RockChick

Vše, co jste kdy chtěli vědět o 11. září, ale báli jste se zeptat. Nevím, jestli jsem byla coby malej parchant tak moc velkej ignorant, ale 11. září jsem nijak extra neprožívala. Pamatuju si maximálně tak, jak jsem ve třídě povstali a drželi minutu ticha. Nepamatuju si ovšem, že by to se mnou nějak zamaválo. A tak se to mnou táhlo deset let. Nemyslím si, že bych byla až tak moc apatická, spíš jsem se chovala jako člověk, který v té době prostě vůbec nežil a 11. září nezažil. Tak to trvalo až do 11. září 2011. Toho dne jsem totiž shlédla tento film, a ten mi o 11. září řekl všechno, a nejenom to. Rozsekal mě na milión kousků, a mně bude trvat ještě nějakou dobu, než je znovu posbírám dohromady, jestli vůbec kdy... Vzal mi mé poslední iluze, chápete? (jakože už tak jsem žádné neměla...) Sakra! Můžu aspoň řvát? Tak jo...

No, a nedělal si z nás Abrams třeba jenom srandu? Ne, necítila jsem žádnou nostalgii, ani jsem neměla pocit, že se dívám na film, který by mohl být něčím jako druhý E.T. Je možná pěkné a chvalyhodné, že se režisér pokusil o nějakou reinkarnaci osmdesátek, ale, sakreš, přece mu nebudu dávat hvězdičky navíc jenom za ušlechtilý záměr, nebo co! Já hodnotím výsledek, a ten byl prostě špatný a sebeskvělejší úmysl ho nezachrání. Což o to, začátek byl impozantní (i když samotný výbuch..., ehm, ehm), ale pak se z toho rozvinul příběh jak pro blbečky, který bych možná chápala, kdyby ho napsal můj malý brácha. Tady překládám pár nesmyslných, nelogických, amatérských kravin, které zkrátka jakékoliv dobré přijetí filmu z mé strany zcela potopily (a asi to bude obsahovat i nějaké ty spoilerky): Mimozemšťan zabije všechny, jen našeho hlavního hrdina nechá naživu. Proč? No, protože na něho přece promluví vlídným slovem!_Armáda kvůli dopadnutí emzáka klidně vypalí celé městečko, zabije pár lidí, a prostě udělá cokoliv, ale když si emzák pak vesele odlítává zpátky, tak... no jo! Kde vlastně ta armáda, největší potížista v celém snímku, v tu chvíli zrovna vězí?_A otázka nejdůležitější: Když pro našeho mimozemšťánka bylo tak strašně jednoduché odletět, proč to teda neudělal hned!? Nebo mu na to musel dát svolení nějaký malý kluk!? AHA! To, že malé děti tu řídí auta, bojují s mimozemšťanem a vůbec svou, jistojistě nezměrnou inteligencí stojí vysoko i nad celou armádou, už ani nemá cenu komentovat... Plusem tu snad byla jenom Fanning, která je v podstatě ještě děsivější než její starší sestra, protože hraje ještě líp (vážně jí je teprve třináct!? What the hell...) Jo, příznávám, že jsem asi čekala hodně, ale že z toho nakonec vyleze tahle amatérská patlanina, to jsem teda vážně nečekala. A žádný Spielberg to už nezachrání! (PS: Je mi jasný, že Super 8 měl být přesně tím vším, co jsem mu tu vyčetla, ale u mě se to prostě mihlo účinkem, okej? Goonies mám ráda, E.T.ýho miluju, ale tohle, milé filmové osazenstvo, zkrátka ne.)

Hokejová mistrovství sleduju odmalička, ale do srdce se mi nejvíce zapsal jednoznačně tento šampionát. Bylo to tak trochu jako spojení nejhorší noční můry a největšího snu - víte, všechno to podceňování týmu na začátku, prohry, mizérie, play-off už v osmifinále, góly v sedmých vteřinách, penalty, finále s Rusáky atd. atd., ale jelikož to nakonec mělo dobrý konec, byl to šampionát snů. Pro mě je to o to víc srdeční záležitost, neboť jsem zrovna maturovala a ten týden jsem měla svaťák, takže sama jsem si prožívala svoje osobní drámo, které také dobře skončilo. Sečteno podtrženo: Dokonalé načasování, dokonalý mistrák, dokonalost sama! Sakra..., jen dívat se na to po 7. září 2011 mrazí v zádech a vhání slzy do očí, ale z úplně jiného důvodu než z radosti... HOŠI DĚKUJEME, A NIKDY NEZAPOMENE!

Ale jo, k něčemu ten film byl přece jenom dobrý - opět mu utvrdil v názoru, že vdávat se teda rozhodně nikdy, nikdy, NIKDY nebudu! A velké mínus taky za Williams; neříkám, že by neuměla hrát, ale ten její permanentně nakvašený a utrápený výraz mně při sledování Blue Valentine náladu teda fakt nezlepšil. To neumí do toho umírání dát i trochu života?

1. GENERACE: Pilotní epizoda Skins dost klame tělem. Na vědomí nám dává, že právě máme čest být svědky toho, jak moc velkým stylem děcka v UK kalí, a jak moc "vážně" se tam bere škola. Jinými slovy, máme prostě strašně závidět! Ale už ve druhém díle nastává změna a seriál nabírá tempo, kterým si jede až do konce. Všechno výše popisované je samozřejmě jen ta pěkná slupka na povrchu a protagonisté seriálu jsou v podstatě většinou nešťastní mladí lidé, totálně zklamaní lidmi kolem sebe a svými životy. Máme tu neobratného moulu, kterého všichni jen využívají. Feťáckého freaka trpícího celý svůj život na absolutní nezájem svých rodičů. Citlivou anorektičku, kterou nikdy nebere vážně. Sebevědomou dívku, po které jedou všichni, jen její kluk ne,.... a tak bych mohla pokračovat dál. Hercům byl dán dostatek prostor, aby ukázaly veškeré potencionály svých postav, a tudíž bude abolutně normální, když budete v jednu chvíli danou postavu nenávidět, a pak milovat. A pak zase někoho jiného. Vlastně ani teď, po shlédnutí celých dvou sérií nemůžu s jistotou říct, kdo získal mé největší sympatie... Všichni! Seriál ještě více zvážní ve druhé série, kdy jde ještě více do hloubky a postavám až na dřeň. Poslední díl jsem cítila stejnou nostalgii a smutek, jako hrdinové opouštějící střední, a když Tony v autě říkal Michelle, "ale byli jsme fakt dobří", tak jsem v duchu musela přisvědčit, "byli jste kurevsky dobří!" Co se týče druhé generace, ještě váhám, zda se mám pustit i do ní. Nejspíš neodolám, ale lepší než první snad už ani být nemůže :) // 2. GENERACE: Jelikož jsem se do ní pustila po dvou letech, díky dlouhému odstupu jsem s novými hrdiny celkem lehce sžila. Né, to kecám; vlastně mám dojem, že jsou ještě lepší než první!! Jasně Tony a tak jsou nenahraditelní bla bla bla, ale, sakra, co, já je mám ráda! (Dobrá až na Pandu, no...) Jednoznačně největší vývoj tu prodělá Effy. Ze čtrnáctileté nemluvicí femme fatale se nám postupně rozmluví, aby nakonec skončila jako největší psycho seriálu. Silný! Myslím, že každý spravný skinofil musí uznat, že její díl ve třetí sérii patřil k těm nejlepším (pro mě vůbec ever!) Druhá generace nám pak dala především Cooka. Co s tímhle klukem tvůrci po čas děje provedli, to kloubouk dolů. Respektive klobouk dolů Jacku O'Connellovi, který mě svým charismem už straší i ve snech (Ale to mi nevadí :)) A víte co, já si hodně oblíbila i JJ. Palec dolů jen za milostný trojúhelník Cook-Effy-Fred. Což o to, pletek není nikdy dost, ale tyhle nekonečná "škatulata, hejbejte se" musely srát i samotné protagonisty. Beztak měla zůstat s Cookem! A ještě jedna připomínka: Nechci spoilerovat, ale zkrátka TO na konci s Fredem, bylo to nejhorší TO, co si vůbec pamatuju. WTF! Ani ty slzy netekli, jenom huba zůstala otevřená nad demencí tvůrců. No co, i oni někdy mají svůj den...

,,Prožiješ úžasných šestnáct let a pak se už jenom šedesát let snažíš uniknout smrti. Já ne. Vzdám se toho." Proč má tenhle film tak nízké hodnocení? *chvíle usilovného přemýšlení* Jo, vlastně! Ona v tom hraje Hilary Duff = všichni dáváme Odpady! už předem! ... Předsudky pryč, lidi. Naopak. Je to možná první film, kde Duff ukazuje, že hrát umí, a že to není jenom další hezký ksichtíček z velkokombinátu jménem Disney. Koneckonců, myslím, že už pro ni bylo dost těch postav sladkých a milých puberťaček. Duff si zahrála konečně postavu i vážnějšího ladění a zkouškou prošla. Film samotný mě také nezklamal. Příjemně melancholický, jako stvořený pro horké letní večery. I když už samotný popis říkající něco o hrdince se sebevražednými sklony napovídá, že to asi nebude another teen movie, divákovi zamrazí v zádech při scénách, kdy nám Greta ukazuje, že to rozhodně nebere jako nějaký vtip, a své jednání myslí naprosto vážně. Smrtelně. Dobře funguje kontrast mezi útulným přímořským domkem, pokoji vyzdobenými mušličkami, starými fotkami a prázdninovou pohodou, s oněmi již zmiňovanými scénámi, kdy se Greta například vrhá do vody. Nejvíc na člověka zapůsobí asi právě jedna z posledních scén, která se odehrává na lodi. Blbej konec? Ten mi už celkový dojem ze snímku nezkazil.

Copak může tento snímek překvapit, nebo snad šokovat diváka 21. století? Ono ostatně celá pointa filmu dojde člověku hned na začátku, takže ten závěr je už jenom nutné zlo, které zasvěcení přejdou dlouhým zívnutím. Tenhle film by se mi možná líbil, kdyby měl tak o polovinu stopáže méně. Rychlé dialogy a akčnost a hektičnost televizního prostředí, jen klamou dojmem, že film má rychlý spád - nemá! Táhne se hlemýždím tempem.... No, prostě a jednoduše jsem zase zahodila 120 drahocenných minut mého života!

Brilantní zpracování jedné z nejvýznamnějších knih v literárním světě referující o 2. světové válce (a samozřejmě mé nejoblíbenější knížky ze všech :)) Člověk by řekl, že dvě hodiny na Hlavu XXII, nikdy nemůžou stačit, protože kniha samotná je nabitá tolika epizodkami, že by z toho byl rovnou třicetidílný seriál, ovšem ne! Tvůrcům se to podařilo natočit tak, že máte pocit, že na nic podstatného se neopomnělo, a přitom se vám ani nezdá, že by se vám toho snažili sdělit, co nejvíce, a mleli páté přes deváté. Stejně tak zanechali ve filmu atmosféru, která je toliko charakteristická pro knihu - smrtící humor na jedné straně, který má ten nejhořčejší dozvuk na straně druhé. Ať žije Hlava XXII...

Ach, jak zkažená musím být a kolik zkažených filmů jsem už musela vidět, že se mnou Funny Games ani trochu emocionálně neotřásly, a dvojice rakouských bastardů mě nijak nad bežný normál nepobouřila. Shame on me! Dávám dvojku a jdu se léčit!

Fandovi ukápne i slza..., jak skvělé dřív bývaly doby, fňuk. A je úplně jedno, jestli byl zrovna rok 1977 a Sex Pistols, nebo rok 1995 a Oasis. Že se dokument soustřeďuje jenom na britské kapely mi vůbec nevadí, ostatně koho zajímá Amerika s těmi svými smradlavými hippísáky? Odpověď A je správně: smradlavé hippisáky. (hehehe) UK music rulezz!