeré postavy a jejich detailnější rozbor, což má v samotném finále za následek momenty, které nedávají zrovna moc smysl, ale i přesto má příběh poměrně svižné tempo. "Lord, save little children. You'd think the world would be ashamed to name such a day as Christmas for one of them and then go on in the same old way. My soul is humble when I see the way little ones accept their lot. Lord, save little children. The wind blows and the rain's a-cold. Yet they abide...They abide and they endure"

Jednoduchá, krásná a moderní pohádka vyprávějící skoro až triviální příběh o začleňování odlišného člověka mezi ostatní. Svět Edward Scissorhands je vizuálně velmi nádherným místem hrající nespočet barvami a tvary. V tomhle světlém a barevném světě kontrastuje postava Edwarda, který celý svůj život žil sám na odlehlém místě, bez kontaktu s ostatními, což má za následek jeho vystrašenost, neznalost, nevinnost a plachost. Poprvé se tak střetává s životem normálních a obyčejných lidí, kteří ho samozřejmě zprvu posuzují negativně podle vzhledu, vytváří si předsudky a názory, aniž by danou osobu znali. Následně ho díky jeho talentu a nevinnému pohledu na svět bláznivě milují a obdivují, aby ho v následujícím momentu využili a při následku sebemenší konfrontace a odporu odsoudili a nenáviděli. Burton skvěle vykresluje osobu, který je svým vzhledem a chováním zcela odlišná od ostatních a zároveň dokáže do celého příběhu přidat tolik lásky a lidskosti, že to v samotném finále dokáže silně dojmout. Konfrontace a střet těchto dvou odlišných světů zvládá Burton naprosto s přehledem. Postava Edwarda jednoznačně patří mezi ikonické, kultovní a je známá po celém světě a to především díky skvělém a vynikajícímu hereckému výkonu Johnnyho Deppa a taktéž nevšednímu vizuálu, který je na jednu stranu děsivý, zvláštní, bizarní a nabývá dojmu loutky. Strašidelná atmosféra v samotném úvodu, kdy postava Peg vejde do hradu a následně se poprvé setká s Edwardem, je úžasná. Stejně tak jako momenty, kdy Edward vystřihává výtvory z živých stromů. Velmi působivé, dojemné a především lidské. "Well... a long time ago, an inventor lived in that mansion. He made many things, I suppose. He also created a man. He gave him insides, a heart, a brain, everything. Well, almost everything. You see, the inventor was very old. He died before he got to finish the man he invented, so the man was left by himself... incomplete and all alone."

Působivá a velmi osobní a specifická alegorie, která kritizuje tehdejší vládu a režim Francisca Franca a zároveň zachycuje období těsné po občanské válce. Pohled do života dvou mladých dívek a dětského světa, který je doposud zcela nepoznamenán válkou a vládnoucím diktátorským režimem, což se náhle změní příjezdem nákladního vozu do vesnice, který s sebou veze filmový pás s filmem Frankenstein, který se má promítat ve zdejším kině. Z téhle zprvu nevinné projekce se v samotném závěru filmu vyklube událost, která navždy ovlivní mysl, paměť a vnímání světa jedné z dívek. Pomalu plynoucí film, využívající atmosféru tehdejší doby a prostředí. Skvělá a nádherná kamera, která nabízí vskutku malebné záběry, doplněné žlutými slunečními paprsky pronikajícími okny, které se náramně podobají včelím plástvím. El espíritu de la colmena je kouzelným a magickým filmem a o to víc si Víctor Erice zaslouží obdiv, protože tohle je neuvěřitelný debut.

Harold and Maude je velmi nevšední, zvláštní, bizarní a šokující, ale zároveň v sobě ukrývá spoustu nádherných, krásných a pravdivých myšlenek a názorů na svět a život, že je velmi těžké cokoliv proti tomu namítat. Provokativní černá komedie Hala Ashbyho, kterou snad nemohl natočit v lepším období a čase. Sebevraždy, pohřby a pohřební auta, jednoruký generál, demolice, přístroj na dýchání různých vůní, stěhování stromu, krádeže aut, seznamka. Seznam neobvyklých věcí by přitom mohl pokračovat dál a dál. Ukázka toho, že láska dokáže kvést v každém věku, bez ohledu na věkový rozdíl. Nezapomenutelný filmový zážitek, který svým optimistickým obsahem a nadhledem odzbrojí naprosto každého a donutí ho k zamyšlení nad vnímáním života kolem sebe. "A lot of people enjoy being dead. But they are not dead, really. They're just backing away from life. *Reach* out. Take a *chance*. Get *hurt* even. But play as well as you can. Go team, go! Give me an L. Give me an I. Give me a V. Give me an E. L-I-V-E. LIVE! Otherwise, you got nothing to talk about in the locker room."