M.Niccals

po pilotním dílu mám chuť dát 6/5 || po prvních čtyřech dílech tomuhle rád napálím čistě za pět. sice ve čtvrtém díle jsem poprvé trochu zapochyboval, ale na celkovém dojmu to nic nemění. McConaughey se už teď zapisuje do dějin seriálového herectví (a kdoví jestli jen tam). Bravo. || pátý díl absolutní nářez! opět se vracím k 6/5. || 1. díl 2. série - bomba, dostal jsem to, na co jsem se těšil.

no, ne že by se tu nedalo říct, že nás Trier tak trochu nevypekl. právěže ano - vypekl. snad ne úplně všechny, ale když vidím ty davy, které tohle malé provokativní dílko táhne do kin a vybavím si tu vyhajpovanou porno kampaň, nemůžu si pomoct, ale vidím Triera jak sedí doma v křesle s potutelným úšklebkem a pomyšlením, že mu to zase vyšlo. každý, kdo čekal skandální pornografii a trvalou erekci, bude překvapen, že Nymfomanka je vlastně tak trochu sofistikovaný a chytrý film, používající sex pouze jako prostředek ke sdělení něčeho úplě jiného. jen je to zaobaleno do masově atraktivního kabátku. poměrně vtipná hra metafor, která spojuje běžné životní zážitky s těmi sexuálními občas působí trochu banálně, avšak kupodivu funguje a baví. první část za čtyři.

tento film stojí na třech pilířích: 33,3% PTA | 33,3% Joaquin Phoenix | 33,3% Jonny Greeenwood. o kvalitách prvních dvou není třeba více mluvit, snad jen dodám, že Phoenix se v tomto filmu vyšvihnul k mojí absolutní špičce hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. ale to, co si z Mistra nejvíc pamatuju a co mě nejvíc dostalo, je Greenwoodův hudební doprovod, který balancuje na hranici geniality a naprostého šílenství. celá ta dusná a nepříjemná atmosféra tohoto filmu by bez něj vyšla naprázdno. nechci tvrdit, že je ho pro Radiohead škoda, ale člověk s tak obrovským přesahem by neměl být opomenut. a podle nejnovějších zpráv bude tato fůze pokračovat i u Inherent Vice (2014). ať už z toho vyjde cokoliv, už teď se nesmírně těším.

podle mě v rámci možností celkem slušný spin-off (s některými skvělými postavami - Michael a Jimmy především), který ale bude vždycky odsouzen k hodnocení, že "Přátelé to nejsou".

Vykuchaná Modlitba za Owena Meanyho. Mělo to všechno, co má i kniha, až na to, že byla řádně osekaná až z ní zbylo jen několik úvodních kapitol a narychlo spíchnutý konec, který dopadl podobně jako v knize, avšak o mnoho let dříve. Na navození typické Irvingovské atmosféry to stačí, na uspokojení skalního čtenáře nikoliv,

díky Bohu za tenhle skvělý začátek tisíciletí, který na nás chrlí jeden seriál za druhým, každý lepší než ten před ním. Homeland do téhle seriálové smetánky jistě patří a to zcela právem. skvělá atmoška, neustálé napětí, dokonale napsané i zahrané postavy, které přirostou k srdci (hlavně Saul, Carrie) a neustále plynoucí děj téměř bez hluchých míst. prostě super, jestli ještě pořád váháte, tak už neváhejte. po jedné a půl sérii musím dát za pět. ||| Léta letí, Brody už je dávno minulostí a podívejme se, jak se seriál skvěle drží i bez něj. Carrie, Saul a Quinn jsou jediné stálice, které opravdu potřebuje. Tvůrci skutečně ví, kterých postav se chytit a dokazují, že pokud je seriál dobře napsaný snese i ztrátu jedné z hlavních postav. Všechny další série si stále drží velmi vysoký standard. Současná šestá se pomaleji rozjíždí, ale tím bych se zatím nenechal oklamat.

tohle mi příliš nesedlo. nedokázal jsem si vytvořit žádný vztah k hlavní hrdince, k nikomu z její rodiny ani k jinak sympatickému plešatému anděli. místy se film tváří, jakoby chtěl něco říct, ale většinou to vyzní do prázdna, takže ve výsledku nezůstane žádná jasná myšlenka. myslel jsem, že by mě to mohlo motivovat k přečtení Gaarderovy knihy, ale bojím se, že to bude takový druhý norský Coelho.

člověk se tu chvíli usmívá nad drobnými gagy, ale po chvíli mu dojde, že se usmívá nad smutnými věcmi. a výraz ve tváři se vám mění stejně rychle, jako ten Gelsominin. Fellini zde předkládá příběh samoty, zatrpklosti a svědomí. svědomí, které reprezentuje duševně zaostalá dívenka; svědomí, jehož hlas nejde čím dál více přeslechnout; svědomí, jako prosté mysli, která by měla být v každém z nás a která nás vždy dostihne, nehledě na to, jak moc daleko se mu snažíme uprchnout. svědomí, jež je prostší a naivnější, než jsme my sami.

opravdu Felliniovka jako řemen. s přimícháním trochu levnějšího sentimentu. ve většině rovin snad záměrně neuzavřená, či navždy nerozřešená. nápověda: že naše mládí a rodné hnízdo bude to jediné v životě, co zůstane navždy konstantní a zbytek je jen moře nejistoty a potloukání se - trochu to děsí... ale co když to tak opravdu je?

neskutečně milý a příjemný film. doporučuju každému, kdo potřebuje zahnat stres a trochu se nad něčím pousmát.