Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (482)

plakát

O vodníku Česílkovi (1968) (seriál) 

Tenhle večerníčkový seriál nebyl moc k vidění. Je nádherný,kouzelný, prostý, hladící, něžný, akorát před spinkáním. Je to jeden z nejmilejších večerníčků mého dětství. Někteří z vás píší, že daboval Pepa Dvořák (Davies182,IllIlIlIIl ). Já si pamatuji výborného Karla Högera.

plakát

Indiana Jones a Chrám zkázy (1984) 

Nemůžu si pomoct. Miluju Indianu. Ale ta slepice, co mu sekundovala to celé pokazila. Tak promiň Indi, já Ti to příště vynahradím.

plakát

Penny Dreadful (2005) odpad!

Hloupé, beze smyslu. Ztráta času a to i toho natáčecího.

plakát

První rytíř (1995) 

Chjo, to byla vážně hrůza. Příběh o Artušovi z Amerického soudku. Jako vždycky, zase to všechno překroutili. Je tu příliš emancipovaná Guinevera, otcovský Artuš Seanna Conneryho mě znechucuje a romantický Lancelot mě přímo se*e. Jiskru to nemá, nudáááááá!

plakát

Den, kdy se zastavila Země (2008) 

Takže tu máme hned zkraje Záhadu Tunguzského meteoritu, Blízká setkání třetího druhu, Den Nezávislosti, Pátý Element, pár Mužů v černém - mimochodem, jak si ti dva povídají u toho stolečku, fakt mě to rozesmálo - Kouli, Propast, Golema, možná jsem něco vynechala, ale na závěr dám Mumii a jednu z Egypských sedmi ran, konkrétně tu s těma kobylkama. Keanu, ještě, že Tě mají, protože kdybys v tom nehrál, tak bych se na to nedívala a tak se nedozvěděla zajímavou ideu, a to, že Země nám nepatří. No, to je mazec a já s tím asi musím souhlasit už jen proto, že mě odteďka bude bavit a zaměstnávat dumání o možném vlastníkovi Země.

plakát

Maximální limit (2005) 

Matematika, fyzika, teorie pravděpodobnosti a sázení jsou mi velkou neznámou. Ještě k tomu nemám ráda sportovní utkání a klání jakéhokoliv druhu a na americkém fotbalu se mi líbí jen ty dresy a nádobíčko pod nimi. No ale tohle není ten případ. Sice je to také utkání, ale na zcela jiném levelu. Démonicky despoticky masochistický Al Pacino si to tady krutě rozdává se všemi. S manželkou, se zaměstnanci, s lidmi, kteří procházejí jeho životem. Vodí je na neviditelných nitkách svých ďábelsky promyšlených her. Jedině jeho žena, Rene Russo, sebou nenechá vláčet a nechává si své otěže pevně v rukou. Takže, Walterovi se právě dostal do spárů nový chlápek, Matthew McConaughey - Brandon,kterého si Walter našel a "odvelel" do New Yorku, aby pro něj Brandon pracoval. Prvopočáteční Brandonovu, euforii vystřídá překvapení, úžas,vztek. Walter, ho nenechává ani na chvíli vydechnout a ždíme z něj všechen jeho talent za pomoci všech nekalých triků, úskoků a fíglů. Brandon to ale po pár pěkných kopancích dává. Je chytrý a především umí předvídat a dobře tipovat. Mrkněte se na tenhle dynamický a skvělý film, bude se vám líbit.

plakát

Slídil (2014) 

Tak tedy nejprve mě šokoval odpudivý Jakeúv vzhled. Celou dobu se mi lehce zvedal žaludek při představě, že bych se s takovým slizounem měla potkat a ještě k tomu s ním, nebo ještě hůř, pro něho, měla pracovat. No a pak došlo na nejhorší představu a to, že bych s ním, jako Rene, měla trávit nějaký čas v domě, natož v posteli, brrr, brr, fujtajbl! Můžu s klidem říci, že celé to bylo one man show. Jasně, že tam byli i ostatní. Rene je luxusní a výborná. Jenže Jake svýma šílenýma očima a vychrtlou, despotickou, narcisistní a demagogickou postavou ovládl můj filmový prostor a čas natolik, že jsem vnímala jen jeho. Takže to byl vlastně strhující výkon. Šílený chlap. Sledujte jeho postupný, přitom nijak pomalý, systematický vzestup. Nebere si žádné servítky, morálka u něj neexistuje. Sám sebe neustále koučuje. Dělá to se samozřejmostí a prvoplánově a posléze do koučingu zahrnuje i ostatní a nepřipouští naprosto žádný odpor. Líbilo se mi, že děj se odehrává převážně v noci, což podtrhuje naléhavou atmosféru. PS: Jakeu, pls, doufám, že zase přibereš.

plakát

Fakulta (1998) 

Můj oblíbený film, supr muzika. Jedná se o to, že vlastně ta mimozemská sebranka nechce zase nic tak hrozného. Ale znáte to. Jakmile vás někdo nutí do něčeho, co nechcete a notabene násilím, tak vás to pěkně naštve a pokud máte jen trošku rozum, začnete se bránit. Při tom bránění se žádná další činnost nevylučuje, můžete dál chodit do školy, pátrat na vlastní pěst, zamilovat se, hrát fotbal, balit matikářku...... A tak jsem si užila, dokonce už několikrát :) Joshe s rozčepýřeným účesem, Elijaha vyrostlého moulu, Cleu zkrásnělou mrtvolku, Jordanu zpokornělou čůzu, Famke zamilovanou úču, Lauru slizkou chobotničku, Roberta trenéra nesmlouvavého, Salmu, Piper....

plakát

Hráči na vinici Páně (1991) 

Při čtení románu, který jsem poprvé dostala do ruky v nějakých 17ti, jsem z duše nesnášela tu krávu Hazel a jejího muže jsem namouduši nechápala. Nyní, po letech, jejího muže chápu lépe, avšak také lépe chápu postoj a snahu církve o "zcivilizování a na pravou víru uvedení" pralesních indiánů. Že je to špatně, o tom jsem přesvědčená odjakživa. Snad budu nyní trošku spoilerovat, takže kdo nechce dál číst, ať nečte. Nakonec tedy církev, kterou představují misionářští vyslanci ve vesnici uprostřed pralesa, musí tváří v tvář přírodě a přirozenému pralesnímu života koloběhu nutně kapitulovat. Jediný, komu se podaří splynout s obyvateli pralesa, je právě malý Billy. Ten ovšem nikoho z indiánů nepřetváří k obrazu Božímu. Naopak, vstupuje do životního rytmu indiánů a přijímá ho se vším všudy. Mimochodem, představovala jsem si románového Billyho daleko křehčího, režisér ho však tady ve filmu viděl jinak. Každopádně, ze všech misionářů je stále nejvíc "rozmazlená", Hazel, kterou v podání výborné Kathy Bates nesnáším pořád, nic se nezměnilo. No řekněte sami: zatímco ona čeká, že bude jako misionářova žena vyšívat dečky a pořádat slepičí dobročinné dýchánky, její "slabošský a neambiciózní" muž ji vezme z bezpečí města do pralesa plného moskytů, plazů, vřeštící zvěře, lijáků a bahna, kde se producírují nazí indiáni! No to je přece utrpení! A tady právě narazila církevně misionářská kosa na kámen.