Nuala

Opravdu nádherné představení, doprovázené krásnými a emotivními písněmi. Zdařilé po stránce herecké (velmi mě zaujal Petr Štěpán), dekorační i hudební. Přiznám se, že jsem nejednou uronila slzu :)

Brněnské inscenace podle mého názoru patří k jedněm z nejzdařilejších. Ať už se jedná o výběr repertoáru, herecký soubor či dekorace a kostýmy. Navíc oceňuji, že zde nedošlo k ničení uměleckého zážitku hrátkami s kamerou apod. jako se tomu stalo u mé milované hry Mein Kampf. Tu totiž televizní zpracování zkazilo, jak jen to šlo. Ale zpět k brněnské Smrti Pavla I. Chválím po všech divadelních stránkách a obzvláště chci vyzdvihnout výkon Erika Parduse, který je mým oblíbencem. :)

Upřímně, myslela jsem, že to bude mnohem mnohem horší. Kupodivu jsem se však i zasmála. Což ovšem není záruka kvality tohoto sitcomu, ale možná jen vedlejší účinek mé čtyřicetistupňové horečky :D Takže si to pro jistotu ověřím u dalšího dílu. :)

Oproti předchozím dvoum dílům trochu pokles kvality co se týče dialogů a samotné filosofie x-menů. Naopak efekty a akční scény dosáhly svého vrcholu. Proto je můj pocit z Posledního vzdoru mírně schizofrenní. Na jednu stranu jsem při mnoha scénách seděla s pusou dokořán a celkově si snímek vychutnala, na tu druhou mi přece jen to "něco", co by celou sérii uzavřelo s dokonalostí a pompézností, chybělo.

Musím říct, že se jedná o jedno z nejlepších filmových pokračování, jaké jsem viděla. Většinou bývá totiž druhý díl jen slabým odvarem s nepříliš originálním dějem a jeho jediným účelem je vydělat ještě něco málo na slávě dílu předchozího. Ovšem u X-menů naštěstí tato smutná statistika neplatí. Druhý díl je stejně nabitý akcí, perfektními hereckými výkony, smysluplným a zajímavým dějem a dokonalými efekty jako tomu bylo u jedničky. Setkáváme se s novými postavami a jejich schopnostmi (některé jsou opravdu hooodně efektivní a nečekané) a staré postavy ukazují zase trošku jinou tvář. Mou velkou slabostí je zde postava Deathstrike. Upřímně, takové šikovné nehtíky bych taky chtěla :)

Nic světoborného, klišoidní záběry, které dopředu čekáte a trochu špatně rozvržené napětí. Plusem však zůstává dvojice Leelee Sobieski a Stellan Skarsgard, kteří patří mezi mé oblíbence a drží tento film nad vodou...

Tak tohle je přesně jeden z těch filmů, u kterých v kině sedíte, na plátně už dávno běží závěrečné titulky, ale vám se prostě vstávat nechce. Posloucháte hudbu a víte, že pocit, který ve vás snímek zanechal, je dokonalost sama a na tenhle film do smrti nezapomenete. *** V prvním Nolanově filmu jsem se detailně seznámili s postavou Bruce Wayna, podrobně jsme sledovali jeho krůčky vedoucí až k netopýří masce a poznali jsme se s Batmanovým padoušským okolím. Tentokráte však náš starý známý ustoupil spíše do pozadí, aby dal vyniknout i ostatním zlomovým postavám. Tou nejzásadnější je Batmanův nový protivník-Joker-agent chaosu, jak se sám nazývá. A toto pojmenování k němu sedí jako na míru ušité. Nevíme odkud se vzal, co pohání jeho touhu ničit... nic! Jeho provokativnost, černočerný humor a tajemnost jsou fascinující až do té míry, že kdykoli se na plátně objeví, ani nedutáte. Největší vývoj postavy nás tentokrát čeká u Harveyho Denta, státního návladního, který za svůj boj se zločinci ovládajícími Gotham zaplatí krutou daň. *** Jak už je u Nolana zvykem, čeká nás efektivní podívaná, dokonalá hudba perfektně sedící do každé scény a plejáda nadpozemsky hrajících herců. Maggie Gyllenhaal je velice příjemnou změnou, jelikož oproti Katie Holmes má její Rachel výraz a duši. Christian Bale předvádí jako vždy nadprůměrný výkon, krásné splynutí s postavou, pochopení její psychiky, promyšlené grimasy, gesta i intonaci. Harvey Dent Aarona Eckharta je příklad perfektně zvládnutého vývoje postavy i emocí. A k výkonu Heatha Ledgera nemám slov. Nejlepší padouch všech dob, bez nadsázky. Jeho ďábelské "Why so serious?" vás pokaždé bodne u srdce. *** Přiznám se, že jsem neodolala a na Temného rytíře vyrazila i podruhé (a věřím, že ne naposled). A musím říct, že napodruhé je zážitek ještě silnější. Přece jen je film přímo narvaný k prasknutí akcí a dialogy a napoprvé je těžké si vše uvědomit a zaregistrovat. Při druhém shlédnutí jsem však nad dokonalostí a propracovaností tohoto filmu měla slzy v očích a až do posledního okamžiku jsem si vychutnávala Jokerův ďábelský tanec temnými uličkami Gothamu.

Po dlouhé době film, který mě dokázal zasáhnout přímo do srdce. Poté, co jsem vyšla ven z kina, měla jsem uvnitř směsici pocitů od touhy utéct od společnosti, najít sebe sama až po možnost mít někoho, s kým mohu sdílet pocit štěstí, protože sám člověk být dokonale šťastný nedokáže. Krutost poznání, které si lidská bytost obvykle uvědomí až když je pozdě, snaha utéci od všech těch moderních vymožeností, které dnes člověka jen brzdí, omezují a otupují, pocit bezmezné svobody a volnosti, poznání, sáhnutí si na dno vlastních sil a objevení skrytých myšlenek, pocitů, tužeb... Děsivost tohoto příbehu je převážně v tom, že je opravdu reálný. Málokdo někdy nezatoužil po útěku od společnosti, která pořád jen něco žádá, staví hranice lidským přáním a drží nás v přesně vymezených mantinelech. Jenže ne každý má tu odvahu vzdát se majetku, přátel, jistot, které v životě má, a vyrazit bez prostředků neznámo kam. Většina lidí je dnes zaslepených a většina se honí za tím dosáhnout hodnot, které jsou oceňovány společností. Jenže MCCandless otevřel oči, prohlédl a došel k věcem, ke kterým někteří nedojdou za celý život. Svoboda bez hranic, možnost všímat si okolí, pozorovat, poznávat sám sebe. Všechny tyto možnosti měl a bohatě využil. Pravda, cena, kterou za to zaplatil je vysoká. Ale popravdě mu jeho odvahu závidím. *** Co se filmového zpracování týče, před Seanem Pennem musím hluboce a upřímně smeknout. Tomuto projektu objetoval množství času i úsilí a jde poznat, že příběh mladého trampa byl pro něj opravdu citlivou a hlubokou záležitostí. Krásné scenérie, záběry krajů, jež McCandless procestoval... Nádhera... Navíc podmanivý doprovod Eddieho Veddera, jehož texty dokáží zasáhnout stejně silně jako celý příběh. A pak samozřejmě Emile Hirsh, bez jehož opravdovosti, reálnosti a přirozenosti by nikdy nemohl vzniknout takto hodnotný snímek. Veškeré jeho emoce, počáteční naivitu, touhu, bolest, to vše mu uvěříte jakoby před vámi putoval skutečný Christopher. A co je hlavní, jeho postava během celého příbehu opravdu roste. *** Pro mě nejsilnější zážitek tohotu roku a nesmazatelný snímek, který si znovu ráda pustím.

Velice rozporuplný film. Doteď pořádně nevím, co si mylet. Anna Friel je dokonalá a okouzlující, člověk z ní ani na moment nespustí oči. Karel Roden jako vždy dokonalý, charismatický a tajemný. Hudba nádherně dokresluje příběh a krásu krajiny a hradů. Na druhou stranu mě ovšem velice zklamaly scény s Turky, momenty, kdy se do příběhu zapojila dvojice Mádl-Polívka se mi připadaly spíše rušivé a směšné. A občas se zdálo, že ani Jakubisko vlastně neví, jak chce film udělat. Přebíhá od jedné myšlenky ke druhé, chvílemi se zbytečně patlá v nevýznamných událostech. Přesto jsem z kina odcházela s pocitem, že jsem ráda tento snímek viděla. I kdyby jen kvůli Anně Friel, Bathory stojí za to shlédnout. A pro svou velkolepost a jistou jedinečnost se jistě nesmazatelně zapíše i do dějin české kinematografie.

Úžasná kamera, zajímavý střih, pěkné obrazy, detaily... prostě všechno tohle je dokonalé, zajímavé a hlavně zábavné. Co už tak zábavné není, jsou bohužel příšerné(!!!) herecké výkony. Děs běs. Ploché, bezcharakterní, nudné a hlavně totálně mimo. Obzvláště se to týká slabšího a krásnějšího pohlaví, které je zde opravdu jen slabé a krásné a tím to celé začíná i končí. Ale ani zbytek osazenstva na tom není o moc líp. A to se zde objevují samá hvězdná jména. Jediný, na koho mě docela bavilo se dívat, byl Vorel junior. A něco málo ze své postavy vytěžili také Matonoha a Bydžovská. Dalším velkým mínusem je pro mě nedořešenost těch pár zajímavých situací, které se ve filmu objeví. Jako například Vorlova přítelkyně, její rodinné zázemí... popřípadě situace u Vorla doma. Je to vážně škoda, tyhle příběhy měly aspoň nějaký potenciál. Ale abych tady nepsala jen negativně, musím říct, že scény se sprejováním mě docela dostaly.