RockChick

Nebudu tomu dávat míň, když vím, že pokud bych byla fandou, dám tomu pět. Čtyři hvězdičky je tedy takový kompromis. Jen docela škoda, že tam nebylo více archivních záběrů. Všude je to prezentováno coby dokument, a on je to spíš jen prostě záznam koncertu....

Zklamání. Což o to, co se týče filmařiny je to po všech stránkách výborně odvedená práce, jak jen od Stonea může být. Vizualizace hravě přihodí menší trip i divákovi a audio je také dokonalé, i když fanda The Doors skutečně nejsem, ani se jim nyní po shlédnutí snímku nestanu. Herecké obsazení také chválím a Kilmer je dobrej a bla bla bla. Horší už je to se samotným příběhem. Start byl sice vskutku impozantní a ihned mě vrhnul do dění, poté však došlo ke stagnaci. Přijde mi jako by se nám toho Stone snažil říct tolik, ale ve výsledku nám v podstatě neřekl nic jiného, než že byl Morrison hajzl a feťák. Nesledovat totiž kolem dvou hodin na obrazovce nic jiného než sjetého Kilmera, po chvíli už přestává být taková sranda. Taky mi chybělo zachycení nějakého vývoje, kterým si Morrison prošel - ze začátku je to prostě takový poťouchlý romantický snílek a najednou střih a drogový egomaniak je tu, nic mezi tím. V podstatě chápu, že je prostě těžké nacpat příběh takové legendární kapely (resp. legendárního zpěváka) do 140 minut, ale na druhou stranu taky jsem už viděla jiné filmy vyprávějící o osudech rockových velikánů, a ty se mi tedy líbily víc. Jinak ohledně fanoušků/nefanoušků - v klidu to můžete shlédnout, i když vám tvorba The Doors nic neříká. Z tohohle ohledu budete určitě o něco chytřejší ;)

Zajímavé, jak tu většina o tomto filmu (nebo chcete-li večerníčku) mluví jako o depce, protože i já mám na to úplně stejné vzpomínky :D Jmenuje se to tak honosně, "Království květin", a přitom jsou z toho děcka zralé akorát tak do Bohnic... Takže z tohohle hlediska docela inovace ve filmové tvorbě pro děti. A zajímalo by mě, jaký účinek by to na mě mělo dneska... I když nevím, jestli najdu tu odvahu! :-X

Kdyby tomu dala míň, připadala bych si, jak ten největší čsfd pózer. Dyť pro mě to byl svého času kult! Sobotní rána rulezz!

Mé vzpomínky na tento seriál, který byl kdysi, v dalekém pravěku, mým nejoblíbenějším, jsou sice matné, ale nikdy nezapomenu, jak hlavní hrdina zemřel. Snad můj nejsilnější emocionální filmový zážitek :'(

Mám se smát? Tak tedy ha ha ha ha ha! A teď prosím ustupte, musím se jít vyblít.

Lahůdka pro fandy. The Cure jsou na scéně přes třicet let a pořád patří k tomu nejlepšímu, co může nabídnout. Vždyť ani jejich nejnovější album z roku 2008, není žádným zoufalým vykradáním sebe sama, nebo trapným výkřikem šedivějících staříků do tmy, ale jedno z nejlepších v jejich tvorbě (a roku 2008.) Robert Smith dokáže být i v padesáti věčně zastydlý, nešťastný puberťák a vy mu to, hehe, furt věříte! Ani na tomto záznamu nevyvrátil svou pověst bytosti z jiné dimenze, z které nám sem tam pošle smíškovský úsměv (ňuňuňu), z kterého taje i ten největší cynik (a ano, i kluci, kteří nepláčou.) Jinak jeho pěvecký projev je jako vždy bezchybný, kapele to taky šlape, výběr paráda, a jediné, co mi chybělo, byl snad i nějaký ten song z Pornography, ale co bych si taky já, starej dekadent, ještě vymýšlela, že jo? Korunu už jenom dodává závěrečná Killing An Arab (Killing Another). YEEES!!!

Co já vím... Kdybych těsně před zhlednutím nedočetla knížní předlohu, třeba bych hodnocení i zvýšila. Taky je ale možné, že bez všemi opěvované Meryl Streepové, která zde podává opravdu přesvědčivý výkon, bych hodnocení ještě snížila. To, co v knížce uchvacuje nejvíc, detailní popis niterního světa postav a střídání minulosti a přítomnosti ve vyprávění Stinga, který nás celým příběhem provází, ve filmu vyšumí do ztracena. Střídání časových rovin je ve filmovém syžetu vlastně jen střídání kvality, přičemž ta z minulosti jasně vede nad přítomností. Do minulosti se však podíváme jenom párkrát za prostředkem filmu, a to filmu škodí. Právě scény z koncentráku a válečného Krakowa totiž patří k těm nejdokonalejším. Za to máme více prostoru ke sledování života v Růžovém paláci, který ve filmovém zpracování však postrádá všechno to napětí, které je v knížce tolik čitelné, a nejsou zde tak úplně přesně vykresleny skutečné záměry hlavních hrdinů. Třeba epizodka s Leslii má svůj smysl v knížce, ale jaký má, sakra, smysl ve filmu? Je tu snad kvůli chvilkovému zklidnění děje? Tak tedy ha ha ha! Samotný Nathan, tiše tikající rozbuška a strůjce všech katastrof, které hlavní hrdiny čekají, je odsunut trochu do pozadí. Ve filmu ani není dobře ukázáno, jakou neskonalou lásku cítil Stingo k Sophii; jeho požádání o ruku v závěru, třeba čtenář předlohy pochopí, neznalému však bude Stingovo počínání připadat nesmyslné (vždyť ani nevíme, že ji ve filmu tolik miloval!) Chápu, že převést na plátno takové filmařsky nevděčné dílo jako je Styronova Sophiina volba, je těžké pro koholiv, v tom případě bych ale na to šla jinak, a to po svém, originálnějším způsobem, který se nedrží klíšťovitě předlohy, a příběh Sophie nám ukáže třeba v úplně jiném světle. (btw. vysoké hodnocení na čsfd si vysvětluji tím, že drtivá většina knížku vůbec nečetla)

A na just všem těm pseudokritikům a pseudointelektuálům tady tomu dám ještě o hvězdičku výš! Běžte si pobrečet do máminy sukně, že vám absolutně chybí nadhled a smysl pro humor, a, prosím, nezahlcujte pořad, který konečně má nějaké ambice, Odpady!

Achich ouvej. Zase pláču nad pomníčkem české kinematografie. Tolik let po revoluci, a stejně je to pořád jedno a to samé, děs a bída: Buď si pořád hrajeme na tom svojem písečku tragikomiky, které nikde ve světě stejně nerozumí (i já jí už přestávám rozumět), nebo se topíme v neustálých variacích na komunistickou minulost, pořád omílané téma, které po Hřebejkových Pelíšcích stejně už nikdo nepřekoná, a naposledy se snažíme napodobovat zahraniční tvůrce, kterým však samozřejmě zatím nesaháme ani po paty. Non Plus Ultras je prezentován coby The Football Factory z českého prostředí (pokud jsem to tedy správně pochopila), pouličních bitek a vůbec fotbalového fandovství se však jen velice poskrovnu dočkáte. O tom však žádná, nikdo není taky pořád zvědavý na partu namachrovaných týpků, jejichž zálibou je rozbít všechny obličeje v zorném poli. Nemám žádné námitky na příběh, který má tohle všechno jenom jako skoro neviditelné pozadí a soustředí se spíše na životy samotných protagonistů, problém Non Plus Ultras je, že film však žádný PŘÍBĚH nemá. Pokud ano, tak je to jen jakási směska podivných portrétů, nesmyslných prvků, které ve filmu takřka postrádají motiv. Během sledování mi v mysli vytanula taková spousta otázek, na které mi však vůbec nikdo ani v závěru nedal odpověď (Co má hlavní hrdina za práci, když očividně příjem peněz mu nechybí? Kdo byla tajemná žena, kterou Kaiser v hospodě neváhal hned ojet? Kam se uchýlila rodina hrdinovi tety a strýce, poté co od nich odešli, když dům měli přece zatopený? Odkud se vlastně tak náhle vyjevil Tyčka? atd. atd.) Dále mi nedochází ta výměna vypravěčů na konci; závěr patří Tyčkovi, což by mohlo dávat zdání, že on je hlavním hrdinou filmu, ve filmu samotném má přitom jen pár štěků. Taky nechápu nesmyslný flashforward na začátku. Podle něj by se zase mohlo zdát, že hlavní jádrem filmu bude návštěva UK rowdies, to ovšem také není pravda, vždyť k toliko očekávánému výletu na fotbal s anglány ani nedojde! Samotní věhlasní rowdies jsou zde jenom karikaturou sami sebe; nejenom, že se českému divákovi představí coby polomyslící retardi, kteří chčijou, kde to jen jde, konečná scéna s nimi je tak trapná, jak jen trapná mohla závěrečná scéna s britskými hooligans být! Celkově samozřejmě chválím záměr tvůrců; jsem vděčná za každý nový film, který není o vztahu Vilhelmová - Geislerová - Macháček. U Non plus Ultras to u záměru však i končí. Snad příště...