Bragi66

U všech plantážníků, na to, že je to vyrobeno v roce 2014, a že v té Use to tam sekají jako pásovou výrobu, tak by se dalo předpokládat, že to bude mít alespoň nějaký řemeslný standard. Navíc režisér Henrik Ruben Genz udělal předtím velmi slušnou severskou krimu Ukrutně šťastní (2008), kterou vřele doporučuji.  Avšak tenhle film Krvavé peníze (2014) padá do díry severoamerické prostřednosti bez ambice alespoň se přibrzdit třením o okraj - prostě "šup do díry", a to bez návratu, že by to někdo chtěl vidět znovu.

Souboj dvou nájemních vrahů končí řídkou střílečkou v ruině hotelu ve zpoceném Mexiku, ale příběh je plytký a konec předvídatelný. To si fakt mohli odpustit. Postřeh "Tosim" o "přiteplalém přehrávání" A. Banderase je zde břitce přesný.

Am. feministka přijede z USA do Pr., kde hovoří nesnesitelnou nápodobou češtiny s am. sajrajtním přízvukem. V Pr. ji provází novinář Lukáš Vac. a souk. det. Jiří Kr., který zde hraje opravdu hrozně vlezle, doslova z konečníku.

Ano, je to solidní kousek v oblasti filmů o nájemných vrazích. Je to bez přetažených pyrotechnických prskavkových efektů, bez závalu nepravděpodobných honiček nebo bez ochrany malých holčiček a bez srceryvných nářků nad rozpadem rodiny skrzevá zabijáckou práci. Filmové řemeslo je z toho vidět a akce jsou vcelku dobře odvedené.  Bytostnou vlastností filmů je děj, a ten to má. Kdo by chtěl raději prožít 162 minuty založené jen na vyčpělé filmoklubové atmošce, tak tomu doporučuji třeba film Stalker (1979), který svojí bezpříběhovostí volá do nebes, byť knižní přdloha má atmošku, ale i řízný děj.

Brad Pitt jako smrt přijde za Anthony Hopkinsem a udělá mu nabídku. Sakra, nebylo by lepší obsadit to obráceně, aby tu smrtku hrál Anthony Hopkins a trochu přestavět příbeh?

Co pořád mají v té USE s těmi dětskými komiksy? A proč zrovna Avengers? Je to naivní tak, že ani nadsázka to z bláta hlouposti nevyndá. A nadsázky tak zase moc není. Všichni dramaticky přehrávají a berou se šíleně vážně pri pseudomagických výzvratcích. O co více animací o to méně myšlenek a imaginace. Přes vizuální přeplácanost tomu chybí originální imaginace. Slovo "paralelní" sice ve filmu padna v každém záběru, po nějaké rozvětvenosti nebo hloubce však ani památky. Je to plochoploché. Komedie to také není (kromě toho rozhovoru o Spidermanovi), není to ani napínavé. I ty postavy a hrůzáci jsou dětsky gumoví, krev se tam neprolévá (tedy kromě trochu odřeného čílka). To třeba Sin City (2005), to je úplně jiná liga, to doporučuji).

Ve své třídě bondovek je to zase jednička se všemi těmi šťastnými pády a náhodami hrajícími ve prospěch Jamese Bonda. Daniel Craig padoucha nakonec obehraje o všechny peníze, ale musel na tom dělat i na úkor osobního volna.

Konečně je zpátky Predátor. Je to návrat k tomu SF loveckému filmu po těch svinstvech, která ani nestojí za uplivnutí nebo připomenutí. Tady je ale překvapivě malebná kamera i pásnoucí hudba. Herci hrají a režisér režíruje. Dobrý tah je, že se to odehrává v poslení čtvrtině 18. století mezi  původními a přistěhovalými obyvateli Kanady. To, že boulovatého Arnolda vystřídá emancipovaná malá indiánská cérečka se sekérečkou, diváky snad ani nenasere. Je to sice Predátor zpátky, ale je to film bez výraznějšího myšlenkového přesahu. Při shlédnutí tohoto díla se mohou vybavit asociace s filmem Poslední Mohykán (1992), na kterém je nejzajímavější ten střet dvou absolutně odlišných kultur - to jak se potkají tomahavkoví obyvatelé lesa a prérií s evropskými vojáky, kteří jsou oblečeni do nepraktických divadelních vojenských barokních kostýmů. Film Poslední Mohykán (1992) vřele doporučuji ke shlénutí i k četbě - je to opravdu o střetu kultur.

Kdo to nemá v srdci, tak je to těžké tomu prominout tu ochotnickou dobovou prvoplánovost a strojenost. Ty vypjaté předramatizované herecké výkony včetně mluveného projevu a zpěvů, to je možné přijmout jen srdcem, nadhledem nebo nostalgií. Je to podobné jako například u aut.  Škoda MB 1000 je dodnes pojem, který je možno mít rád. Kdo tisícovku měl tehdy, tak má možná nostalgické vzpomínky na auto, která připomínalo Porsche, ale které mělo kýble neduhů a vyžadovalo takřka každovíkendovou péči. Příběh a herecké výkony tohoto filmu však zasluhují pochvalu, neboť mají stavbu - na rozdíl od stohů plytkého komediálního sena z období do poloviny 20. století. Jsou filmy z té doby, které která snesou srovnání i v současnosti - například parodie od stejného režiséra (Martin Frič) Pytlákova schovanka (1949).

To mne naprosto uchvátilo. Má to napínavý a depresivní příběh s řízným spádem, který se přes různé časové přeskoky nakonec vyjeví v nadreálném a černočerném vyvrcholení. Je to dosti černé a nekorektní třeba k homosexsuálúm nebo ke karmě. Vtipy na karmu beru a teplajzníci ať si to přeberou. Philipa Seymoura Hoffmana doporučuji viděttaké třeba ve filmu Magnolia (1999).