MrKrahujec

Musím říci, že opravdu jen nerad dávám "odpad" mému oblíbenému režisérovi Jasnému, navíc za pokračování ještě oblíbenějšího filmu "Všichni dobří rodáci". Ale na celém případu je zajímavá jedna věc: to, že Vladimír Pucholt ztratil v emigraci o herectví zcela zájem, to prohlásil dokonce několikrát. Když pak k překvapení mnohých přece jen přijal roli v tomhle filmu, řekl něco v tom smyslu, že ho scénář uchvátil natolik, až to prostě nemohl odmítnout.. Přitom právě scénář je na tomto filmu to nejslabší, respektive je de facto nulový. Pouhý zdravý selský rozum nám pak jasně vnucuje otázku: Jak je něco takového možné? O bystrosti Vladimíra Pucholta snad není pochyb, stejně jako o talentu Vojtěcha Jasného, oba pány nikdo k ničemu nenutil, takže co je vlastně příčinou tak grandiózního debaklu? To snad nakonec ve výsledku točili jiný scénář? Nebo se ten podle Pucholta "výborný scénář" na začátku natáčení nějak mysticky sám pokazil? Tenhle film je tak bezděčně důkazem, že filmařina má v sobě velký kus magie a o konečném úspěchu filmu z větší části rozhodují síly, které nejsou ovlivnitelné vůlí, ani pílí. Tahle teze alespoň mne vždy utěší, když lituji, že jsem se také nestal režisérem a že jsem nikdy žádný film nenatočil.

Skvostná česká komedie, do které jsem byl, jak se říká, blázen, dokud jsem neshlédl o tři roky starší italskou komedii "Svedená a opuštěná" od Pietra Germiho. Náhle mi totiž přesně došlo, odkud že pramení ten téměř klasicky čistý neorealismus této satiry a dokonce jsem poznal i předobrazy obou svérázných policejních vyšetřovatelů. Ale aby to zase nevypadalo, že na tento film nějak nadávám (však jsem udělil plný počet), dokonce i kdyby to byla variace na dané téma, byla by to variace mistrovská a Jiří Krejčík všechno to, co ze Svedené a opuštěné (snad) přebral, taky patřičně rozvinul a obohatil, což se dá demonstrovat právě na té dvojici vyšetřovatelů, kteří jsou v italském předobraze jen okrajovými zábavnými figurkami, kdežto tady se chápou de facto hlavních úloh. Ve výsledku tedy rozhodně zasloužený úspěch a aspoň teď vím, proč se o tomto typu mezilidských vztahů u nás někdy říká, že je to "úplná Itálie".

Tento film je do značné míry podoben svému tvůrci (a vlastně i hlavnímu hrdinovi): neokázalý, nenápadný, ovšem s velikou vnitřní silou a společensky strašlivě nepříjemným poselstvím (aspoň pro vládnoucí kruhy). A dá se i říci, že jak film, tak jeho autor a hlavní hrdina sdílejí i stejný osud: po pohoršení, přecházejícím v pobouření vyhazov a odchod do výslužby (režisér), do jiného působiště (hlavní hrdina) a do zákazu (sám film). Naštěstí film je z nich tří jediný, kterého lze ještě pomyslně rehabilitovat novým promítáním a snad i podivením se, že to vůbec není špatné a bohužel dosud i docela aktuální (jen ti straničtí funkcionáři byli nahrazeni vlivnými podnikateli).

Tohle nezapře inspiraci geniální Kubrickovou Vesmírnou odyseou, pro jakési ospravedlnění se to okázale snaží zajít jakoby mnohem dál, ale ve skutečnosti to (myšlenkově) až zas tak moc nového nepřinese. Leda snad informaci, že dokonce ani Stephen Hawking neví, co přesně se s člověkem stane, když spadne do černé díry. Scénaristicky je to ovšem zlatý důl: naprosto žádné meze fantazii. A zde, podle mého, byl ten důl vytěžen poměrně obstojně, dokonce na plný počet. Ovšem tu Vesmírnou odyseu to má v zádech pořád...

...neboli: voda, země, vzduch, oheň a Milla Jovovich, pardon, vlastně Leeloo. Kdo by to byl řekl? Tohle je podle mě další (vlastně spíše raný) pokus o převlečení klasické pohádky do moderního hávu. Je tu opravdu všechno jako kdysi: hloupý Honza, který zachraňuje krásnou princeznu, zlý čaroděj, i pohádkový dědeček (pravda, ten tady zrovna dvakrát nespolupracuje, aspoň zpočátku), cesta do daleké země, kde je všechno jinak, všemocný král a dokonce i roztomile komický šášula, který jediný mi připadal opravdu silně přestřelený. Jestli to měla být nějaká satira na Michaela Jacksona, tak se moc nevyvedla, i když je pravda, že Chris Tucker zparodoval manýry amerických rozhlasových moderátorů tak dokonale, že se na to téměř nedalo dívat. Ale nakonec mohu říci, že se mi tento způsob transformace klasických pohádek vlastně dost líbí, už jenom z toho důvodu, že se v čase (logicky) stále více vzdalujeme těm klasickým reáliím 18. století, které se budou dalším dětem patrně stále obtížněji vysvětlovat. Na základě dokonalé vizuálně-trikové složky filmu si opět nemohu nepostesknout: jaká krása by byla tímhle způsobem zfilmovat Dům o tisíci patrech od Jana Weisse... Ale opravdu nepředpokládám, že by Luc Besson, či jiný skutečný mistr tohoto oboru, mohl vůbec někdy zaregistrovat existenci toho románu.

Ledově chladná ironie s cynismem, téměř stejně ledovým, jako celá okolní scenérie, nečekanosti v ději, hodné O´Henryho, nebo Roalda Dahla, na závěr pak nezbytná masakrózní jatkovitost, ústící do příslušného mrtvolária - co chtít víc? Já mám prostě slabost pro absolutní konce (jako že naživu nezůstane NIKDO)

No, uznávám, že jsem tenhle film trochu nadhodnotil, protože jsem to sem vkládal bezprostředně po zhlédnutí a tahle záležitost je dost jednoznačně "favoritem prvních dojmů". S delším časovým odstupem už musím dát za pravdu mnohým zde uvedeným výtkám: Je skutečně s podivem, že se takovouhle náhodou musel předčasně probudit zrovna mechanik (a ne třeba zahradník, na což je v ději téměř narážka), který zřejmě jediný je schopen probudit i někoho dalšího, že se dále nepokusil, ať už sám, nebo i potom ve dvojici, probudit ještě někoho dalšího (případně i více, jak by diktoval zdravý rozum), že dvojice například neměla vlastní děti, že ta role (i smrt) letového kapitána je tam dost zoufale implantovaná, atd., v tomhle výčtu by ještě šlo pokračovat. Ale jak jsem řekl: tenhle film je favoritem prvních dojmů a ty jsou zaplaťpánbů natolik silné, že už to hodnocení ani měnit nebudu...

Koukám, že si tady všichni můžou málem ulomit hlavu nad tím, jestli to má hloubku, jestli to je kýč, případně, jestli to náhodou není blbý, ale on je to vlastně (řekl bych, že celkem seriózně pojatý) pokus o skutečně současnou pohádku. Jistěže je tu rovněž evidentní comicsová inspirace, ale to je přece související - jak oprostit pohádku od tradičních kulis bližšího, či vzdálenějšího středověku. Tedy zkusit, jestli by se pohádka obešla bez králů, princezen, princů, rytířů a starých hradů. No a tady je vidět, že to skutečně jde. Uznávám, že to není možná tak brilantní, jak to dokázal třeba takový Roald Dahl, ale moderní současná pohádka to bezesporu je. Dokonce i ti draci to s malou transpozicí přežili. Když už se nám kdysi tak nadějný žánr sci-fi tak rychle vyčerpal neuváženým vystřílením nejtežších kalibrů v 50. a 60. letech, ať dnes slouží aspoň jako nová kulisa pohádek. Alespoň mně se to celkem zamlouvá.

Kus dobře odvedené práce. Hned zkraje ovšem musím říci, že název je nemožný (ale marně jsem hloubal, jaký by byl lepší) a téměř mě odradil od shlédnutí této velmi kultivované a propracované podívané. Čekal jsem totiž něco snad dokonce Troškovského, ale výsledek je velmi zasvěcený a profesionální, dokonce tu i najdeme zamyšlení nad příčinou toho, proč byl (díky svým sonetům) Shakespeare tak často podezírán z homosexuality, nebo alespoň bisexuality (ta vášnivá vyznání lásky přece mohla být adresována ne přímo muži, ale ženě v mužském převlečení), Colin Firth se tu netypicky objeví v záporné roli (což se rovněž hodnotí) a dokonce i královna Alžběta I. je namaskována a zahrána tak, aby aspoň trochu připomínala svého krvelačného otce Jindřicha VIII. No, není divu, Tom Stoppard je holt Tom Stoppard... O to více mě překvapilo, že když už se děj točí kolem vzniku Shakespearovy hry Romeo a Julie, že tu aspoň nebylo naznačeno, že syžet Shakespeare převzal z antické báje o Pyramovi a Thisbé, zpracované Ovidiem. V jeho době to totiž nebyla žádná hanba, naopak pro divadelního autora bylo dokonce výhodnější použít nějaký klasický (nejlépe antický) námět, představovalo to jakýsi důkaz o jeho vzdělanosti a dělalo to celému představení dobrou reklamu. Však Shakespeare tuto báji, tentokrát už s původnímy jmény hrdinů, použil ještě jednou v komedii "Sen noci svatojánské", kde ji aspoň postavy ze hry nastudovávají jako amatérské představení. V tomto světle samozřejmě vypadá trochu trapně, když ve filmu Shakespeare nesmírně pracně a namáhavě sumíruje zápletku, kterou měl vlastně už hotovou ve zvolené předloze. No, ale vzhledem k jiným kladům tohoto filmu se jedná spíše o drobnost...

Toto hodnocení překvapivě nebude snadné. Nelze nesouhlasit, že je to jeden z nejlepších francouzských filmů, ale k mému vlastnímu údivu zjišťuji, že co do konkrétních fórů a hlášek to vlastně ani žádný velký nářez není. Spíš než k uválení je to úsměvné a hlavně a především nesmírně pohodové. Tenhle film se stal legendou vlastně jenom pro svou atmosféru a poezii, která je opravdu neslýchaně silná. Celý příběh je natolik prodchnut francouzským duchem, že divák toho francouzského ducha málem fyzicky cítí. A nutno dodat, že je to nesmírně příjemné. Dokonce se díky tomu i přehlédne, že Louis de Funés tu téměř vůbec nesrší vtipem, dokonce se na mnoha místech pokouší o hlubší psychologický ponor do své postavy (čehož prý jinak téměř nebyl schopen), ale ve výsledku se všechny tyhle "vady" zázračně proměňují v přednosti. Opravdu nebývá zvykem, že by se poezie stala hlavní předností komedie, ale snad právě proto je tento film jedinečný a nenapodobitelný.