M.Niccals

Je příjemné dát jednou za čas (relativně) českému filmu plný počet :) Zimomřivky v kině, spousta emocí po projekci, to už jsem dlouho u žádného českého počinu nezažil. Roden zahrál skvěle.

až dvacet pět let od vzniku jsem shlédl tento kultovní film. škoda, že jsem to nezvládl dřiv...

Po skončení projekce, když se všichni začali zvedat, jsem já zůstal stále připoutaný k sedadlu. Nechtělo se mi zvedat. Chtěl jsem sedět a dívat se na závěrečné titulky a poslouchat Zimmerův soundtrack. Tak výživný filmový zážitek jsem už delší dobou nezažil. Nevím jak to Nolan dělá (dostal mě hlavně Dokonalým trikem, Batmana už tak moc nemusím i když mu nemohu upírat řemeslné kvality), ale zase posunul o kousek hranice toho, co jsem si až do té doby myslel, že mi může flm dát. Technicky pozoruhodné dílo s mnoha až dechberoucími triky (u mě vítězilo stadium v hotelu s Gordon-Levitem, zejména scéna souboje v rotující chodbě a poté stav "beztíže"- hned si to řadím k nejoblíbenějším filmovým scénám). Děkuju pane Nolane, že vás filmování baví a že do toho dáváte tolik svého umu!

Asi to způsobil Jude. Nebo Norah? Ne, Natalie... Rachel? Nevím, já se prostě příjemně bavil :) 90%

kdo viděl až do závěrečné epizody a nemá srdce z kamene, musí dát jednoznačně 5*. nečekejte od seriálu mnoho odpovědí, ale čekejte hlavně výjimečnost, zábavu a na konci pořádný doják! ||| EDIT 2017: Někdy v roce 2010, kdy tento seriál končil, jsem byl - musím si přiznat - seriálový panic, který si nebyl vědom toho, co bude následovat v další dekádě. Boom velkorozpočtových seriálů od té doby vyplodil mnoho skvostných kousků, které Ztracené hravě strčí do kapsy. Mých dřívějších 5* proto přičítám svojí nevědomosti a emoční vlně, na které jsem jel po shlédnutí posledních dílů. S větším odstupem si přece jen člověk uvědomí spousty nedostatků a také dějových nesmyslů a hlavně fakt, že tvůrci opravdové vysvětlení všech záhad vlastně pěkně odflákli. Za 4*

Na tenhle film jsem šel se značnou skepsí, protože mě málokterý akčnák nadchne. Zapomněl jsem ale, že je režisérem Guy Ritchie. Takže si vemte nápaditost a dokonalost jeho kousků Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni, zasaďte je do historického Londýna a máte Sherlocka Holmese. Ritchie ukázal, že umí točit ve velkém. Tentokrát se to neobešlo i bez velkých počítačových efektů, já osobně to teda musel přetrpět, protože mám radši klasické filmové postupy. Ale na druhou stranu: jak jinak chcete natočit rozestavěný Tower bridge? Naštěstí to byly jenom dvě větší scény. (Odpouším i tu loď sjíždějící z doku do Temže) Robert Downey jr. coby Sherlock je prostě dokonalý a jeho charisma prostupuje celým filmem, ale určitě nezastiňuje ostatní. Jude Law, můj oblíbenec, dostal úlohu poněkud suššího (britského) nahrávače, ale i přesto to nebyl žádný páprda, což mě potěšilo. Bohužel film takovéto velikosti se nemůže vyhnout jisté prvoplánovosti, takže přesně víte, jak všechno skončí. Ritchie to akorát zaobalil svým stylem a udělal to zajímavější než kupříkladu Cameron svůj modrý kýč Avatar. Příběh je svižný, vtipný a nápaditý, nikde se nezdrřujete a vůbec se nenudíte. Bavili mě všechny ty zpětné vysvětlovačky, komentáře u soubojů, zpomalené zábeřy, brilantní hudba Hanse Zimmera (mimochodem pracoval na ní se svým žákem) a ke všemu všecek ten Londýnský akcent! Rád bych přestřelil, ale na pětihvězdičkové filmy, tomu přece jen chybí nějaký ten třetí rozměr. 4/5*

Pro fanouška povinnost - a příjemná. Jak dokument, tak i koncert. Všichni členové zase spolu na pódiu i mimo něj. Konec velmi nostalgický. Nemůžu jinak než pět hvězdiček.

Unuděný dnešními bezduchými, rádoby invenčními horory, ve kterých tečou hektolitry krve, jsem začal brouzdat mez kvalitnějšími kusy. A až teď jsem teprve poznal, co to je opravdový horor. S nápadem, se zápletkou, s vypracovanou psychologií postav, natočený s profesionalitou. Po kubrickově The Shining jsem se pustil do Exorcisty (ve verzi director’s cut) a opět jsem nebyl zklamán. Film má v sobě opravdu všechno výše jmenované. Jediné, co mě zklamalo, bylo rozvržení napětí, které podle mě dosáhlo vrcholu někde uprostřed filmu při legendární „pavoučí chůzi“. Tehdy jsem byl asi nejvíce vyděšený za celý film. Samotné vmítání je taky velice děsivé, ale už vás nemá moc co překvapit. Dcerka je ošklivá, sprostá jako dlaždič, plive zvratky a vznáší se nad postelí, ale čím déle trvá vymítání, tím méně to účinkuje. Ve filmu nejsou klasické „lekačky“ (tak často používané dnes) je to spíše záležitost působení na psychiku a ukazování hrůzy a nepřirozenosti při pohledu na posedlou Regan. Kdybych měl vyzvednout něčí herecký výkon, byl by to Jason Miller alias otec Karras, který byl opravdu brilantní. Škoda, že tuto roli už nikdy nepřekonal. Čtyři a půl.

Další český film, který mohl mít potenciál, ale natočený je naprosto hluše a hloupě. Počínaje rádoby vtipnými scénami, hereckými výkony (promiňte, ale Vořísková prostě měla být baletka, nebo modelka, ale jako herečka mi přijde slabá). Všechno je tak nějak umělé, celý ten retro feeling se jaksi míjí účinkem. Nemluvím ani o zápletce, která nikam nesměřuje ani nijak negraduje, je prostě tak nějak plytká. Naopak líbila se mi Dana Marková, která spolu s Ondrou vetchým byla asi jediná, kdo mě opravdu přesvědčil. V kině jsem za to dal naštěstí jen pade, takže se zas tak moc nestalo, ale znova bych na to určitě nešel.

Za prvé: Oscar pro Sandru Bullock. Je zasloužený, v žádné roli jsem ji neviděl takto excelovat, jako tady. Pro mě tady byla úplně jinou herečkou, než jsem ji znal. Za druhé: Bez Sandry Bullock by mě tenhle film asi nijak nevytrhl. Námět o zaostalém černošském chlapci je sice zajímavý a (více méně) sázka na jistotu získat si divákovo srdce, ale tady to prostě nějak nebylo ono. Ano - je vám ho líto, fandíte mu, ale kde je nějaké to finále? Tohle kdyby se dostalo do ruky takovému Robertu Zemeckisovi, určitě by ze mě vyždímal více emocí. Za třetí: Nějak se mi nelíbilo to snobství a jakési znázornění amerického ideálu rodiny (styl -“Miluju tě, táto“ –„Taky tě miluju synu. Pojedeme na výlet? Mám dost prachů, co třeba na Měsíc?“ – „Ano. Jsi nejlepší tátá na světě!“ …a k tomu ještě malý klouček trénující obrovského zaostalého černocha až na dřeň? Ale prosím vás!). Asi jsem z toho cítil jakousi umělost. Bez Sandry za dvě. Se Sandrou za tři.