Nuala

Přiznám se, že jsem čekala něco horšího a ze začátku to na mě tak i působilo... Ale postupně jsem se začala docela bavit, užívat si zhulené scénky, ve kterých si člověk uvědomí v kolika různých obměnách se dá použít slovo FUCK, a pak samozřejmě roztomilou Katherine Heigl, která střídá gynekology častěji než ponožky. Ve výsledku tedy docela příjemná, relativně vtipná a šikovná komedie, kterou si užijí obě pohlaví a možná jim i poslouží jako návod, jak pokračovat, pokud jste špatně pochopili větu:"Prostě to udělej!"

Tenhle snímek mě dokázal pohltit, hluboce zaujmout a emočně perfektně vysát. Musím říct, že za poslední dobu jeden z mála filmů, u kterých jsem seděla a ani nedýchala, jen se dozvědět, co se stane, kam se příběh tentokrát posune a jak to změní osudy hrdinů. (...) Skvělý Ashton Kutcher, musím říct, že mě hodně mile překvapil. Nádherná hudba skvěle dokreslující atmosféru a emoce a originálně vymyšlená vizuální stránka. A co je nejdůležitější-originalita a perfektně vymyšlený příběh, bez zbytečného přehánění a útočení na city...

No, abych použila jedno z podivných moderních slovíček: "HUSTÝÝÝ!!!"... Tohle byla první věc, co mě po shlédnutí filmu napadla. Už dlouho jsem neviděla takhle ulítlý film, plný psychedelických obrazů, měnících se koberců, veselých opiček a tak sjetých feťaků, až se člověk diví, že všichni přežili... A navíc-nejškaredější Johnny Depp, jakého jsem kdy viděla :D Tenhle film mě docela dostal... Doporučuju dívat se v příhodné náladě, jinak by to nemuselo dopadnout nejlíp...

Spirited away je má velká slabina. Pokaždé jsem okouzlena nádherou a čistotou příběhu, krásnými symboly a tím, že i přes spoustu naivních a tak čistých myšlenek, že v dnešním světě prostě nejsou možné, nesklouzává Hayao Miyazaki k patosu. Pokud se dokážete odpoutat od dnešní společnosti, od zvuku aut, spěchu a shonu a ponoříte se spolu s Chihiro to magického světa kouzel, bůžků, křivdy, lásky a porozumění, můžete odhalit spoustu věcí, které byly uloženy hluboko ve vás a o kterých jste neměli ani zdání...

Dlouho mi tento film chyběl v seznamu shlédnutých snímků... Prostě to nějak nevycházelo... Ale tentokrát jsem si řekla, že už ho konečně musím vidět a to za každou cenu. A stalo se... A musím říct, že to pro mě byl jeden z nejúžasnějších zážitků poslední doby. Bezchybný film od začátku až do konce. Jedno velké neopakovatelné filmové umění, které netvoří jen Forman a Nicholson, ale každá byť sebemenší postavička. Ráda si tento nevšední zážitek brzy zopakuju...

Nebylo to až tak špatné, jak jsem se zpočátku bála, ale přece jen jsem ve slabších chvilkách s radostí přepínala na hokej... Jinak musím zmínit hodně zajímavou kameru, to se v českých filmech moc nevidí.

Přestože 27 šatů nepřináší nic moc nového, je to docela milá komedie s pár vtipnými okamžiky, docela sympatickými hrdiny (přiznávám, mám ráda Katherine Heigl, takže sem trochu ovlivněná :)), rozporem mezi hodnou nešťastnou princeznou a zlou sestromrchou a samozřejmě nesmí chybět happy-end (jinak by to přece nebyl americký film :)). Přestože témata jsou již docela ohraná, musím říct, že jsem se docela bavila-nejspíš je to tím, že už jsem pár let nebyla v kině na komedii. Občas mi přislo, že si tenhle film tak trochu dělá srandu z jemu podobných, ale možná to nebyl záměr filmařů, ale jen má naděje v inteligentní humor. A na závěr jedna velká pochvala pro Katherine Heigl, je prostě strašně sympatická a zahraje všechno. :)

Krásný příběh o dětské fantazii a představivosti, oživlých kresbách a nádherném a upřímném dětském přátelství. Most do země Terabithia není dalším fantasy příběhem typu Letopisy Narnie, Pán Prstenů a podobně. Leslie a Jess se liší od svých spolužáků a proto patří mezi trochu utlačované losery. Jenže to, čím se liší je úžasné. Je to totiž fantasie, cit pro vytváření nových světů, úžasná všímavost a hlavně touha nežít jen ve stereotypu, ale objevovat, zkoumat, učit se a přemýšlet. (...) Mladí hrdinové jsou zde perfektně vykresleni do nejmenších detailů, člověk se dokonale dokáže vžít do jejich tužeb a snů. Trochu v mlze se ovšem jeví ostatní postavy, snad s vyjímkou Jesseho mladší sestřičky May Belle a učitelky hudební výchovy. Snímek se natáčel v nádherném prostředí, které samo o sobě vytváří dojem magického království. Na výsledku ovšem trošku ubírají nepříliš vydařené triky. Tuto drobnost ovšem divák rád odpustí, protože konec filmu patří snad k nejdojemnějším filmovým okamžikům, co jsem kdy viděla. Takže otevřete svou mysl a vnořte se do kouzelné země s názvem Terabithia.

Tak jo, přes víkend jsme s kamarádkou Iličkou uspořádaly soukromý (původně) filmový maratón. Ten se ovšem tak nějak neplánovaně zvrhl v maratón seriálu Roswell. Samozřejmě jsme neskoukly celé tři řady, ale vybraly jsme si nejlepší díly. Byly to konce jednotlivých serií, které jsou opravdu dokonalé a pár oblíbených epizod. Ponořily jsme se zpět do víru maloměsta Roswellu s mimozemšťanskou historií, mytologií i současností, mezi dobráckého a trošku usedlého Maxe, bláznivou a sympatickou Isabelle, hláškujícího Michaela, (mě) nesympatickou Tess a jejich pozemské kamarády. A musím říct, že to stálo opravdu za to. Skvělé písničky, vtipné scénky (ano, opět mám na mysli svého oblíbeného Michaela) a docela zajímavé příběhy. Njn, má roswellovská posedlost je po douhých letech zpět :)

Moc krásný a citlivý film, který vypráví o dětství a přátelství s trochou dětské naivity a trochou dospělého smutku. Oproti většině snímků na podobné téma naštěstí nesklouzává k patetickým scénám. Skvělé herecké výkony zde podávají všichni mladí herci a vzezření Kiefera Sutherlanda mě opravdu pobavilo. :)