hekla

Festival otrlého divaka, kino Aero 2024 - top, jinak nekoukatelné.

WTF???

Kouzelná a nezapomenutelná hudba Yanna Tiersena, krása, cit, jemnost, hravost, okamžik.

Nikdy neomrzí a s každým shlédnutím baví víc a víc. "To je hezkej chlapeček, jak se jmenuje?" :D

Asi jsem neviděla lepší divadelní přenos. Celou dobu téměř nedýcháte a jen s ohromením sledujete herecký koncert pod taktovkou citlivé režie Dannyho Boyla za zvuků magického a nezapomenutelného hudebního doprovodu. Benedict Cumberbatch jako "creature" podává dosud nejlepší herecký výkon (Sherlock i Alan Turning jsou v porovnání s tímto vlastně velmi obyčejné postavy). A pokud milujete jarní deštík, zpěv ptáků a východ slunce a máte někdy touhu výskat si přitom radostí jako malé dítě, Frankenstein vás chytne za srdce.

Zbytečně odporné, kino je škoda peněz.

Je skvělé, že tento snímek vznikl, a že je na shlédnutí na Netflixu. Tohle téma si rozhodně zaslouží pozornost a doporučuji všem dokument shlédnout. Zároveň mě mrzí, že má dokument na můj vkus dvě velké chyby. Za prvé, některé informace jsou podány manipulativně a podle mého nepřesně – např. informace, že ryby (obecně) jsou nezdravé, protože obsahují rtuť, je asi jako kdybych řekla, že je nezdravá listová zelenina, protože obsahuje dusičnany. Určitě na tom část pravdy je, ale záleží na původu, druhu, množství… V neposlední řadě - některé země, které jsou na špičce konzumace ryb (Japonsko, Hong Kong) jsou i na špičce zemí s nejdelší střední délkou života (ne, že by za to mohly jen ryby…). Tyhle nepřesnosti a neúplnosti mě vždycky hrozně mrzí u ekologicky orientovaných kampaní, demonstrací a filmů, protože je to shazuje a působí pak (neúmyslně?) velmi zaujatě a manipulativně, což logicky spoustu i ekologicky smýšlejících lidí odradí. Za druhé mi nesedl způsob vyprávění, kdy Ali Tabrizi často zabírá své pocity – působí to tak nějak afektovaně a neprofesionálně. Asi je to dnes moderní a může to přitáhnout mládež, ale tématu by, myslím, více prospěl profesionální „dokumentaristický“ přístup, který by na některých místech mohl jít více do hloubky. Jasně, že do dokumentu byly vybrány ty nejhorší věci, ale (možná naivně) se domnívám, že to tak snad nechodí všude… Oceňuji snahu konfrontovat otázkami jednotlivé zodpovědné osoby, společnosti a organizace. Je strašné, že místo toho, aby se řešily podstatné věci, tu máme zákazy brček. Doporučení nejíst ryby (maso) a konzumovat pouze rostlinnou stravu je sice hezké, ale je nutné si také uvědomit, že zatím bez zvířat (jejich přirozeného ekologického hnojiva) plodiny nevypěstujeme. Pokud jíte regionální sezónní rostlinné produkty, tak super, ale pokud se někdo denně láduje zdravými banány, citrusy a avokádem, které do našich žaludků cestují tisíce kilometrů, ničí planetu (včetně zvířat) více, než když sní hovězí od ekologického sedláka ve svém regionu, který se ke zvířatům chová lidsky a má je po celý jejich život na pastvě. Svět není černobílý. Ovšem nutnost omezit živočišné produkty a celkově přejídání lidí ve vyspělých státech je bez debat. Krom toho můžete udělat ještě dvě věci: vykopat si na zahradě rybníček a chovat tam pár rybek pro svou potřebu a taky podepsat petici za vytvoření oceánské rezervace na třetině jejich plochy: https://www.greenpeace.org/czech/zapoj-se/zachran-oceany/ (a doufat, že to nebude jen „pseudorezervace“). Jo a taky se můžete zajímat o dění za humny: https://peticebecva.cz/. To by také stálo za celovečerní dokument.

Nemám slov. Naprosto strhující. Velmi těžké téma, ovšem brilantně a jedinečně podané. Díky způsobu vyprávění se divák cítí jako Anthony a není úplně jasné, co se vlastně děje. U tohoto film si rozhodně neodpočinete, proženete slzné kanálky (nejednou) a The Father vám ještě dlouho zůstane v srdci i hlavě. Anthony Hopkins předvádí absolutně dokonalé herectví (kam se hrabe Bittner!), a tento herecký koncert je jeho nejlepší počin kariery (ano, čtete dobře, Hannibal si odteď dělí druhou příčku s Mr. Stevensem). Nelze ale nezmínit i vedlejší herce (Olivia Colman, Rufus Sewell), kteří jsou stejně jako vy spíše přihlížejícími diváky, ale dýchají v rytmu s hereckým koncertem Anthony Hopkinse a vyjadřují vaše pocity. Dávám jednoznačně nejvyšší hodnocení. I přesto (nebo možná právě proto), že, jak napsal novoten: „při představě, že mě s vlastním rodičem někdy čeká tohle, mám trochu potíž se vůbec nadechnout.“

„You are extremely important to this house, Ms. Kenton.“ Skovostný snímek o tom, co je často tak zřejmé a přirozené, ale co nakonec neuděláme. Pohledy, gesta, náznaky, mlčení… Milostný příběh, kde se nedočkáte jediného polibku, ale množství emocí, citů a touhy přesuje mnohé romantické filmy. Chemie mezi Anthony Hopkinsem a Emmou Thompson je naprosto úchvatná a v obou případech hodná Oscara.  Stejně důležitá je i „vedlejší“ dějová linie - pozadí politických událostí přelomu 30. a 40. let. Ta celou atmosféru ještě umocňuje a dala by se shrnout citátem Edmunda Bukeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.“ Nerozhodnost, nezájem o své okolí, odosobnění a loajalita můžou napáchat více škody, než se zdá. Film, který zasáhne srdce, ale také nutí k zamyšlení.

Hooodně jsem váhala, jestli si Vlastníky vůbec pustím, protože český film ze škatulky „komedie/drama“ už několikrát zklamal. Vysoké hodnocení na ČSFD mě ale dodalo odvahy a místo obávaného pocitu zklamání jsem zažila velmi příjemné překvapení. Film zaujme už od začátku svou jedinečnou formou, rychle houstnoucí atmosférou (divadelní představení musí být dokonalé!), proloženou momenty, kdy se smějete nahlas („Já jsem Japonka!“, stín na plátně...), a hlavně bezchybnými hereckými výkony a perfektním obsazením. Vlastníci jsou mimo jiné velmi zdařilým průřezem naší současné společnosti, korespondující třeba s knihou Slepé skvrny Daniela Prokopa. Velmi slušné 4+* a chuť vidět tento počin znovu.