Ben Nevis

V této kopii Twilightu nemáme upíry a vlkodlaky, ale Vrhače (což jsou politicky korektní čarodějníci). Herecké obsazení mi přišlo sympatičtější, protože Ethan nevypadá jako metrouš, co seděl dvě hodiny v silném průvanu (a dokonce je sympatický), a Lena sice není vyloženě krásná, ale na rozdíl od Bely žije. Dějová linka si také zaslouží průměrné hodnocení, vyšší díky tomu, že se tu nedomestikují upíři. Téma zakázané lásky, byť je věčné a vděčné, už je holt v městském fantasy vyčerpané. Být teenagerka, hvězdičku přidám.

Jeden z nejlepších českých socialistických filmů o tom, jak si malí kluci hledají sami tatínka či dědečka (a že jich je). Milá vzpomínka na doby, kdy matka mohla nechat dítě u cizích lidí a nikdo nevolal sociálku. Na to, že je to film spíše pro děti, tu nemáme jednoznačně kladné a záporné charaktery, ale chybující lidi, kterým v životě nevyšlo vše, jak by mělo. Tomáš Holý hraje přemoudřelého, ale vtipného spratka, kterému divák rád jeho spratkovitost odpouští, protože je součástí komediální stránky filmu. Dívat se na dětské filmy s Tomášem je požitek a ne utrpení, jak to často bývá. Nebýt zarputilého až násilného poselství, že kluci si zaslouží otce a svobodná matka je fuj fuj, dala bych plný počet hvězdiček.

I když snová fantazie není můj oblíbený žánr, musím Imaginaerum hodnotit jako film, který funguje jak po obrazové, tak po příběhové stránce. Příběh je jednoduchoučký (kam se hrabe na Lynche), a právě díky tomu se autorům podařilo skloubit svojí hudbu, herecké výkony a počítačové efekty. Kdo má rád Nightwish, může si užívat písničky a film brát jako delší videoklip, milovník hororů zase pozná netradiční strašidla. Členové kapely se naštěstí nesnaží pronášet repliky nebo dokonce hrát, znají svoje limity. Umělci mají fantazii a Tuomas se rozhodl tu svou převést na plátno. Musím říct, že úspěšně, i když se nekonalo žádné "Wow".

Od Oscarem ověnčeného snímku jsem čekala sofistikovanější zápletku než hloupoučkou předvídatelnou pohádku pro dospělé slečny podle scenáristické kuchařky pro začátečníky. Výkon Jennifer mě neohromil, spíš mě zaujalo herectví Bradleyho, který ze sebe vydal víc emocí a předvedl víc než jenom pár hysterických scén, které zaujaly porotu. Na druhou stranu se na scénáři nedalo nic zkazit, vedlejší postavy pobavily a v taneční soutěži jsem fandila, i když to nebyl žádný Hříšný tanec. Pohádky mám ráda.

Po první sérií: Je to klasické schéma, které už jsme viděli v lecjakém seriálu: banda různorodých jedinců (tady mimozemšťanů) na jedné hromádce. Plno ras, o jejichž původu se dozvíme asi ve hře nebo jinde, protože seriál se nenamáhá nic vysvětlovat, mezi sebou hašteří a lidé je stmelují. Oceňuji rozmanitost záporáků, ale na druhou stranu tu není výrazná záporná postava a kladné postavy to nevynahradí. Pokud se v další sezóně (jestli nějaká bude) víc soustředí na hlavní dějovou linku, dám ještě seriálu šanci. PS: konec mě bavil víc než začátek.

Wright se snaží slabou předlohu zvýraznit experimentátorstvím. Divadelní kulisy a divadelní stylistika mi přišly jako zajímavý nápad, ale odvádějí pozornost od samotného dramatu. Předlohu jsem nečetla a ani to nebylo k dívání nutné, ale od historického dramatu jsem čekala ponor do dobové problematiky a vcítění se do dobového ducha. V Pýše a předsudku se to podařilo, v Anně Karenině ne. Možná se měl režisér soustředit víc na postavy a méně na kulisy.

Pilot: Je fajn, že někdo točí biblické příběhy, protože odkazů v běžné mluvě je spousta a ateisté neví, odkud které pořekadlo pochází (například stojí tam jako solný sloup/Lotova žena). Ve zpracování se mi líbily efekty, třeba rozestoupení moře, ale jinak musím dát průměrné hodnocení kvůli zpracování příběhu. Víc by se mi líbilo, kdyby vzali jednu postavu a pořádně ji rozvinuli, třeba nad rámec bible. Takhle to vypadá jako ilustrace k biblickému textu, kdy vidíme jak Abrahám obětuje Izáka a pak skok na Mojžíše. Jsou vypíchnuté momenty, které stály za zaznamenání do Bible, ale jako životní příběh důležitých biblických postav pokulhávají. Třešničkou na dortu je pak Ježíš, který jakoby vypadl z obálky Strážné věže. :-)

Pilot: První díl je nabitý akčním dějem a navnadí na další sledování. Hlavní postava není protivná a vedlejší se dají snést (gay kámoš je na hraně). Uvidíme po pár dílech, co z toho vyleze. Po dalších dílech: herečka si musí vícero rolí užívat. Některé postavy jsou zábavné, některé otravné a některé strašidelné. Tatiana ale musí přehrávat, aby zdůraznila rozdíly mezi rolemi. Děj se bohužel posouvá moc pomalu, jako by nás mělo čekat pět sezón, což pochybuji. Za největší WTF považuji vklouznutí do role detektivky ze dne na den. Prozatím 60%. Druhá sezóna 80%: je ještě větší úlet než ta první. Bavila jsem se královsky. Tatiana se výrazně zdokonalila, takže většinou nevnímám, že klony jsou jenom ta stejná ženská s parukou, ale opravdu vidím různé osobnosti, gesta apod. Některé scény jsou tah na ceny, a tak doufám, že ten seriál nebudou vidět akademici jako příliš béčkový.

První sezóna: Bála jsem se, že to bude romantická selanka vymydlených válečníků, ale scénáristé a kostýmeři se snažili. Hned v druhém díle se díváme kruté pravdě do očí a poznáváme, co jsou ti Vikingové zač. Kostýmy mají u mě plný počet a herci se taky snaží, i když Ragnar se většinou tváří, jako že mu je všechno jedno. V tomto povedeném historickém seriálu najdeme boje, zrady, lásku, mystiku a náboženství. Romantice dává na frak závěrečná epičnost. Dávám 85%, protože občas postrádám dynamiku, ale není to dialogový seriál jako třeba Tudorovci nebo Hra o trůny.Druhá sezóna: Nedá mi to a zvyšuji hodnocení na 100%. Díly jsou temné a zvýrazněné dynamickou hudbou, boje v každém druhém dílu, zrady, zvraty. Těch zrad už je ale trošku moc a nikdy nevíme, která postava koho zradí. Na konci jsem čekala jiný výsledek, ale na to by tvůrci neměli odvahu. Tohle nejsou Trůny. ;-) 3. sezóna 80% Experimenty s hudbou mě spíš otrávily a dějově mi to přišlo slabší. Motivy zrady se opakují pořád dokola na různých stranách, že už nemohou nikoho překvapit.

Byla jsem ráda, že jsem četla knihu před filmem, protože jsem si mohla příběh užívat hned napoprvé bez nutných zmatků, když vám režiséři hned během úvodní minuty podají důležité informace k šesti příběhům. Díky znalosti předlohy jsem nečekala marně, až se příběhy spojí a film začne dávat smysl jako celek. Mrzelo mě však ořezání myšlenek na úkor patosu. Ze společenské kritiky se stala oslava věčné lásky a věčných milenců, kteří se najdou přes všechny reinkarnace. Nejvíce škod utrpěl příběh Somni, ve kterém se celé zobrazení společnosti smrsklo na rebélii proti zneužívání klonů s akčními scénkami ve stylu nových Star Wars. Do toho všeho vypravěči vysvětlují zmateným diváků, o čem má ten film vlastně být.