M.Niccals

Nejlepší a nejdusivější atmosféra je někde ve třičtvrtě filmu, kdy se vám (pokud jste ji už viděli) trochu vrátí vzpomínka na Magnolii - PTA během jediné noci postavy žene do neúprosného boje o udržení se v branži (či při životě), zatímco možná o několik bloků dál se odehrává jedno neuvěřitelně náhodné loupežné přepadení. a pak dál z vrcholu až ke kokainovému zhorucení. silné.

Film, který si na nic nehraje, žádný přemrštěný sentiment, situace jsou takové, jak je přináší sám život, a jsou reaistické a uvěřitelné stejně jako chování postav... i těch pár (opravdu jen lehce) humorných momentů bylo opravdu tak svěžích a opravdových, že nedovolily zkazit celkový dojem z filmu. Laura Linney a Philip Seymour Hoffman září v rolích sourzenců, kteří vláčejí životem své kříže, jež dost možná koření od problému, který je teď znovu spojil dohromady - od jejich otce. Během sledování jejich osudů musí zákonitě každého napadnout, co se stane, až bude jednou v jejich situaci. Pocity viny, soucitu, morální dilemata. "Lidi umírají, Wendy! Právě teď, uvnitř tý krásný budovy je zatracená horrorová show!"

Krobot klasicky jako studený čumák - tentokrát mi to nesedlo, poněkud řídký příběh vedoucí odnikud nikam (nebo alespoň odněkud někam ne moc daleko), nemluvící Roden, jedna trýznivá vzpomínka z minulosti okolo které plíživě rotuje celý děj. to vše zabaleno do hezkých audiovizuálních orgií zahalených jesenickou mlhou. technologicky (a vlastně i příběhově) velký potenciál, výsledek nakonec průměrný. škoda.

Sofia Coppola nám předhodila druhé Ztraceno v překladu. Akorát tu není charismatický Bill Murray a místo Scarlett Johansson tu supluje roztomilá a nadějná Elle Fanning, která jednou možná svou předchůdkyni předčí. Bohužel druhá recyklace jednou použitého už nefungje tak hladce a samozřejmě. Dokonce i postavy se velmi podobají těm předchzím Tokijským. Filmařské postupy jsou takřka totožné: dlouhé tiché záběry (některé delší než jiné), pomalu plynoucí příběh, prakticky neakční děj. Já sám proti tomu nic nemám, nepotřebuju aby se ve filmu dělo spoustu věcí, aby mě bavil. Spíš naopak. Filmové opusy ala Terence Malick mě fascinují. Tady jsem ale bohužel nezabral. Tohle jsem už prostě jednou viděl a bylo to lepší. Škoda, protože Coppola má nesporný talent a navíc ještě super hudební vkus. Budu se těšit na další její kus, žánr krimi snad bude mít jinou příchuť.

velmi názorný film, jasně upozorňující na potřebu bdělosti naší společnosti před autokratickými a extremistickými projevy všech druhů... jasně dává najevo, že diktatura v dnešní době není passé a že k ní stačí málo. svůj úkol to myslím beze zbytku splnilo. avšak! co se týče scénaře: divák je silně vozen za ručičku. přišlo mi to až moc okatě názorné, charaktery postav byly hned od začátku dost jasně modelované a dalo se snadno předpovědět, kdo je kdo (ten co se nechá zfanatizovat, ta co bude vzdorovat, ten kdo se bude zastávat slabších,...etc.). ani třída jako taková na mě nepůsobila moc opravdicky (studenti co ohnivě diskutují s vyučujícím - TO už je dneska skoro passé). a konečně i to závěrečné vyústění se dalo dost očekávat. vše je až úzkostně příliš názorné. zpracovaná látka je více než zajímavá, ale mohlo to být i lepší, možná pod taktovkou někoho jiného. takhle jsou to "jen" slušné tři hvězdy...

jeden z těch filmů, kdy máte chuť to na začátku zabalit, protože příběh vám připadá moc zapletený a zmatený. postupem času se ale začne do popředí dostávat záhadný Keyser Soze a samotný flashback Verbala Kinta začne být akčnější. až nakonec všechno vyvrcholí pověstným zapadnutím mozaiky do sebe... a ne jen jedním. oscar za scénář je zasloužený! čtyři a půl.

Protože Sam Mendes. Protože Leo. Protože Kate. Protože každý záběr je stejně jemný jako Newmanova hudba. Protože emoce, které tryskají z tohoto filmu, jsou prostě... unikátní. Proto za 5.

upřímnost... tenhle film je upřímnější než cokoliv, co jsem kdy viděl. Cuarón ke všemu přistupuje bezprostředně, nic neosekává, dává to na plátno tak, jak je to ve skutečnosti. možná si to někteří nebudeme chtít přiznat, ale je to tak. dospívání, masturbace, sex, přátelství, život. někdy je to všechno snad až příliš realistické, příliš syrové, ale to je asi to, co dělá tohle dílko tak přitažlivým. bravo.

film osciloval ne velmi tenké hranici kýče a geniálního umění, ale bohužel mi to spíš přišlo kýčovité. ani Keiru moc nemám rád. samozřejmě scéna na francouzské pláži, je něco nezapomenutelného. závěr lehce nečekaný a poměrně silný. ne však nejsilnější. Romola Garai i její mladší verze Saoirse Ronan se mi též líbily. 3,5*

český rádoby akčňák. avšak v několika (holywoodských) pasážích spíše křečovitě úsměvný, než aby za to mohl sklízet můj obdiv. nemyslím si, že český film někdy bude mít na to, aby konkuroval byť i béčkovějším americkým akčním filmům. mám rád české filmařství takové, jaké vždycky bylo: skromné, vkusné, veselé, vážné, procítěné, oduševnělé, pábitelské, ale ne akční. dal bych možná i tři, ale ve stejném týdnu jsem viděl i Herzův Habermannův mlýn a ten Kajínka sráží o něco níž. hawk.