Jaroslaf

Jako jo byla to švanda, některé scény jsou už dnes legendární (u zombie miminka jsem měl poprvé záchvat smíchu) ale asi tak v polovině to začalo být poněkud zdlouhavé a nekonečná smršť slizu, krve a brutality začala pomalu ale jistě nudit. Ovšem díky souloži zombies a vůbec je to pořád jeden z nejúchylnějších filmů co jsem měl tu čest vidět .)

super úchylná sranda .)

Tenhle typ pořadů a vtipů mi nikdy nepřišel zábavnej. Buď mi bylo napalovaných lidí líto, nebo za ně trapně, ale ze všeho nejvíc to vnímám jako mrhání jejich (a mým) časem.

"Můj otec zemřel. Říkali, že jeho tělo bylo plné rakoviny a on to nevěděl. Přišel, protože ho bolel prst. Říkali, že strašně trpěl. A že...se mě dovolával, než zemřel. A říkali, že říkal spoustu věcí. Nepočítaně. Říkali, že to byla nejdelší a nejsmutnější předsmrtná řeč, jakou kdy slyšeli ...Zbylo z něj tak málo, že museli rakev vyplnit vatovými tampóny aby v ní nerachtal." Film jsem viděl poprvé už asi v roce 2011. Bylo mi 21 a byl jsem naprosto zdrcen jeho absolutním smutkem a melancholií. Teď - v roce 2015 jsem ho viděl potřetí a stále mi nedává smysl ale zároveň smysl dává. Je to počin génia, ale taky chorého mozku. Je to počin umělce, ale zároveň průměrného člověka. Není to depresivní film. Jen neuvěřitelně smutný a skličující. V jeho průběhu mi několikrát vytryskly slzy.I když asi uplně tomuto filmu nerozumím, myslím, že Charlie Kaufmanovi rozumím naprosto dokonale. Přijde mi, že tímto snímkem vystihl pocity nás všech a zároveň nikoho. Vytvořil město všech a zároveň ničí. Myslím, že tento snímek nikdy nebude plně doceněn a pokud někdy ano, bude to dlouho po Kaufmanově i mé i Tvé smrti. A tak by si to nejspíš Kaufman přál....

Skvělý a přitom neznámý film. Moc jsem od toho nečekal, ale dostal jsem zajímavé zábavy měrou vrchovatou. Hlavní představitelka je na svůj věk vskutku originální dívka a Rockwell je správný buran .) Stále se nemohu rozhodnout jestli film trochu nekazí těžce "pohádkový" závěr, ale nejspíš tam byl nutný. Mám pro to slabost. Pět.

Nesnesitelný pořad hlavně kvůli senilnímu idiotovi Karlu Šípovi. Ten člověk nemá v talkshow absolutně co pohledávat, je to jako kdyby se snažil moderovat televizní pořad můj 90-ti letý děda. Vzpomínám si například na díl, kde byl Matouš Ruml a v jakémsi kontextu říkal, že se dostal na "vyšší level." Načež se ho Šíp zcela vážně zeptal: "Vyšší level? Můžete mi to nějak vysvětlit? Tenhle výraz neznám." Šíp je prostě necharismatický, nereprezentativní a zaostalý. Kdybych měl volit mezi ním a Krausem, volím rozhodně Krausovu show.

Ano, ten film vykradl snad všechno od Japonských Anime, po komiksy, až po Totall Recall. Nicméně vykradl to vše s naprostou precizností, stylem a grácií. Viděl jsem ho poprvé na VHS s (musím říci kvalitním) českým dabingem, a okamžitě tomu podlehl. Ono aby taky ne, když mi bylo deset let, a od doby shlédnutí jsem začal mít pocit, že v Matrixu opravdu žijeme. Pak jsem se na něj koukl znovu. A znovu. A znovu a znovu a znovu... a dodnes se mi neomrzel. Na tom filmu není prostě absolutně nic špatně, nenašel jsem na něm nikdy jedinou nedokonalost. Perfektní hudba, perfektní triky, perfektní atmosféra... Atmosféra něčeho co vás přesahuje a vy to celou dobu během sledování filmu tušíte. Žádný snímek na mne zatím nezapůsobil tak silně jako tento. Patří mezi mé absolutní top a dodnes, patnáct let od shlédnutí nacházím nové a nové podněty, které tvůrce Matrixu inspirovaly a díky tomu objevuji nová fascinující díla, nové myšlenky a zcela nové světy. Matrix mi rozšířil obzory na desítky, ne-li stovky nových komiksových, filmových, FILOZOFICKÝCH, knižních sfér a vlivů. O kolika filmech tohle můžete říct?