Ben Nevis

Příběh graduje sice pomalu (ze začátku se tváří jako Modrá laguna s jiným obsazením), ale neúprosně. Tvůrci poslali sondu do duše člověka a co tam našli, nebylo ani trošku pěkné.Civilizace a "západní hodnoty" dostávají na frak u dětí, které se podvědomě brání zodpovědnosti a chtějí si hlavně užívat. Můžeme sebevíc křičet, že to byly jenom děti, ale děti jsou malí dospělí bez zkušeností a povinností. Dospělí by se zachovali stejně - vytvořili by si ten nejpohodlnější systém a zabili každého, kdo by ho ohrožoval.

Pilot 80%: Těším se, že to nebude klasická detektivka a pilot dává tušit, že všechno pečlivě sedí v rukou šíleného dirigenta. Hlavní hrdina mi zpočátku nesedl, ale líbí se mi jeho civilnost - žádný nabušený testosteron, úlisný šampon nebo maniodepresivní alkoholik.

Digitální orgie už na dobrý film nestačí. Mám chválit film plný počítačové destrukce, kterých je každý rok tucty? Už dokonce došly nápady na megašpaťnáka, a tak přichází uměla inteligence nespokojená s vývojem "meatbagů". Žádný vývoj postav, žádný zajímavý děj, jenom dvě hodiny lítajících třísek a do toho občas nějaké plky.

Záběry na krajinu se pořád točí ve zrychleném sledu, jako by statický záběr byl moc fajnový. Do toho lidé povídají, jak bojují s ponorkovou nemocí a co všechno museli obětovat, aby mohli pracovat na nehostinném kontinentu. Čekala jsem, že se dozvím víc informací, ale tento dokument je výhradně zaměřen na zpovědi pár zaměstnanců a jejich pocity. Takže mám z dokumentu pocit, že na Antarktidě žije pár stovek ufňukaných lidiček, kteří nemají nic jiného na práci, než občas odhrnout sníh ze dveří. Což určitě není pravda.

Vytkla bych akorát zbytečně moc vyprávěčů. Spisovatel vypráví, jak potkal maníka a ten mu vyprávěl o jiném maníkovi. Nejenom v tom mi to připomíná Cimrmana, protože opakování je pointa hodně scén. Hlubší smysl bych v tomto dílku nehledala, protože Anderson není první tvůrce, který hledá humor v době nacistického temna. Pan Gustave je sympatický svými slabůstkami, figurka, která pobaví i přes pevný morální základ. Mám ráda britský humor, takže film pobavil.

Přirovnala bych to ke Star Wars pro menší diváky. Humor je velmi povedený, kéž by dobrá komedie měla alespoň polovinu tak dobrých hlášek jako Strážci galaxie. Naopak záporná strana je jednoduchoučká, bez špetky originality, aby s tím neměli problém ani pětiletí. Z filmařského hlediska nelze nic vytknout, ale už jsem si zvykla, že popkorny mají poslední roky fungující scénář a profesionální střih správně dávkující akci, humor i patos.

Autor se chtěl svézt na popularitě Hunger games a podařilo se mu to, i když banda frigidních chlapců netáhne tolik jako hrudníkově obdařená emocionální bomba Katniss. :-) Líbilo se mi, že se nebáli udělat oproti předloze změny, ale v důsledku vyjde film i předloha na stejné brdo. Jinak to hodnotím jako průměrnou podívanou s nejapným příběhem. Nač stavět drahý a složitý labyrint, když stará dobrá aréna se lvy by udělala stejnou službu?

Šílená akce za 5*, příběh za 1*, takže dávám průměr. Kdyby se tam nejezdilo jenom samoúčelně tam a zpátky, mohl to být film, o kterém by se dalo debatovat pár dní. Takhle se dá shrnout jednou větou.

Téma mě zajímalo, protože v tisku jsem to sledovala pouze zběžně. Bohužel však ten dokument není až tak o Snowdenovi, jako o hrdinství novináře(ů), který se s ním sešel, aby mu pomohl zradit vlast nebo zastavit pád USA do morálního bahna, záleží na úhlu pohledu. Chybí mi tu Snowdenova motivace, aneb kde udělali soudruzi z NSA chybu, že zaměstnali člověka, který má morální problém se špehováním občanů? Snowden tak trochu trpí hrdinským komplexem, je ochoten obětovat za chvíli slávy i svoji svobodu. Každopádně jaké jsou důsledky jeho činů? Žádných jsem si nevšimla. Rusko možná dostalo do rukou schopného analytika a špehuje se dál. Z filmařského hlediska tu není nic, co by si zasloužilo chvalozpěvy, forma značně pokulhává za obsahem.

Mírně jsem se nudila. Když to srovnám s Hunger Games, máme tu různorodější postavy, kterým nejde jenom o přežití. Takže je tu prostor na změny stran, zrady apod. Jenže tvůrci vystřihli motivace těch postav, tudíž dané postavy se náhodně nacházejí tu u hrdinů, tu u nepřátel. Jinak ta trilogie kopíruje Hunger Games ve schématu, kdy první díl je seznámení s krutým prostředím, ve druhém díle kulminuje vzpoura proti režimu (prozření hrdinů) a ve třetím díle se řeší, co vlastně s tím. Filmy tohoto typu nejsou cílené na herecké výkony, ale hlavní hrdinka se mi líbila jak projevem, tak chováním, které bylo často pubertálně nelogické. Zbytek osazenstva nestojí za zmínku, včetně známějších jmen.